Reportáže v regionech
Advent v Kouřimi
Adventní období bývalo vždycky časem vánočních příprav. Na ně dohlížela v dobách našich předků řada tajemných postav. My jsme si do současnosti dochovali Mikuláše a jeho obchůzku s čerty a anděly. Dřív ovšem ve staveních vyhlíželi také Barborky. Na svátek této světice obcházely postavy zahalené většinou v bílém hávu a muži se mohli těšit na vyšlehání proutím. Svobodné ženy si zase domů nosily třešňové větvičky, barborky, a doufaly, že jim do Štedrého dne rozkvetou, což bylo signálem, že se do roka vdají. U kostela prý rozhazoval sladkosti Ambrož, který pro ně se shýbající děti vyplácel koštětem. O Luckách jste možná už slyšeli. Ty dohlížely na dodržování zákazu některých domácích prací, hlavně předení. A nejstrašidelnější postavou byla Perchta, která dbala na to, aby byl dodržován půst. Ve skanzenu v Kouřimi si kromě adventních postav představíme i samotnou přípravu Vánoc.
Advent v Kouřimi
Kounovské kamenné řady
Kounovské kamenné řady bývají nazývány nejzáhadnějším místem u nás. Řady různě velkých kamenů, z nichž nejdelší měří víc než tři stovky metrů, vedou takřka přesně od severu k jihu. Poprvé zvláštní uskupení kamenů objevil a popsal mladý kounovský učitel Antonín Patejdl. Krátce poté se objevily první teorie o tom, jaký smysl řady měly a kdy vlastně vznikly. Postupem času se ustálily výklady dva. První z nich přisuzuje řadám funkci pradávné observatoře, druhý je o hodně prozaičtější. Považuje kameny za hranice políček, která kdysi na vrchu Rovina, na kterém řady najdeme, opravdu bývala, ale nikdo zatím přesně nedokázal určit kdy a jak byla ohraničena. Odborníci pátrají dál, milovníci tajemna dávají prostor fantazii.
Kounovské řady
Kutnou Horou na kole
Kutnou Horu a její okolí budeme tentokrát poznávat z cyklistického sedla. Čeká nás pětatřicet kilometrů dlouhá naučná cyklostezka s více než padesátkou zastavení, která začíná u Vlašského dvora. Nabídne nám několik výhledů, a nutno říct, že některé zatím málo známé, na město a pak samozřejmě řadu přírodních nebo geologických zajímavostí. Vypravíme se například na tři vrchy – Kuklík, Sukov a Kaňk, o kterých se při své věštbě zmiňovala už kněžna Libuše. Dozvíme se, že například na Sukově se už ve dvanáctém století pěstovala vinná réva, což uvádí i Kosmas ve své kronice. A narazíme také na partu nadšenců, kteří čistí starou štolu Blátivka, aby ji mohli zpřístupnit návštěvníkům.
Kutnou Horou na kole
Nové Strašecí – Keltové
Za tajemnými Kelty se vypravíme do muzea v Novém Strašecí. Doklady o jejich osídlení najdeme po celých Čechách, ale právě na Novostrašecku bylo velmi významné. Tamní obyvatelé jako první začali používat švartnu. Vyráběli z ní korálky a další předměty, které dokázali vyhladit tak, že vypadaly skoro jako černé sklo. Zájem o ně byl v celé Evropě. V expozici muzea se o Keltech dozvíme podstatně víc. Narazíme tam například na opukovou hlavu Kelta, prý nejkrásnější v celé Evropě, a připomeneme si i to, jak naši dávní předci žili a co jedli. A abychom nebyli jednostranní, vydáme se alespoň na chvíli i po stopách Slovanů, kteří mají v muzeu v Novém Strašecí také svou expozici.
Nové Strašecí - Keltové
Hrnčíř z Mutějovic
Jiří Duchek se vyučil kuchařem, ale před dvaceti lety mu učaroval hrnčířský kruh. Nejen, že začal vyrábět keramiku, ale dokonce se přestěhoval mimo Prahu a v Mutějovicích na Rakovnicku, kde se usadil, vybudoval vedle dílny také galerii. Při práci používá staré technologie, které už upadly takřka v zapomnění a často se nechává inspirovat pro nás exotickými a hlavně historickými motivy. Například asijskou či keltskou kulturou. Neobvyklé je i vypalování, na které používá pec vytápěnou dřevem. A na ojedinělosti přidává jeho výrobkům i zvláštní povrchová úprava. Pokud byste měli chuť prohlédnout si různé misky, šálky a další keramické předměty na vlastní oči, poradíme vám, kde byste měli příležitost.