Reportáže v regionech
Sedlář
V jeho dílně to voní dřevem i kůží. Václav Neuman se věnuje sedlařině. Není jeho profesí, ale koníčkem, kterému propadl už v dětství. Nejvíc si užívá práci s kůží a umí s ní hotová kouzla. Jeho velkou zálibou jsou biče. Když jako kluk poprvé uviděl honácký bič, zatoužil mít taky takový. A nezůstal jen u touhy. Zašel pro radu k nedalekému sedláři a pustil se do práce. O bičích toho Václav Neuman ví hodně, takže se můžeme těšit na spoustu zajímavostí. Dozvíme se, jaké druhy bičů se vyrábějí, v čem se mezi sebou liší třeba australské, americké a anglické a kterým a proč se říká hadí. A pokud vás zajímá třeba to, proč se anglickým námořníkům říkalo krvavá záda, tak vám můžeme slíbit, že i to se při naší návštěvě u Václava Neumana dozvíte.
Sedlář
Rataje nad Sázavou
Rataje nad Sázavou si určitě naše zastavení zaslouží. Jejich historie se začala psát už někdy v desátém století, kdy tu vyrostlo opevněné trhové město nazývané Rataje Hrazené. A víte, kde se vzal název Rataje? Ve staročeštině slovo rataj označovalo oráče. V městečku najdeme celou řadu vzpomínek na jeho dlouhou historii. Ve středověku tu vyrostly dva hrady. Jeden dostal jméno Pirkštejn. Ve známé filmové pohádce sloužil statečnému Bajajovi. Mimochodem nejslavnějším skutečným obyvatelem zmiňovaného hradu byl poručník krále Jiřího z Poděbrad Hynek Ptáček z Pirkštejna, který je v Ratajích dokonce pochován. Prohlédneme si taky místní chloubu – zámek, který vyrostl na místě jednoho z místních hradů a připomeneme si i rod, který ho nechal vystavět.
Rataje nad Sázavou
Tankodrom
Milovice nedaleko Prahy sice „proslavili“ především sovětští vojáci, kteří tu našli azyl po roce 1968, ale vojenská historie města je podstatně bohatší. Sídlila tu už rakouskouherská armáda v časech monarchie, po ní pak armáda československá a pak tu v devadesátých letech minulého století krátce pobývala i armáda česká. Nicméně ani dnes není vojenský život jen vzpomínkou. Část, která sloužila jako tankodrom, přilákala nadšence, které zajímá vojenská technika. Mezi svými poklady mají dvaadvacet kusů pancéřové vojenské techniky a snaží se, aby všechno bylo pojízdné a funkční. Takřka všechny kousky z jejich sbírky spatřily světlo světa po druhé světové válce, s takovými přijeli vojáci armád Varšavské smlouvy, takže celkem právem získala sbírka název Muzeum okupace 1968. A nemusíme snad ani dodávat, že je veřejně přístupná.
Tankodrom
Baba a Dědek
Znáte vrcholy Baba a Dědek tyčící se v krajině nedaleko Mladé Boleslavi? O jejich vzniku se vypráví zajímavá legenda. Jednou prý babka kořenářka zatoužila po bylinkách z Krakonošovy zahrádky. Tak vzala dědka a vyrazili. Jenže Krakonoš je načapal a oni začali utíkat. Vládce hor je za trest proměnil v černé kameny a bylinky z jejich košíku se rozsypaly po kraji. Od té doby prý kolem Baby a Dědka rostou vzácné kvítky. Nejspíš i díky nim byla krajina vyhlášena v roce 1950 přírodní rezervací, ale předtím se tu taky těžil čedič. Těžba sice pozměnila původní podobu obou vrcholů vzniklých sopečnou činností v době třetihor, ale zase poodhalila jejich zajímavou strukturu a místo je tak lákadlem nejen pro turisty a botaniky, ale i pro geology.
Baba a Dědek
Železniční muzeum ve Zlonicích
Členové Klubu železničního muzea ve Zlonicích začínali se svou láskou vesměs jako železniční modeláři. Jenže pak se vrhli do sbírání strojů a zařízení, které se jim domů nevešly a výsledkem je unikátní muzeu, které našlo azyl v prostorách statku. Návštěvníci si tu mohou prohlédnout skoro všechno, co má s kolejemi a vlaky něco společného, nejzajímavějšími exponáty jsou ale samozřejmě babičky lokomotivy. Většina z nich jezdívala v cukrovarech, takže jsou už na první pohled jiné než ty, které vozívaly cestující či náklady mimo fabriky. Unikátem je dieselová lokomotiva z roku 1955, která je nejstarší dochovanou z výroby pražského ČKD. A zaujmou vás určitě i hradla a stavědla. Tomu nejstaršímu je už přes sto let a sloužilo jako vzor pro výrobu těchto zabezpečovacích zařízení v celé monarchii.