Reportáže v regionech
Jílové u Prahy
Vydáme se i do Jílového u Prahy. Datum vzniku města neznáme, ale víme, že existovalo už ve 13. století. A bylo spojováno s těžbou zlata v okolní krajině. Tu si připomeneme při společně procházce. Do dnešních časů se dochovalo několik štol, některé jsou veřejnosti přístupné. Už ve středověku zřejmě horníci kutali v té, která dostala jméno po sv. Josefovi. Práce v ní byla velmi těžká, zlatonosné žíly velmi tvrdé, havíři postupovali rychlostí jen několik desítek centimetrů za týden. Zajímavostí ale najdeme cestou mnohem víc. Patří k nim například kamenný viadukt v Žampachu. Je to jeden z největších kamenných mostů v Evropě. Neobvyklý zážitek si dopřejeme u řeky Sázavy. Její břehy v těchto místech žádný most ani lávka nespojují, takže se necháme na druhou stranu dopravit převozníkem. A naše putování ukončíme v Pikovicích.
Jílové u Prahy
Čáslav
Čáslav je jedno z nejstarších českých měst. Založil ji už ve druhé polovině 13. století panovník Přemysl Otakar II. Dobu nejstarší připomíná kupříkladu věž Otakarova bašta, která vyrostla kolem roku 1330. Bývala součástí městské brány a taky opevnění. Zdejší hradby patří k nejzachovalejším u nás, našich časů se dočkalo zhruba 70 procent z nich. Pozornost si zaslouží i dominanta Čáslavi a okolí – kostel sv. Petra a Pavla. Jeho věž je vysoká 90 metrů a vede k ní 236 schodů. Základem pro stavbu svatostánku se stal starší románský. V bývalých kasárnách dnes najdeme galerii, která připomíná i nejslavnějšího místního rodáka, hudebního skladatele Jana Ladislava Dusíka. V muzeu zase budeme obdivovat unikátní přírodovědeckou expozici.
Čáslav
Vodárna Kolín
K dominantám a symbolům středočeského města Kolín patří už desítky let vodojem. Kdysi se mu dokonce říkalo Kolínský maják. Bezmála půl století zásoboval město na Labi pitnou vodou, pak ale začal chátrat. Nedávno se proměnil v unikátní rozhlednu. Je vysoký skoro 50 metrů, k vyhlídkové plošině vystoupáte po 216 schodech a těšit se můžete nejen na krásnou krajinu v okolí. Zblízka můžete vidět i velkou nádrž na 450 metrů krychlových. A najdete tu taky expozici, která připomíná, jak ve městě v různých obdobích životodárnou tekutinu rozváděli. Při naší výpravě se dozvíme třeba to, že byť Kolín vyrostl na řece Labe, která byla samozřejmě taky zásobárnou vody, byl prvním větším městem na jejím toku, které ji k těmto účelům přestalo využívat. A zajímat nás bude pochopitelně i to, jak ji místní dokázali nahradit a jak si poradili s rostoucí rozlohou i počtem obyvatel.
Vodárna Kolín
Menhiry
Menhiry přitahují velkou pozornost. Jsou staré tisíce let, ale dodnes nemáme jednoznačnou odpověď na to, co vedlo naše předky k jejich vztyčování. Důvodů bývá uváděno hned několik. Nejvyšším menhirem u nás je takzvaný Kamenný muž nebo taky Kamenný pastýř kousíček od obce Klobuky na Slánsku. Je vysoký zhruba tři a půl metrů, zapuštěn do hloubky sedmdesáti centimetrů pod povrchem a váží asi 5 tun. Dřív ho prý obklopovalo ještě několik menších kamenů, které připomínaly ovečky. Podle legendy prý každé zazvonění klobuckého kostela balvan posouvá o jedno zrnko písku ke svatostánku. A až se octne přímo u něj, nastane konec světa. Jenže podle jiné legendy ho zase každé zvonění z kostela v obci na druhé straně posouvá o stejný kus zpátky. Takže se zatím nemusíme zkázy bát.
Menhiry
Vázání knih
K tradičním řemeslům patřilo i knihařství. Vázání knih přišlo do módy ve středověku, v době, kdy se začal šířit knihtisk a místo pergamenu používat levnější papír. Výtvory mistrů oboru často připomínaly umělecká díla. A poté, co i tuhle profesi ovládly stroje, se ruční vazba knih takřka uměleckou tvorbou stala. Co všechno tahle práce obnášela, to si připomeneme v Rožďalovicích. V roce 1925 tam místní rodák Jenda Rajman založil knihařskou dílnu, kterou jeho potomci proměnili nejen ve vzpomínku na předka, ale i na krásu starého řemesla. Můžeme tu obdivovat ukázky děl Jendy Rajmana, ale taky poznat celý proces vazby a dokonce si ho sami vyzkoušet. Zjistíme, co všechno bylo k tomu, aby se naše prababičky mohly pustit do čtení, zapotřebí.
