Reportáže v regionech
Lomy podél toku Berounky
Podél toku Berounky mezi Berounem a Srbskem mohou turisté obdivovat nejen krásnou přírodu, ale taky zavítat hned k několika lomům, v nichž se v minulosti dobývaly dary přírody. I my si je prohlédneme zblízka. Nejprve se vypravíme k tomu, který se, poté co osiřel, stal oblíbeným místem trampů. Ty ovšem na počátku našeho století vytlačili horolezci, pro něž tu byl dokonce vybudován první lezecký park u nás. V podzemí dalšího z lomů za druhé světové války začali nacisté budovat továrnu na výrobu leteckých motorů a u třetího se dodnes tyčí staré pece, které zpracovávaly vytěžený vápenec. Cestou narazíme na netopýry, kteří si tu našli útočiště pro zimní období a při troše štěstí třeba zahlédneme i provazochodce, kterým se tu taky líbí.
Lomy podél toku Berounky
Výrobky z kůže
V dílně Tomáše Rjabinčáka z Chlumce nad Cidlinou voní kůže. Jejímu zpracování se Tomáš věnuje už přes dvě desítky let. Prvními díly byly spony do vlasů pro dcery. Později spojil svou lásku k materiálu s láskou k historii a pustil se do výroby předmětů, které sloužívaly našim předkům od Vikingů, Keltů, starých Slovanů až po mušketýry. Všechno prý začalo botami, dnes tu vznikají třeba pásky nebo tašvice. Budeme chvíli sledovat, jak se kousky kůže mění v důležitý doplněk, který se hodí například účastníkům rekonstrukcí velkých historických bitev. Bude nás zajímat, která kůže při téhle práci najde největší uplatnění a taky to, jak se hotové výrobky zdobí. No, a pokud byste chtěli vidět výrobky Tomáše Rjabinčáka v akci, prozradíme vám, kdy a kde budete mít příležitost.
Tomáš Rjabinčák jako jeden z mála má tu výhodu, že se mu jeho velký koníček, historie, snoubí s prací. Ve volných chvílích navštěvuje hrady, zámky, muzea a kostely, kde hledá něco zajímavého pro šermíře. Dnes už ve své domácí dílničce vyrábí například na 60 typů nádherných dobově zařaditelných tašvic.
„Výroba těch kožených věcí je poměrně náročná,“ přiznal Tomáš v průběhu natáčení. „Mám kamarády v muzeích, kteří mi někdy mi udělají sádrový odlitek. Já si pak nechám udělat matrice, odlít si určité množství mosazi, dobrousím, doleštím, dotvaruji, zkompletuji. Mám také kamarády, kteří dělají archeologické vykopávky a dodávají mi různé materiály, ať už přímo z vykopávek, nebo z depozitů. To je k nezaplacení, protože informace se získávají velmi těžko, člověk musí hodně improvizovat a přemýšlet, jak to ti naši předci tenkrát udělali. Jsou věci jako například pouzdra na nože, dýky a tesáky, u nichž je zároveň pouzdro na píchák, malý nožík nebo druhý nožík, a všechno je to v jedné kůži bez jakéhokoliv dřevěného podkladu. Trvalo mi dva měsíce, než jsem přišel na to, jak to udělali, protože originál byl napůl rozpadlý. Neměl jsem ani možnost pořádně se na něj kouknout. Až nakonec jsem zjistil, že každou tu věc zabalili do vlastní pochvy, ty slepili dohromady, a teprve celek potáhli ozdobnou kůží.“
Dlouze se diskutuje rovněž o oblečení a doplňcích šermíře. „Já říkám jedno – člověk se nemění. Ať už v 9., 10. století, v gotice, nebo dneska, jsou lidi, kteří nemají tolik financí, ale chtějí se přizpůsobit těm bohatším. Proto se třeba dříve zlaté lžíce nahrazovaly mosaznými, stříbro cínem, aby měšťané ukázali, že jsou v určité skupině vůči té elitě. Fungovalo to tenkrát, funguje to dneska. Když oblečení vyhovovalo obyčejným lidem, neměnilo se. S dobou šla jenom šlechta. To je nejenom můj názor, ale i mých kamarádů, ať už to jsou historici, muzejníci.“
„Spousta lidí kdysi chodila v létě naboso a v zimě jenom v nějakých dřevěných škrpálech obalených v kožešinách. Při výběru oblečení je proto důležité vědět, do jakého období se budu strojit. Když je záběr větší, vyberu si tašvici, která se mi hodí, například když dělám 13. století. Do 9. století už s ní ale jít nemůžu, protože na to je příliš moderní,“ říká Tomáš Rjabinčák a zakončuje: „Podle mých zkušeností se móda měnila i dřív, kdy řemeslníci a kupci putovali třeba z Itálie. Když tam bylo oblečení a doplňky po dvaceti letech nemoderní, přišli s ním do Čech, kde najednou moderní bylo. Takhle se vydělávaly peníze.“
Výrobky z kůže
Muzeum motocyklů Jawa
Patříte-li mezi milovníky motocyklů a ještě k tomu mezi české patrioty, pak vaše srdce bezpochyby zaplesá při návštěvě malého muzea motocyklů značky Jawa v Rabakově nedaleko Mladé Boleslavi. U jeho zrodu stáli otec a syn Miclíkové, kteří se pustili do sbírání starých strojů. Díky jejich nadšení si nejen můžeme prohlédnout unikátní stroje, ale taky se dozvíme hodně zajímavých informací o historii značky. Pokud netušíte, jak vznikla, prozradíme, že ze dvou jmen. Podrobnosti si ale necháme na společnou prohlídku muzea. Dozvíme se v něm i to, čím si Jawy vysloužily svůj obrovský úspěch nejen doma, ale i v zahraničí. A možná vás překvapí, že motory téhle značky poháněly i jiné stroje než jen motocykly.
Muzeum motocyklů Jawa
Palladium ve Staré Boleslavi
K místům významně spojeným s naší historií patří Stará Boleslav. Už v desátém stoletím sem přišli žáci Cyrila a Metoděje a založili kostel svatého Klimenta. Hned vedle něj pak na popud knížete Václava vyrostl druhý svatostánek zasvěcený Kosmovi a Damianovi. O něco málo později se Stará Boleslav stala knížeti osudná, když ho tu zavraždil vlastní bratr. V kryptě kostela kdysi snili svůj věčný sen nejen patron naší země, ale i další členové jeho rodu. Dnes do města míří turisté nejen za vzpomínkou na počátky naší země, ale taky za Palladiem. Vzácný obrázek chránící naší zemi je uložen ve třetím místním kostele. Ale v minulosti to neměl vůbec snadné, byl kupříkladu několikrát ukraden a v rozjitřených dobách býval proto taky ukrýván.
Palladium ve Staré Boleslavi
Poklady z historie Mělníka
Každý, kdo někdy zavítal do Mělníka, nejspíš navštívil tamní zámek a možná i jeho vinné sklepy. My vás tentokrát zavedeme do muzea, které schraňuje poklady z historie města a představuje je hned ve dvou budovách. Nejprve se vydáme na výstavu věnovanou Merkuru. Ale nemyslete si, že nás čeká známá stavebnice. Pod značkou Merkur se prodávaly taky vláčky a my se podíváme i na další hračky spojené s železnicí, které se za první republiky u nás vyráběly. Porozhlédneme se i po budově muzea, kterou dřív obývali mniši z řádu kapucínů. A pak se přesuneme do další muzejní expozice, která připomíná slavnou místní tradici – výrobu dětských kočárků značky Liberta. Dozvíme se, kdy takřka legendární továrna vznikla, a prohlédneme si nejzajímavější vystavené typy.