Reportáže v regionech
Restaurátor
Jihočeské zámky, kostely a další historické památky se pyšní mnoha skvosty a o ty je potřeba pečovat. To je doménou restaurátora Václava Veřtáta. Jeho srdeční záležitostí je prý asi zámek Kratochvíle, kde byla spousta práce na několik let, nejen na obnově, ale i na replikách nábytku z rožmberských časů. Se svým týmem se podílel i na restaurování skvostných renesančních vrat Vyšebrodského kláštera, což Národní památkový ústav ocenil prestižní cenou Patrimonium pro futuro.
Restaurátor
Holašovice
Jedinou naší vesnicí, která se zařadila mezi světové dědictví UNESCO, jsou jihočeské Holašovice. Za prestižní ochranu a zájem turistů z celého světa vděčí především své návsi. Tu zdobí 23 statků vybudovaných ve stylu takzvaného selského baroka. Osud obce ale rozhodně vždy nebyl tak pohádkový, jak by se podle vzhledu stavení mohlo zdát. V 16. století téměř všichni její obyvatelé podlehli morové epidemii. Na pozvání mnichů z Vyšebrodského kláštera sem pak přišli noví z německých zemí. Jejich jazyk se tu střídal s češtinou. V 19. století se vesnici dařilo. Vzkvétala, sedláci bohatli a mohli své statky zvětšovat i náramně zdobit. Do některých nahlédneme a jejich obyvatel se zeptáme, jak se v takové pohádkové obci žije.
Holašovice
Trať České Velenice – Gmünd
Vlakem se tentokrát vypravíme na hranice naší země s Rakouskem. Trať, která bude naším cílem, je hodně kratičká. Měří pouhé tři kilometry a spojuje České Velenice s rakouským Gmündem. Připomeneme si její historii i největší zajímavosti. A samozřejmě si prohlédneme obě městečka. Na naší straně hranice se například vydáme do místního muzea. V něm se dozvíte vše o zdejší historii i o slávě strojíren, v nichž zachránili mnoho lokomotiv. A taky železniční vůz, který jezdil T. G. Masaryk. Vzpomínají tu samozřejmě rovněž na slavného rodáka Adolfa Borna. Ti, kdo si s sebou přivezou nebo třeba přímo na nádraží půjčí kolo, si můžou vyšlápnout na Andělský kopec, do Terezina údolí a dál na Novohradsko.
Trať České Velenice – Gmünd
Komařice
K velmi starým jihočeským obcím patří Komařice. První zmínka o nich se v Zemském archivu objevila v souvislosti s rokem 1278, tedy před 740 lety. Už zdálky upoutá její návštěvníky zámek. V roce 1414 tu vyrostla tvrz, kterou o 150 let později proměnili Kristýna Dráchovská a Jiřík Kořenský z Terešova v zámek. O rozmach obce se zasloužili i cisterciáci z Vyššího Brodu. Ti tu vybudovali zelinářskou zahradu a pěstovali v ní první salát v Čechách. V oranžérii pak například fíky. A na věž zavěsili zvon, který hlásil čas a všechny dobré a smutné zprávy až do války. Pak byl zrekvírován a časem ho nahradil menší. Ten se ovšem při opravě ke konci minulého věku ztratil. Zdejší obyvatelé se ale postarali o to, aby se ve věži rozhoupal jeho nástupce. Poslechneme si ho.
Komařice
Záluží u Vlastiboře
Jižní Čechy, to jsou především rybníky a taky téměř pohádkové vesničky. V řadě z nich najdeme stavení vybudovaná zejména v druhé polovině 19. století ve stylu selského baroka. Víc, než dvě desítky se jich dochovaly taky v Záluží u Vlastiboře. Společně se porozhlédneme nejprve po návsi. Domy s půvabnými štukovými výzdobami štítů nás přenesou do časů, kdy se tu život točil kolem zemědělství. Nechyběla samozřejmě ani kovárna. Byla obecní a mistrům černého řemesla se pronajímala vždy jen na sedm let. Po druhé světové válce se změnila na autobusovou čekárnu. Po letech se ale Václav Vaněk rozhodl, že ji obnoví. A tak nahlédneme. Vytvořil tu taky expozici loutek, zejména těch z okolí.
