Reportáže v regionech
Hrad Krakovec
Hrad Krakovec vyrostl na konci 14. století. V té době patřil k nejluxusnějším šlechtickým sídlům u nás. Bylo v něm 27 obytných místností, rozlehlé sklepení a samozřejmě taky honosné sály. Mnozí tehdy jeho staviteli, křivoklátskému purkrabímu, vyčítali, že si dopřál domov v až příliš velkolepém stylu. Příliš si ho ale bohužel neužil. Za čas ho musel prodat. A nesl to podle dochovaných záznamů poměrně těžce. Za dalšího majitele na Krakovci pobýval Mistr Jan Hus. Dokonce tu vytvořil některá svá díla. A právě odsud dokonce vyrazil na koncil do Kostnice. V roce 1783 do hradu ovšem uhodil blesk a následný požár ho značně poničil. Dnešních časů se dožilo jen torzo. To ale zaujalo třeba filmaře, kteří do něj nastěhovali legendárného rytíře Brtníka z Brtníku z filmu Ať žijí duchové! nebo Mrakomora z Prince a Večernice.
Hrad Krakovec
Karlštejn
K místům neodmyslitelně spjatým s Karlem IV. patří Karlštejn. I na něm si tedy logicky připomínají letošní kulaté výročí narození Otce vlasti. A vydáme se tam taky my. Zavítáme do míst, v nichž panovník pobýval a rovněž rozjímal. K nejkrásnějším prostorám hradu patří kaple sv. Kříže, do níž uložil říšské korunovační klenoty a posléze i Svatováclavskou korunou. Sám vladař k ní choval takovou úctu, že do ní vstupoval bos. A souvisí s ní i legenda o zákazu vstupu žen na Karlštejn. Ve skutečnosti Karel IV. tak striktní nebyl. Pozoruhodná je rovněž jeho soukromá modlitebna nesoucí jméno svaté Kateřiny. V ní zřejmě nacházel soukromí a klid. A čeká nás taky místní poklad. Obsahuje skoro čtyři stovky různých předmětů, které připomínají největšího Čecha a časy, kdy se sláva hradu dotýkala hvězd.
Karlštejn
Dráteník
K hodně starým a bezmála zapomenutým řemeslům patří to drátenické. V poslední době ale prožívá svou renesanci, takže se můžeme společně vypravit za mužem, jemuž práce s drátem učarovala. Zdeňka Šilháčka z Jílového u Prahy k ní přivedla dcera, která se o profesi dříve spíš vyhrazenou mužům, zajímala. A její tatínek se rozhodl věnovat se hlavně tomu, co živilo jeho dávné předchůdce. Opravám a zpevňování hrnců. Sám přiznává, že moc stejně zaměřených kolegů nemá. Většina zájemců o tuhle profesi totiž raději pracuje s tenčím a měkčím materiálem a věnuje se umělecké tvorbě. Ta byla pro staré mistry vlastně východiskem z nouze ve chvíli, kdy se začalo vyrábět kvalitnější nádobí a jejich zásahů nebylo už tolik zapotřebí. Dopřejeme si i malý výlet do historie drátenického řemesla.
Dráteník
Sklářské řemeslo
Naši sklářští mistři svým umem dobývají svět už po staletí. Jedním z míst, kde se křehká krása rodila a dodnes rodí, je Sázava. A v ní tvoří i Mikovi. Jejich rodinnou dílnu založil praděd současného majitele Václav už v roce 1920. A přestože o ni po válce přišli, jejich lásku k řemeslu to nijak neovlivnilo a v devadesátých letech se opět pustili do vlastní tvorby. Pod jejich rukama se rodí tradiční lahve a podobné nádoby, ale i celá řada unikátů. Patří k nim kupříkladu dvě lahve v jednom, tedy jakási nádoba v nádobě, kde se kapaliny nesmíchají. A taky lahev, které její autoři říkají sluneční. Zjistíme, co si pod tímhle označením máme představit. Starší z Václavů, kteří tu kouzlí, rád vyrábí taky skleněné figurky. A nejen to, on je navíc vkládá do číší nebo karaf. A prozradí nám, jak to dělá.
Sklářské řemeslo
Mozaika
K obdivovaným technikám patří mozaiky. A nutno dodat, že přestože se narodily v Itálii, velké úspěchy v jejich tvorbě sklízeli i naši tvůrci. Jedním z těch, kteří se jim věnují už léta, patří František Tesař z Čáslavi. Jeho dílem jsou kupříkladu znaky, které zdobí budovu tamního Městského úřadu. My se ale vypravíme do Františkova království. K nejcennějším pokladům v něm patří zásoby skla, které pro svou práci potřebuje. Vzhledem k tomu, že speciální materiál pro mozaikáře se u nás už nevyrábí, je jeho hodnota pro mistra oboru nevyčíslitelná. Bude nás zajímat, jak vznikají malinké kostičky, které do sebe pak ve výsledku dokonale zapadají, kolik existuje barev a odstínů skla a nahlédneme taky do malého muzea, které pan Tesař založil.
