Reportáže v regionech
První dámy
Příběhy československých a českých prezidentů známe většinou velmi dobře. Méně toho už víme o životě jejich manželek, které se musely vypořádat s nelehkou rolí první dámy. Jim je věnována výstava v muzeu v Roztokách u Prahy. Nemůže na ní samozřejmě chybět Charlotte Masaryková, manželka prvního prezidenta samostatného Československa. Tato emancipovaná dáma byla svému manželovi velkou oporou, jenže po roce 1918 už byla nemocná, takže její roli musely převzít dcery. Alice se například věnovala práci v Československém červeném kříži a také chodu prezidentské kanceláře. Nahlédneme i do života dalších prvních dam – Hany Benešové, Marty Gottwaldové a nezapomeneme samozřejmě ani na Olgu Havlovou, kterou připomínají různé osobní předměty i dopisy, na Dagmar Havlovou nebo Lívii Klausovou, která nám představí své každodenní povinnosti.
První dámy
Advent v Kouřimi
Adventní období bývalo vždycky časem vánočních příprav. Na ně dohlížela v dobách našich předků řada tajemných postav. My jsme si do současnosti dochovali Mikuláše a jeho obchůzku s čerty a anděly. Dřív ovšem ve staveních vyhlíželi také Barborky. Na svátek této světice obcházely postavy zahalené většinou v bílém hávu a muži se mohli těšit na vyšlehání proutím. Svobodné ženy si zase domů nosily třešňové větvičky, barborky, a doufaly, že jim do Štedrého dne rozkvetou, což bylo signálem, že se do roka vdají. U kostela prý rozhazoval sladkosti Ambrož, který pro ně se shýbající děti vyplácel koštětem. O Luckách jste možná už slyšeli. Ty dohlížely na dodržování zákazu některých domácích prací, hlavně předení. A nejstrašidelnější postavou byla Perchta, která dbala na to, aby byl dodržován půst. Ve skanzenu v Kouřimi si kromě adventních postav představíme i samotnou přípravu Vánoc.
Advent v Kouřimi
Kounovské kamenné řady
Kounovské kamenné řady bývají nazývány nejzáhadnějším místem u nás. Řady různě velkých kamenů, z nichž nejdelší měří víc než tři stovky metrů, vedou takřka přesně od severu k jihu. Poprvé zvláštní uskupení kamenů objevil a popsal mladý kounovský učitel Antonín Patejdl. Krátce poté se objevily první teorie o tom, jaký smysl řady měly a kdy vlastně vznikly. Postupem času se ustálily výklady dva. První z nich přisuzuje řadám funkci pradávné observatoře, druhý je o hodně prozaičtější. Považuje kameny za hranice políček, která kdysi na vrchu Rovina, na kterém řady najdeme, opravdu bývala, ale nikdo zatím přesně nedokázal určit kdy a jak byla ohraničena. Odborníci pátrají dál, milovníci tajemna dávají prostor fantazii.
Kounovské řady
Kutnou Horou na kole
Kutnou Horu a její okolí budeme tentokrát poznávat z cyklistického sedla. Čeká nás pětatřicet kilometrů dlouhá naučná cyklostezka s více než padesátkou zastavení, která začíná u Vlašského dvora. Nabídne nám několik výhledů, a nutno říct, že některé zatím málo známé, na město a pak samozřejmě řadu přírodních nebo geologických zajímavostí. Vypravíme se například na tři vrchy – Kuklík, Sukov a Kaňk, o kterých se při své věštbě zmiňovala už kněžna Libuše. Dozvíme se, že například na Sukově se už ve dvanáctém století pěstovala vinná réva, což uvádí i Kosmas ve své kronice. A narazíme také na partu nadšenců, kteří čistí starou štolu Blátivka, aby ji mohli zpřístupnit návštěvníkům.
Kutnou Horou na kole
Nové Strašecí – Keltové
Za tajemnými Kelty se vypravíme do muzea v Novém Strašecí. Doklady o jejich osídlení najdeme po celých Čechách, ale právě na Novostrašecku bylo velmi významné. Tamní obyvatelé jako první začali používat švartnu. Vyráběli z ní korálky a další předměty, které dokázali vyhladit tak, že vypadaly skoro jako černé sklo. Zájem o ně byl v celé Evropě. V expozici muzea se o Keltech dozvíme podstatně víc. Narazíme tam například na opukovou hlavu Kelta, prý nejkrásnější v celé Evropě, a připomeneme si i to, jak naši dávní předci žili a co jedli. A abychom nebyli jednostranní, vydáme se alespoň na chvíli i po stopách Slovanů, kteří mají v muzeu v Novém Strašecí také svou expozici.