Reportáže v regionech
Vodárna Kolín
K dominantám a symbolům středočeského města Kolín patří už desítky let vodojem. Kdysi se mu dokonce říkalo Kolínský maják. Bezmála půl století zásoboval město na Labi pitnou vodou, pak ale začal chátrat. Nedávno se proměnil v unikátní rozhlednu. Je vysoký skoro 50 metrů, k vyhlídkové plošině vystoupáte po 216 schodech a těšit se můžete nejen na krásnou krajinu v okolí. Zblízka můžete vidět i velkou nádrž na 450 metrů krychlových. A najdete tu taky expozici, která připomíná, jak ve městě v různých obdobích životodárnou tekutinu rozváděli. Při naší výpravě se dozvíme třeba to, že byť Kolín vyrostl na řece Labe, která byla samozřejmě taky zásobárnou vody, byl prvním větším městem na jejím toku, které ji k těmto účelům přestalo využívat. A zajímat nás bude pochopitelně i to, jak ji místní dokázali nahradit a jak si poradili s rostoucí rozlohou i počtem obyvatel.
Vodárna Kolín
Menhiry
Menhiry přitahují velkou pozornost. Jsou staré tisíce let, ale dodnes nemáme jednoznačnou odpověď na to, co vedlo naše předky k jejich vztyčování. Důvodů bývá uváděno hned několik. Nejvyšším menhirem u nás je takzvaný Kamenný muž nebo taky Kamenný pastýř kousíček od obce Klobuky na Slánsku. Je vysoký zhruba tři a půl metrů, zapuštěn do hloubky sedmdesáti centimetrů pod povrchem a váží asi 5 tun. Dřív ho prý obklopovalo ještě několik menších kamenů, které připomínaly ovečky. Podle legendy prý každé zazvonění klobuckého kostela balvan posouvá o jedno zrnko písku ke svatostánku. A až se octne přímo u něj, nastane konec světa. Jenže podle jiné legendy ho zase každé zvonění z kostela v obci na druhé straně posouvá o stejný kus zpátky. Takže se zatím nemusíme zkázy bát.
Menhiry
Vázání knih
K tradičním řemeslům patřilo i knihařství. Vázání knih přišlo do módy ve středověku, v době, kdy se začal šířit knihtisk a místo pergamenu používat levnější papír. Výtvory mistrů oboru často připomínaly umělecká díla. A poté, co i tuhle profesi ovládly stroje, se ruční vazba knih takřka uměleckou tvorbou stala. Co všechno tahle práce obnášela, to si připomeneme v Rožďalovicích. V roce 1925 tam místní rodák Jenda Rajman založil knihařskou dílnu, kterou jeho potomci proměnili nejen ve vzpomínku na předka, ale i na krásu starého řemesla. Můžeme tu obdivovat ukázky děl Jendy Rajmana, ale taky poznat celý proces vazby a dokonce si ho sami vyzkoušet. Zjistíme, co všechno bylo k tomu, aby se naše prababičky mohly pustit do čtení, zapotřebí.
Vázání knih
Vlašský dvůr
K nejznámějším památkám Kutné Hory a vzpomínkám na slavnou éru svého času druhého nejvýznamnějšího města českého království je Vlašský dvůr. Zpočátku sloužil panovníkovi jako sídlo při jeho návštěvách místních stříbrných dolů. Pak se ovšem Václav II. rozhodl zrušit všechny mincovny, které v zemi do té doby fungovaly a zřídit jednu centrální právě ve městě bohatém na stříbrné rudy. Pozval vlašské odborníky na ražbu a narodil se legendární pražský groš. Připomeneme si časy, kdy tu nejslavnější česká mince vznikala, nahlédneme do míst, kde bývala prenárna a kam se vyrobené mince ukládaly. A dozvíme se taky, co všechno ražbě grošů předcházelo, aby byly opravdu kvalitní.
Vlašský dvůr
Hudlice
O vesničce Hudlice jste možná nikdy neslyšeli. Takových, jako je ona, byste na okraji křivoklátských lesů našli celou řadu. Ale přesto bychom tuhle jednu vaší pozornosti doporučovali. V červenci roku 1773 se totiž v rodině zdejšího ševce narodilo šesté dítko, které dostalo jméno Josef Jakub. A když dodáme, že zmiňovaný král verpánku se jmenoval Jungmann, pak už asi víte, že jsme vás zavedli do rodiště slavného národního buditele. Ale víte, že měl v mládí s rodným jazykem sám velké problémy? Po studiích na německých školách, která mu rodiče dopřáli, zapomněl spoustu českých slov a velmi těžko je při mluvě hledal. Zavítáme i do míst, kde se jako mladý cítil doslova blaze a prohlédneme si navíc další zajímavosti v okolí Hudlic.
