Reportáže v regionech
Horní Planá
V úvodu se podíváme do jihočeské Horní Plané. Najdeme tu řadu zajímavých památek a od roku 1960 také expozici věnovanou místnímu slavnému rodákovi, spisovateli a básníkovi Adalbertovi Stifterovi. V Rakousku a Německu uznávaný umělec zachycoval ve své tvorbě rodný kraj. Šumavu líčil jako krásný, přesto drsný kraj, jehož obyvatelé neměli příliš na růžích ustláno.
Horní Planá
Černá věž
Skončíme ve výškách nadzemských. V jihočeské metropoli Českých Budějovicích jsme vyšlapali na dvaasedmdesát metrů vysokou Černou věž. „Budějčáci“ si ji postavili, když se jejich městu vedlo opravdu dobře a prosperovalo z těžby nerostů i dřeva. Začali stavět v roce 1550, stavěli poctivě i dlouho, celých sedmnáct let. Ale výsledek stojí za to. I ten výhled do okolí. A víte, proč se věži říká Černá? A jak se říká průvodci a správci věže? Jestli se to chcete dozvědět, pak se určitě dívejte, Jan Vančura a jeho přátelé vám to rádi prozradí.
Černá věž
Hrad a zámek v Jindřichově Hradci
Málokteré město se může pochlubit tím, že má hrad i zámek. Jindřichův Hradec ano. I když stojí na jednom místě, tvoří po Pražském hradu a zámku v Českém Krumlově třetí největší komplex památkově chráněných budov u nás. Ve třech stech dvaceti místnostech najdete na deset tisíc nejrůznějších uměleckých předmětů, což je úctyhodné číslo. Na své si tu přijdou i milovníci různých stylů. Setkáte se tam s gotikou, renesancí, barokem a třeba i empírem.
Hrad a zámek v Jindřichově Hradci
Bechyně
Začneme na jihu Čech, v místech, která já osobně mám hodně rád. Oním místem je Bechyně a tamní zámek, který v minulosti asi nejvíc proslavil Petr Vok. Právě on přeměnil původně gotický hrad v zámek v renesančním hávu. Zámek stojí na mohutné skále, z níž je úchvatný pohled do údolí s poklidně plynoucí Lužnicí.
Bechyně
Vory
Trochu víc mokré bude naše druhé toulání. Společně si totiž sjedeme Vltavu. Ovšem pozor. Ne na lodi nebo na člunu, jak byste možná čekali, ale na voru. Ty se po Vltavě proháněly už od 14. století. První spolehlivá zmínka o nich pochází z roku 1316 a největší slávu zažívaly v 19. a 20. století. Tehdy se plavily až do Německa. Labutí píseň si pak vltavští plavci společně zazpívali v září roku 1960, kdy svůj poslední vor zakotvili před rozestavěnou orlickou přehradou.