Reportáže v regionech
Velikonoční pohlednice
Ti starší z vás si nejspíš pamatují dobu, kdy se před velikonočními svátky plnily schránky pohlednicemi, v nichž nám naši blízcí i přátelé vinšovali jejich krásné prožití. Tenhle zvyk poněkud vytlačily sms a maily, ale naštěstí se k němu čím dál víc lidí pomalu vrací. My si ho připomeneme na výstavě v českokrumlovském muzeu, kde se sešly historické poklady z domova i ze světa. Dozvíme se tam kupříkladu i to, jak vypadaly kartičky s přáním na přelomu 19. a 20. století. A taky to, jak se na jejich podobě projevovalo pojetí Velikonoc v různých zemích. Přehlédnout nemůžeme ani to, že se na nich odrážela doba, v níž vznikaly. Spolehlivě poznáme, která pochází z válečných časů nebo let, kdy nebyl zdaleka všeho dostatek.
Velikonoční pohlednice
Figurky ze sena
A u Velikonoc zůstaneme i v poslední reportáži. K typickým dekoracím patří zajíčci, slepičky, kuřátka. Irena Pribelská z jihočeských Mirovic tyhle figurky vyrábí z voňavého sena. Nejvhodnější pro ni je prý měkká otava, která se seče jako poslední. Ale musí být dobře usušená, nesmí ztratit barvu a stébla musejí být aspoň dvacet centimetrů dlouhá. A pak už se pod rukama paní Ireny začnou měnit v tělíčko ušáka. Stačí se, mačká, obtáčí nití a pečlivě utahuje. Posléze přijdou na řadu nožičky, ocásek, hlavička. To všechno se k tělíčku přilepí tavnou pistolí. A pozor, nechybí ani ošatka s velikonočními vajíčky. Podobně se rodí i slepička. Zní to neuvěřitelně, ale na tyhle symboly jara a rovněž třeba na pavoučky pro štěstí spotřebuje paní Irena rok co rok patnáct pytlů sena.
Figurky ze sena
Kraslice
Velikonoce pomalu klepou na dveře a ve většině domácností jsou v plném proudu přípravy na ně. Možná i u vás doma chystáte pro koledníky výslužku v podobě malovaných vajec, a tak vám třeba přijde vhod inspirace. Na jihu Čech, konkrétně na Doudlebsku, si z obchůzky s pomlázkou můžete přinést straky nebo zeláky. A neděste se, nemluvíme o opeřencích ani o nádobách na zelí. Jak přišly kraslice typické pro tento kraj ke svým názvům a co pro ně je charakteristické? Na to se budeme ptát paní Hany Doskočilové, která nám zároveň předvede jejich zdobení. Víte, že naši předci na malování vajec nepoužívali modrou barvu? Byla pro ně symbolem nemoci a smrti. Ale jak sami uvidíte, časy a módní trendy se mění. Paní Hana nám navíc předvede i kraslice děrované.
Kraslice
Novobystřicko
Krajina kolem Nové Bystřice na česko-rakouské hranici je opravdu malebná a láká k výletům zejména cyklisty. V dávné minulosti tu bývalo poměrně rušno. Za obchodem tu po stezkách putovali kupci z Rakous do Čech i naopak. V polovině minulého století tu ale začala vládnout železná opona a běžným smrtelníkům byl do oblasti vstup zapovězen. Dnes se ale mohou porozhlédnout nejen na naší straně, zavítat můžou i k rakouským sousedům a my uděláme totéž. Projdeme se například Údolím lásky a zjistíme, proč se mu tak říká. Zastavíme se i u Kamene republiky, který je, stejně jako řada objektů opevnění, vzpomínkou na dobu před vypuknutím druhé světlové války. A taky u Koštěnického potoka, kterým už víc než osm set let prochází státní hranice.
Novobystřicko
Kožený svět
Kůži si Miroslav Novotný z Českých Budějovic zamiloval už během vysokoškolských studií. A vymyslel originální postup jejího zpracování. Nejprve ji tvrdí a pak s ní pracuje, jako by byla dřevem a on sochařem. Ukáže nám, co to všechno obnáší a prozradí, jak se nechává materiálem inspirovat. Dozvíme se taky, že kompletní zpracování není otázkou několika hodin, ale trvá poměrně dlouho. A budeme obdivovat krásné kousky, které se pod rukama pana Miroslava rodí. Vytvořil dokonce i obraz, jehož součástí se staly kamínky dovezené ze Sahary a rád používá taky další přírodní materiály. Pouští se do nejrůznějších tvarů, například do misek třeba na ovoce nebo poznámkových bloků a dokonce i do hodin. Dáme vám i tip, kde bystě tuhle koženou krásu mohli vidět na vlastní oči.