Reportáže v regionech
Dráteník
K hodně starým a bezmála zapomenutým řemeslům patří to drátenické. V poslední době ale prožívá svou renesanci, takže se můžeme společně vypravit za mužem, jemuž práce s drátem učarovala. Zdeňka Šilháčka z Jílového u Prahy k ní přivedla dcera, která se o profesi dříve spíš vyhrazenou mužům, zajímala. A její tatínek se rozhodl věnovat se hlavně tomu, co živilo jeho dávné předchůdce. Opravám a zpevňování hrnců. Sám přiznává, že moc stejně zaměřených kolegů nemá. Většina zájemců o tuhle profesi totiž raději pracuje s tenčím a měkčím materiálem a věnuje se umělecké tvorbě. Ta byla pro staré mistry vlastně východiskem z nouze ve chvíli, kdy se začalo vyrábět kvalitnější nádobí a jejich zásahů nebylo už tolik zapotřebí. Dopřejeme si i malý výlet do historie drátenického řemesla.
Dráteník
Sklářské řemeslo
Naši sklářští mistři svým umem dobývají svět už po staletí. Jedním z míst, kde se křehká krása rodila a dodnes rodí, je Sázava. A v ní tvoří i Mikovi. Jejich rodinnou dílnu založil praděd současného majitele Václav už v roce 1920. A přestože o ni po válce přišli, jejich lásku k řemeslu to nijak neovlivnilo a v devadesátých letech se opět pustili do vlastní tvorby. Pod jejich rukama se rodí tradiční lahve a podobné nádoby, ale i celá řada unikátů. Patří k nim kupříkladu dvě lahve v jednom, tedy jakási nádoba v nádobě, kde se kapaliny nesmíchají. A taky lahev, které její autoři říkají sluneční. Zjistíme, co si pod tímhle označením máme představit. Starší z Václavů, kteří tu kouzlí, rád vyrábí taky skleněné figurky. A nejen to, on je navíc vkládá do číší nebo karaf. A prozradí nám, jak to dělá.
Sklářské řemeslo
Mozaika
K obdivovaným technikám patří mozaiky. A nutno dodat, že přestože se narodily v Itálii, velké úspěchy v jejich tvorbě sklízeli i naši tvůrci. Jedním z těch, kteří se jim věnují už léta, patří František Tesař z Čáslavi. Jeho dílem jsou kupříkladu znaky, které zdobí budovu tamního Městského úřadu. My se ale vypravíme do Františkova království. K nejcennějším pokladům v něm patří zásoby skla, které pro svou práci potřebuje. Vzhledem k tomu, že speciální materiál pro mozaikáře se u nás už nevyrábí, je jeho hodnota pro mistra oboru nevyčíslitelná. Bude nás zajímat, jak vznikají malinké kostičky, které do sebe pak ve výsledku dokonale zapadají, kolik existuje barev a odstínů skla a nahlédneme taky do malého muzea, které pan Tesař založil.
Mozaika
Muzeum veteránů
Máte rádi burácení motorů, vůni benzínu a historii? Pak si nenechte ujít výlet do Radovesnice II na Kolínsku. Naším hostitelem bude milovník veteránů Bohumil Vokál. Původně si koupil tři staré traktory a několik motocyklů, které si chtěl jen tak pro radost opravit. Jenže se do těch letitých kousků tak zamiloval, že začal pořizovat další a plnit jimi stodolu a půdu. Nakonec pro ně zřídil muzeum. Provede jím i nás a představí nám své nejcennější poklady. Na své si přijdou milovníci zemědělských strojů, aut i přibližovadel na dvou kolech. Ke každému se dozvíme nějakou zajímavost. Zvláštní prostor je pak věnován československým legendám – značkám JAWA a ČZ. A najdeme tu rovněž kuriózní kousky. Třeba trojkolku, která sloužívala v jedné továrně na Šumpersku.
Muzeum veteránů
Kladno
Středočeskému městu Kladnu se říkalo černé a taky třeba český Manchester. Jeho největší rozmach způsobily bohaté zásoby uhlí v okolí. To se tu dobývalo víc, než dvě stě let. Později ve městě vyrostly rovněž velké hutě, v nichž se zpracovávala železná ruda a vyráběla ocel. Znak továrny s tváří manželky jejího zakladatele býval jedním z nejznámějších u nás. Jenže těžba uhlí pomalu ustupovala, až byla na začátku našeho století ukončena úplně. A osiřela i většina provozů. Slavnou éru si ale můžeme připomenout na naučné stezce, která nás provede mezi nejvýznamnějšími stavbami. Má pět zastavení a dozvíme se na ní spoustu zajímavostí o fungování huti, která se jmenovala Vojtěšská. A pokud si budete chtít výlet do Kladna ještě trochu prodloužit, nabídneme vám jeden tip.
