Reportáže v regionech
Jílové u Prahy
Víte, kdy byste našli střed Čech? O tom se odborníci dohadují už dlouho. Ten pravý středobod se prý nachází v parku, který vznikl v roce 1990 a podle něj dostal vlastně své jméno. Jedná se o oblast s krásnou přírodou a dlouhou historií. Tvoří ji údolí řek Vltavy a Sázavy, které zasahuje až k hlavnímu městu. V téhle oblasti žili už Keltové, dokonce tu najdeme největší oppidum u nás zvané Závist. Ale taky třeba vrch pojmenovaný Ďábel nebo několik přírodních rezervací. Rovněž se tu kdysi těžilo zlato. Dodnes tu můžeme narazit na prohlubně, kterým se říkalo pinky, a jsou vzpomínkou na povrchové dobývání drahého kovu. Naše putování pak ukončíme v muzeu v Jílovém u Prahy.
Jílové u Prahy
Kostel sv. Jakuba Většího v Církvici
K významným románským památkám v naší zemi patří kostel svatého Jakuba Většího, který najdeme v Církvici na Kutnohorsku. Vyrostl tam už ve 12. století. Iniciátorkou stavby byla dáma jménem Marie. Její muž Slavibor společně s několika moravskými knížaty přepadl olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka a papež na ně za to uvalil kletbu. Slavibor zanedlouho zemřel a vdova zřejmě přistoupila k budování svatostánku jako k pokusu o odčinění jeho viny. Přestože kostel obléhali Žižkovi bojovníci a později i švédští vojáci, zachoval si dodnes svou románskou podobu. Unikátní je zejména jeho jižní průčelí s unikátní výzdobou. Mezi plastikami tu najdeme i svatého Vojtěcha a pravděpodobně taky svatého Václava. Jedná se podle všeho o nejstarší zobrazení patronů naší země.
Kostel sv. Jakuba Většího v Církvici
Žebrák a Točník
Dva hrady stojící v těsném sousedství nedaleko Prahy cestou směrem na Plzeň málokdo přehlédne. Starší z nich je Žebrák, který vyrostl už ve 13. století zásluhou Zajíců z Valdeka. Zanedlouho se stal majetkem českých panovníků. Jan Lucemburský i Karel IV. si místo oblíbili a nocovali tu cestou do Norimberku. Jenže Otci vlasti pak právě tady zemřel prvorozený syn, a tak na sídlo zanevřel. Často na něm ovšem později pobýval Václav IV., který taky v těsné blízkosti nechal vybudovat Točník. Ten se do dnešních časů dochoval v mnohem lepší podobě. Za to, že se Žebrák proměnil ve zříceninu, prý ovšem nemůže působení času, ale spíš královský poklad zakopaný někde v jeho prostorách po smrti Václava IV. Další majitelé hradu se ho totiž snažili najít, a tak pobořili celý palác.
Žebrák a Točník
Kokořínská lokálka
Milovníci výletů po kolejích si přijdou na své na Kokořínské lokálce. Společně se vydáme na cestu ze Mšena. Trať letos slaví své stodvacáté narozeniny. Kdysi po ní především putovala řepa do cukrovarů, sloužila ale i k přepravě cihel, uhlí nebo pošty. Krásnou krajinou rádi jezdili taky příznivci vandrů, proto se téhle trati taky říkalo trampská. Pak ale začala chátrat, vlaky po ní jezdily dvacetikilometrovou rychlostí a nakonec byl před dvěma lety provoz zastaven úplně. Dnes je tu ovšem znovu rušno a zájemci můžou navíc zavítat i do malého muzea na nádraží. Nechybějí v něm staré drezíny, ale vyrostla v něm rovněž stará dopravní kancelář s telegrafem, dálnopisem a k vidění je tu i celá řada nástrojů a nářadí i další vybavení, které dřív železničářům sloužilo.
Kokořínská lokálka
Hamousův statek
K nepříliš známým, ale velmi cenným památkám patří Hamousův statek ve Zbečně. Některé jeho části zřejmě vyrostly už ve 13. století. A po staletí se snažili zdejší hospodáři dům nijak neměnit. Takže tu i dnes můžeme absolvovat výpravu daleko proti proudu času a udělat si představu, jak naši předci žili. Přitom se ve stavení bydlelo ještě před dvaceti lety. Nahlédneme do obytné světnice, ale taky do prostor určených pro skladování zásob. A nejdéle se zdržíme v černé kuchyni, která je dodnes srdcem statku. V té dřív hospodyně vařívaly, hezky na otevřeném ohni, sporáky přišly na venkově do módy až v 19. století. Dokonce tu v sezóně pravidelně pěkně postaru pečou chleba. V hospodářských budovách si pak pro změnu prohlédneme staré zemědělské stroje.
