Reportáže v regionech
Cvrnkání kuliček
Hliněné kuličky nebo skleněnky známe všichni a většina z nás si určitě někdy zkusila dostat je co nejrychleji do důlku. Představte si, že cvrnkání kuliček je pravděpodobně nejstarším sportem v dějinách lidstva. Bavil se jím už Caesar, ale kuličky znali ještě dřív, už v dobách starých Egypťanů a Aztéků. Hrálo se kuličkami z různých materiálů, ale třeba také peckami z ovoce. Dnes je cvrnkání kuliček samostatnou disciplinou, která má i svého světového šampiona. Tímhle titulem se pyšní také Zbyněk Fojtík. Protože se na řadě turnajů vyžadují kuličky hliněné a ty nikdo už moc nevyráběl, pustil se pan Fojtík do výroby sám. Prozradí nám, co to obnáší a také něco o pravidlech a turnajích. Dozvíme se také, že na regule dohlíží Český kuličkářský svaz.
Cvrnkání kuliček
Košíkářka
K Velikonocům patří i proutěné košíky a ošatky. Na jejich výrobu se zajedeme podívat k Zuzaně Talajcsikové do Veltrus. Paní Zuzana se pro košíkářské řemeslo rozhodla už v dětství a v patnácti se vydala do učení do Mělníka. Měla to štěstí, že do tajů řemesla pronikala vedle zkušených mistrů. Předvede nám, jak takový košík z vrbového proutí vzniká. Spotřebuje na něj zhruba dvě stovky proutků, na ošatku o něco méně. Tam ale zase proutky musí být oloupané, aby kůra neprovoněla pečivo. Pokud si myslíte, že na proutí chodí někam k potoku, pak jste na omylu. Košíkáři si vrby pěstují na polích. A trvá pěkně dlouho, někdy i celý rok, než jsou sklizené proutky správně připravené k pletení. Přítel paní Zuzany Vladimír Dvořák se zase věnuje výrobě pomlázek a ukáže nám, jak plete. Nejčastěji používá osm proutků. Pokud byste chtěli oba vidět při práci na vlastní oči, dáme vám tip.
Košíkářka
Lesní ateliér Kuba
Kersko proslavil hlavně spisovatel Bohumil Hrabal, který v něm žil. Dlouhé roky ale jméno lesní osady šíří do světa také keramik Bronislav Kuba. Pochází z Moravy, do středních Čech se přestěhoval za manželkou a společně dnes provozují Lesní ateliér Kuba. V něm vznikají na hrnčířském kruhu různé dekorativní předměty z hlíny, například kočičky, zajíčci, ovečky a kytičky. Pan Kuba vyrábí zásadně na kruhu, rád používá šamotové hlíny, což není úplně obvyklé. Prozradí nám, v čem je jejich přednost a ukáže, jak se v jeho rukách rodí zajíček. Dozvíme se také, proč začal vyrábět kočky a seznámíme se s kočičí modelkou, která s Kubovými žije už dvanáct let. Pozveme vás také na výstavu, na které si prohlédnete kresby džbánů řady známých osobností, výrobky různých keramiků a na ukázky tradičních řemesel.
Lesní ateliér Kuba
Plaňany
Plaňany nedaleko Kolína historie poprvé zmiňuje už dávno, Ovšem jako Plaňasy. Stávaly na obchodní stezce, později na císařské silnici mezi Prahou a Vídní. Procházeli a později projížděli jimi tudíž všichni putující oběma směry, vojáky nevyjímaje. Ale i jejich vpády Plaňany přežily a je v nich dodnes k vidění hodně zajímavostí. Nejvíc asi na první pohled upoutají věže. Patří různě starým kostelům a zvonici. Nejmladší je kostel sv. Jana Křtitele. Vyrostl na počátku 20. století a nepřehlédnutelná je jeho věž. Odchýlila se totiž na vrcholku o celý metr do strany. Mladému kostelu dělá společnost druhý, o devět století starší. A hned vedle nich můžeme obdivovat renesanční zvonici. Povídat si budeme i o zvonech, nejen o tom, který zdobí zvonici.
Plaňany
Výrobce hraček
Hračky z několika druhů dřeva vyrábí už řadu let Otakar Franěk v Milovicích. Vyučil se se sice soustružníkem, ale chladný kov vyměnil za voňavé dřevo. Nejraději používá bukové a smrkové. Vyrabí z něj tradiční tvary – mašinky, zvířátka. Inspirací jsou mu i kousky jiných výrobců, některé hodně letité. V jeho hračkách nenajdeme žádné šroubky ani hřebíky, všechno vzniká jako hezká skládačka, jednotlivé kousky do sebe zapadají. Při práci mohou zájemci pana Fraňka vidět třeba na různých jarmarcích. Tam si dokonce mohou děti vyrobit svou vlastní píšťalku. A mnohé z nich si tam určitě také vyberou – někdo pejska, další třeba zvířátko z Afriky. Otakar Franěk ročně promění v hračky přibližně tři kubíky dřeva. Najvíc napilno má přes zimu, od jara do podzimu pak cestuje po už zmíněných jarmarcích.