Reportáže v regionech
Lipenská přehrada
Sluníčka a vody si užijeme při plavbě na hausbótu po Lipenské přehradě. A vypravíme se taky do okolí nádrže. Začneme například u sochy Jezerní panny a prozradíme vám, že se do těchto míst dostala díky jedné sázce. Pak se přesuneme do Frymburku, kde zapátráme po historii místa. Obchod kraji přinášel bohatství. Po staletí tudy po Vltavě voraři plavili dřevo ze Šumavy k hlavnímu městu. Pak ale naši nejznámější řeku přibrzdila přehrada a tahle tradice se stala minulostí. Dozvíme se, kolik obcí a osad tehdy zmizelo z map, ale zavzpomínáme i na časy, kdy byl Frymburk vzdušnými lázněmi. Pokud nevíte, co to obnášelo, dočkáte se vysvětlení. Nezapomeneme ani na další zajímavosti města a taky na začínající olympijské hry, kterých si na Lipně všichni užijí měrou vrchovatou.
Lipenská přehrada
Hrad Nové Hrady
Hrad Nové Hrady vyrostl už ve 13. století. U jeho zrodu stáli Vítkovci. Ač to dnes tak nevypadá, vystavěli ho na strategickém místě – ostrohu, který ale postupně zarostly stromy. Jejich sídlo v dalších staletích prošlo řadou proměn a úprav. Současnou podobu získalo za vlády Rožmberků. Poslední z nich Petr Vok pak nechal vybudovat úctyhodné opevnění. Zapomenout nesmíme ale ani na další majitele, šlechtický rod Buquoyů. Prvním zástupcem rodu v našich zemích byl císařský generál Karel Bonaventura, který se svými vojsky hrad na počátku 17. století dobyl. A zřejmě se mu zalíbil. Jeho potomci chrabrého muže připomínali v archivu kupříkladu torzem praporce z bojů či košili s prolitou krví. Pozornost si ale zaslouží i další příslušníci rodu, kteří prosluli výrobou skla.
Hrad Nové Hrady
Božetice
Mlýnské kolo se v Božeticích na říčce Smutné točilo už v 15. století. Mouka se s jeho přispěním vyráběla až do konce druhé světové války, pak hluk utichl. Nedávno ale areál znovu ožil, proměnil se dokonce v trojmuzeum. Můžeme tu nahlédnout do oblasti zemědělství a dozvědět se, co všechno přecházelo tomu, než se obilí mohlo přivézt do mlýna. Pak si připomeneme, jak vlastně fungoval klapáč. A taky život na něm. Zakladatel muzea Zdeněk Stejskal o tom ví hodně, protože právě tady kdysi sloužila jeho babička a později i maminka. Proto má taky pro tohle místo už léta velkou slabost. Bude nás zajímat třeba to, proč bývali krajánci vítanými hosty a co všechno leckdy zvládli vedle pomoci panu otcovi. Nezapomeneme ani na pečení chleba. Božetická pekárna bývala vyhlášená.
Božetice
Dačice
Chloubou Dačic je kostka cukru, která tam přišla na svět, ale taky hned dva zámky. Za oba místní vděčí Krajířům z Krajku, kteří město učinili svým sídelním. V druhé polovině 16. století si v něm nejprve vystavěli městský palác a jen o pár desítek let později zámek s rozlehlým parkem. Přestože obě stavby vyrostly v duchu renesance, mladší z nich se celkem záhy dočkala barokních úprav. Zámek, jemuž se říká Starý, je dnes sídlem Městského úřadu, jeho mladší sourozenec zvaný Nový své brány otevírá všem milovníkům památek. Připomenout si v něm můžou, jak se tu žilo na přelomu 19. a 20. století panstvu z rodu Dalbergů. Prohlédneme si malby krajiny na stěnách, které jim možná měly připomínat rodný kraj. Ale taky se projdeme parkem, na jehož budování a údržbě se osobně podíleli.
Dačice
Bechyňka
Milovníky romantických výletů po kolejích potěšíme při návštěvě trati zvané Bechyňka. Vede z Tábora do Bechyně a byla první elektrifikovanou u nás. Před 113 lety byla opravdu velkou novinkou a důkazem obrovského technického pokroku. Budeme obdivovat historický motorový vůz EM 400, který sestrojil František Křižík. Nejen místní mu říkají Elinka. Dozvíme se, jak fungoval a taky to, jak se vyrábělo napětí pro provoz vlaků. Zmínku si zaslouží i rychlost vybudování dráhy. Od zahájení stavby uplynulo jen 14 měsíců a už se jezdilo. K unikátům patří i most nad řekou Lužnice, který měří 174 metrů. Ve výšce 20 metrů nad hladinou se tyčí od roku 1903. I díky němu se snadno dostaneme k řadě zajímavých míst, například k rozhledně Hýlačka.
