Reportáže v regionech
Malířka kapliček
Kapličky a Boží muka jsou nepřehlédnutelnou součástí české krajiny. Na mnohých místech se v posledních letech dočkaly opravy a obnovy výzdoby. Obdivujeme jejich půvab, zajímají nás taky jejich příběhy, ale už si sotva dovedeme představit, jak k nim tisíce věřících přicházely coby k poutním místům. Tak to pravděpodobně bylo i v případě krásné dřevěné lesní kaple ve Stožci na Volarsku. Kopii obrazu pro Stožeckou kapli právě dokončuje výtvarnice Vladimíra Fridrichová-Kunešová. Ta se podílela i na záchraně mnoha dalších, mnohdy už téměř zmizelých obrazů v kapličkách, u nichž si obyvatelé Šumavy po staletí připomínali biblické příběhy, děkovali za pomoc a prosili své patrony o posilu pro těžký život v drsném kraji. A my budeme sledovat její práci.
Malířka kapliček
Hřebčinec Písek
Jedním z nejstarších dodnes fungujících státních hřebčinců je ten, který vyrostl na přelomu 19. a 20. století v Písku. Vychovávali v něm tehdy hlavně koně pro armádu, až v roce 1924 přešel do civilní správy. Právě odsud pocházel třeba legendární kůň Ardo, který stál modelem sochaři Josefu Václavu Myslbekovi při tvorbě Pomníku svatého Václava, zdobícího pražské Václavské náměstí. K místním chloubám ovšem patří spousta dalších hřebců, kteří jsou využívaní k plemenitbě a současně procházejí takzvanou sportovní testací. Zdejší odchovanci získali celou řadu ocenění na výstavách, ale taky medailí na závodištích. Areál se stal národní kulturní památkou a do zákulisí chovu koní smějí při různých prohlídkách nahlédnout i návštěvníci z řad laiků.
Hřebčinec Písek
Orchestrion
Orchestrion, který si prohlédneme v Písku, rozdával skoro celé století radost v hospůdce Pod zeleným hájem ve Zlešicích u Volyně. Až do roku 2000. Místní hostinský ho koupil v roce 1915. Věřil, že do jeho podniku přiláká lidi ze širokého okolí i formany, kteří putují krajem. A nemýlil si. Stroj byl vyrobený v Lipsku a na jih Čech ho tehdy přivezli koně. Dva dny prý trvalo ho složit a vyladit. Dědicové podnikavého muže rodinný poklad dlouhodobě zapůjčili Prácheňskému muzeu, v němž prošel ozdravnou kůrou pod rukama restaurátora Petra Janouška. A dnes láká návštěvníky z řad laiků i odborníky. Můžou se při jeho prohlídce dozvědět celou řadu historek. Třeba tu, jak potěšil americké vojáky. A taky si poslechnout, jak dovede tenhle dědeček i dnes vyhrávat.
Orchestrion
Sýpka Stropnice
Časy, kdy na jihu Čech u říčky Stropnice stával mlýn, připomíná velká sýpka na obilí. Dočkala se obnovy a proměnila se v malé muzeum Novohradska. Představuje historii či osobnosti příhraničního kraje. Návštěvníci tu samozřejmě můžou proniknout i do tajů mlynářského řemesla a vyzkoušet si zemědělskou techniku. Dozvědí se spoustu zajímavostí o prastarých nástrojích, ale rovněž o technických zázracích z doby zhruba před sto lety. Třeba o výtahu, který obilí dopravoval do vyšších pater sýpky. Řeč bude ale i o přírodě Novohradských hor a životě zdejších lidí. K činnostem, kterým se kdysi hojně věnovali, patřila kupříkladu tvorba podmaleb na skle.
Sýpka Stropnice
Čápi
V Dubném u Českých Budějovic tentokrát nebudeme obdivovat žádnou pamětihodnost ani něčí šikovné ručičky, ale místní celebrity. Možná vás to překvapí, ale stali se jimi čápi bílí. Poprvé se tu usadili už v roce 1932, jak se píše ve farní kronice. Tehdy ovšem na střeše fary. Později se jim zalíbilo na té kostelní. Od té doby se v Dubném vylíhlo spousta malých čápat. V roce 2012 sem poprvé přiletěl Max. Mimochodem potomek francouzsko-švýcarského páru Romeo a Julie. A pravidelně se sem od té doby vrací. Místní dokonce nechali ve výškách nainstalovat kameru, aby mohli sledovat každý jeho krok a mít přehled o dění v hnízdě bez toho, že by se museli šplhat nahoru. Díky ní můžeme poznat příběh Maxe, jeho partnerky a potomků, být svědky veselých i smutných chvilek v životě téhle rodinky.
