Reportáže v regionech
Zámek Kačina
Na zámku Kačina nedaleko Kutné Hory bývalo veselo. Panstvo si tu užívalo lovů, pikniků, projížděk na lodičkách, prostě všech možných kratochvílí. Krásné chvíle svým hostům dopřával hrabě Rudolf Chotek, královský místodržící za vlády Marie Terezie. Zámek ve stylu empíru nechal vystavět v roce 1822. Jak to tu vypadalo v časech panstva s modrou krví, to nám připomene nová expozice. V zámku si můžeme prohlédnout tradiční komnaty, dámskou pracovnu i knihovnu, ale nahlédnout teď smíme i do prostor, které byly vyhrazeny služebnictvu. Zajímavá vás, jak vypadala zámecká kuchyně a co v ní všechno měli kuchaři a jejich pomocníci k dispozici? Nebo byste rádi věděli, jak si pradleny uměly poradit s panskými košilemi? Můžete se přiučit a při různých akcích i přiložit ruku k dílu.
Zámek Kačina
Na kole a po vodě kolem Poděbrad
Milovníky putování na kolech zavedeme do okolí Poděbrad. Zdejší krajina je pro ně doslova rájem. Krásami přírody, ale i historií nás může vést například Polabská cyklostezka. Na její projetí nám den nestačí, zvládneme jen kousek, ale už její název nám připomene, že oblíbené tu byly i výlety po Labi. Lodě tady začaly jezdit už před víc než stovkou let a třeba po druhé světové válce tu bývaly k vidění i hodně velké. A užít si romantickou plavbu můžeme i dnes. Ale my dáme přednost bicyklu. A nebudeme jen obdivovat krásnou přírodu, byť zajímavostí v ní najdeme hodně. Zajedeme také do Libice nad Cidlinou, která je úzce spjata s nejstarší historií našeho státu. Osídlena byla Slovany už v 6. století, ale největšího významu dosáhla v době, kdy tu žil knížecí rod Slavníkovců. Rivaly vládnoucích Přemyslovců tu dnes připomíná expozice.
Na kole a po vodě kolem Poděbrad
Sedlář
V jeho dílně to voní dřevem i kůží. Václav Neuman se věnuje sedlařině. Není jeho profesí, ale koníčkem, kterému propadl už v dětství. Nejvíc si užívá práci s kůží a umí s ní hotová kouzla. Jeho velkou zálibou jsou biče. Když jako kluk poprvé uviděl honácký bič, zatoužil mít taky takový. A nezůstal jen u touhy. Zašel pro radu k nedalekému sedláři a pustil se do práce. O bičích toho Václav Neuman ví hodně, takže se můžeme těšit na spoustu zajímavostí. Dozvíme se, jaké druhy bičů se vyrábějí, v čem se mezi sebou liší třeba australské, americké a anglické a kterým a proč se říká hadí. A pokud vás zajímá třeba to, proč se anglickým námořníkům říkalo krvavá záda, tak vám můžeme slíbit, že i to se při naší návštěvě u Václava Neumana dozvíte.
Sedlář
Rataje nad Sázavou
Rataje nad Sázavou si určitě naše zastavení zaslouží. Jejich historie se začala psát už někdy v desátém století, kdy tu vyrostlo opevněné trhové město nazývané Rataje Hrazené. A víte, kde se vzal název Rataje? Ve staročeštině slovo rataj označovalo oráče. V městečku najdeme celou řadu vzpomínek na jeho dlouhou historii. Ve středověku tu vyrostly dva hrady. Jeden dostal jméno Pirkštejn. Ve známé filmové pohádce sloužil statečnému Bajajovi. Mimochodem nejslavnějším skutečným obyvatelem zmiňovaného hradu byl poručník krále Jiřího z Poděbrad Hynek Ptáček z Pirkštejna, který je v Ratajích dokonce pochován. Prohlédneme si taky místní chloubu – zámek, který vyrostl na místě jednoho z místních hradů a připomeneme si i rod, který ho nechal vystavět.
Rataje nad Sázavou
Tankodrom
Milovice nedaleko Prahy sice „proslavili“ především sovětští vojáci, kteří tu našli azyl po roce 1968, ale vojenská historie města je podstatně bohatší. Sídlila tu už rakouskouherská armáda v časech monarchie, po ní pak armáda československá a pak tu v devadesátých letech minulého století krátce pobývala i armáda česká. Nicméně ani dnes není vojenský život jen vzpomínkou. Část, která sloužila jako tankodrom, přilákala nadšence, které zajímá vojenská technika. Mezi svými poklady mají dvaadvacet kusů pancéřové vojenské techniky a snaží se, aby všechno bylo pojízdné a funkční. Takřka všechny kousky z jejich sbírky spatřily světlo světa po druhé světové válce, s takovými přijeli vojáci armád Varšavské smlouvy, takže celkem právem získala sbírka název Muzeum okupace 1968. A nemusíme snad ani dodávat, že je veřejně přístupná.