Reportáže v regionech
Vévodkyně Savojská
Do Kostelce nad Černými lesy se vypravíme na výstavu věnované šlechtičně, která se výrazně zapsala do historie regionu. Marie Terezie Savojská zdědila černokostelecké panství po svém otci Janovi Adamovi I. z Lichtenštejnu na počátku 18. století. A po celý svůj další život mu věnovala velkou péči. Právě tady se provdala za vévodu Evžena Tomáše Savojského, kterému pak porodila syna. Jejich rodinnému štěstí ale osud nepřál. Nejprve podlehl zákeřné nemoci vévoda a později také jejich jediný společný potomek. Po jeho smrti se Marie Terezie Savojská začala věnovat charitě. Budovala špitály, kostely, pečovala o chudé, a to všechno v míře, která v té době rozhodně nebyla obvyklá. Dodnes ji na Černokostelecku připomínají některá její díla, ale také místa spojená s jejím životem.


Vévodkyně Savojská
Štěchovice
Štěchovice si někteří z nás spojují se známými úpeřejemi zvanými Svatojánské proudy, jiní s přehradou. Každopádně je to oblíbené rekrační středisko nedaleko Prahy. A přitom ještě ve druhé polovině 19. století to byl takřka zapomenutý kraj s okouzlující přírodou. V desátém století byla oblast kolem Štěchovic knížetem Boleslavem věnována klášteru stojícímu na ostrově u Davle. V darovací listině ale nejsou Štěchovice konkrétně zmíněny. Ty bychom našli až v bule Přemysla Otakara I., který výsady a majetek kláštera potvrdil. Pokud bychom hledali počátky turistického ruchu, pak bychom se mohli posunout do druhé poloviny století devatenáctého. Pražská paroplavení společnost tedy zavedla pravidelnou lodní dopravu směrem na Slapy a za velkého zájemu lidí připlul 26. srpna 1865 první parník do Štěchovic. Do té doby se po Vltavě plavily jen vory, které z ní ovšem vyhnala stavba přehrad.


Štěchovice a Slapy
Cyklostezka Příbram-Rožmitál
Do Brd tentokrát vyrazíme na kolech. Cyklostezek bychom tu našli celou řadu, my jsme si vybrali trasu mezi Příbramí a Rožmitálem pod Třemšínem. Nabízí příjemný terén pro rodinný výlet a navíc také hned několik zajímavých zastávek. Tou první bude důl Řimbaba, kde se těžily stříbrné a železné rudy. Dnes tu najdeme skanzen, který nám těžbu a zpracování připomene a můžeme nahlédnout i do podzemí, jehož část je přístupná. Pak popojedeme k Vysoké u Příbrami. Tam zase zavzpomínáme na hudebního skladatele antonína Dvořáka. Často pobýval na tamním zámečku, pak si tu dokonce pořídil vilu a složil tu hodně svých skladeb. Prý tu našel i inspiraci pro Rusalku. A pak se ještě zastavíme ve Starém Rožmitále. V tamním kostele totiž býval varhaníkem Jan Jakub Ryba.


Cyklostezka Příbram-Rožmitál
Benátky nad Jizerou
Benátky nad Jizerou jako takové neexistují dlouho, vznikly totiž sloučením několika obcí těsně před koncem druhé světové války. Ale přesto tu můžeme najít zámek, který je o hodně starší než vlastní město. Vyrostl v šestnáctém století na troskách kláštera a během staletí prošel řadou stavebních úprav. Posledním majitelem s modrou krví byl hrabě Rudolf Ferdinand Kinský, jehož zásluhou ovšem panství zkrachovalo a on zámek prodal. Dnes v jeho prostorách sídlí muzeum a my nahlédneme hned do několika zajímavých expozic. Například do té věnované jednomu ze zámeckých pánů Janovi z Werthu. Mimochodem jeho duch tu prý dodnes straší. Vzhlédnout můžeme i ke hvězdám, díky expozici, která připomíná Tycha Brahe a za zmínku stojí i sbírka starých hraček, kterou jsme si ovšem prohlédli nedávno.


Benátky nad Jizerou
František Kmoch
František Kmoch byl muzikantem s talentem od Pánaboha. Mnozí z nás si myslí, že jeho rodištěm je Kolín, ale on prvně spatřil světlo světa v Zásmukách. Stal se učitelem, ale díky své lásce k hudbě zameškával výuku a nakonec se rozhodl kantořiny nechat a věnovat se jen muzicírování. Jeho život i hudební počiny připomíná výstava, kterou si společně prohlédneme v kolínském muzeu. Najdeme na ní například hodně starou taktovku, kterou dostal František Kmoch jako ocenění hry svého orchestru, dozvíme se, ve kterém filmu zazněla jeho hudba a nezapomeneme samozřejmě ani na festival, který se na počest slavného muzikanta v Kolíně pravidelně koná. Letošní ročník je totiž doslova za dveřmi.

