Reportáže v regionech
Načeradec
Načeradec je městys ve středních Čechách nedaleko legendární hory Blaník. Jeho historie se začala psát zřejmě ve 12. století. Tehdy už totiž stával místní kostel sv. Petra a Pavla. Jeho původní románskou podobu dnes připomíná jen věž, protože svatostánek v době gotické a pak ještě v 18. a 19. století prošel několika proměnami. Zastavíme se taky u radnice, ke které přiléhá další zajímavá stavba. Její přízemí kdysi sloužilo jako solnice. Trochu stranou najdeme další dvě místní pamětihodnosti. Jednou z nich je starý židovský hřbitov, druhou pak křížová cesta v návrší zvaném V kapličkách. A připomeneme si taky časy, kdy v Načeradci žila a pracovala řada ševců. Po vypuknutí první světové války vyráběli boty pro odvedence. Na oslavu jejich řemesla i patrona chystají místní na konce června velkou slavnost.
Načeradec
Po stopách barona Františka Ringhoffera
Na Velkopopovicku se vydáme po stopách barona Františka Ringhoffera. Povede nás naučná stezka, která nás seznámí s nejzajímavějšími místy připomínajícími, že pánové z významného podnikatelského rodu tu bývali doma. Ringhofferové, kteří v Praze vybudovali jednu z největších průmyslových továren v Rakousko-Uhersku, si kraj na jihovýchod od metropole velmi zamilovali. A taky sem samozřejmě rozšířili své podnikatelské aktivity. Nejprve provozovali v Kamenici hamr, který později poměnili ve velkou firmu. Později pak ve Velkých Popovicích založili pivovar, v němž se zlatavý mok vaří dodnes. Pořídili si tu postupně tři zámečky, kterým dali nový kabát. Na Zaječím vrchu nad Kamenicí si navíc vybudovali místo pro svůj poslední odpočinek. A úprav se dočkala i zdejší krajina, do té doby lidským snažením příliš nepoznamenaná.
Po stopách barona Františka Ringhoffera
Ševcovské řemeslo
Boty dnes chrlí stroje ve velkém a o tradičním ševcovském řemeslu se dozvídáme především v muzejních expozicích. My se ale vypravíme do malé dílničky v Dolních Počernicích, v níž to pořád vypadá jako v časech našich prababiček. Pavel Poláček vyrábí boty pěkně postaru. Nepotřebuje žádné moderní pomocníky, vystačí si s náčiním, které sloužilo už jeho dávným předchůdcům. Jak říká, boty třeba na konci 19. století mívaly větší výdrž, ale bývaly taky propracovanější a krásnější. A navíc snadněji opravitelné. I on si s každým střevícem pořádně vyhraje. Nejraději používá hovězí a telecí kůži, ta prý víc vydrží než třeba taková vepřovice. Tvoří samozřejmě na zakázku, takže předem ví, kdo jeho boty bude nosit a může se postarat nejen o to, aby splňovaly jeho představu, ale aby zároveň perfektně seděly.
Ševcovské řemeslo
Poděbrady
Poděbrady má většina z nás spojené s českým králem Jiřím a taky s léčivými prameny. Jejich historie se začala psát před 110 lety. Město totiž trpělo nedostatkem kvalitní pitné vody, a proto tehdejší pán kníže Filip Arnošt Hohenlohe ze Schillingsfürstu požádal o pomoc svého přítele bavorského statkáře. Baron Karel Bülow byl známý tím, že dokázal objevit vodu. A tak se pustil do pátrání na poděbradském zámku. Když ze stometrové hloubky vytryskl pramen, svou silou prý dosahoval do prvního patra panského sídla. Voda sice byla poněkud zvláštní, ale chutná. A tak se začalo hledat i ve městě. Brzy se zjistilo, že objevená životodárná tekutina nejen osvěží, ale má taky blahodárné účinky na lidské zdraví. A tak byly založeny zdejší lázně.
Poděbrady
Baráčníci
O Baráčnících slyšel někdy v životě nejspíš každý z nás. Málokdo ale ví, kdy vznikli a jak přišli ke svému jménu. Odpovědi na tyhle otázky najdeme při návštěvě v Kolíně. Vydáme se na výpravu proti proudu času, do druhé poloviny 19. století. Spolek Baráčníků založili místní mladíci v roce 1873 a tenhle akt by se dal považovat spíš za recesi než promyšlený počin. První členové se scházeli v hospodě pojmenované Baráček a podle ní taky spolek dostal své jméno. Hostinec už sice dávno nestojí, ale Baráčníci fungují dodnes. Jedním z jejich cílů je kupříkladu péče o tradiční lidové kraje. Potkat je můžete na různých národopisných akcích, které udržují při životě staré zvyky. A dozvíme se taky, že díky nim se pořád tančí takzvaná Česká beseda.