Reportáže v regionech
Zikmund Winter
V Rakovníku žila a tvořila řada umělců. K těm nejznámějším bezpochyby patřil Zikmund Winter. Ve městě působil jako kantor, učil na tamní reálce. Zeměpis, dějepis a příležitostně taky češtinu a němčinu. A byl prý mezi žáky velmi oblíbený. Navíc se intenzivně zapojoval do společenského a kulturního života. Byl členem mnoha spolků – studentského, pěvecko-hudebního či Měšťanské besedy. A věnoval se rovněž záchraně historických památek. Jenže pak objevil poklady v místním archivu a všechen svůj volný čas věnoval jejich studování. Získané informace použil i ve svých povídkách, z nichž nejslavnější je Nezbedný bakalář. Ten se natolik zalíbil herci Zdeňkovi Štěpánkovi, že podle ní napsal divadelní hru uváděnou dokonce na prknech jedné ze scén Národního divadla.
Zikmund Winter
Milešov
Krajina kolem Milešovky nás už k výletům zlákala několikrát. Dnes se vydáme do obce Milešov. Zmíněnému vrchu dala jméno právě ona. V 16. století okouzlila pány Kaplíře ze Sulevic. Natolik, že zdejší hrad přestavěli na zámek. Největší rozkvět místu přinesl v polovině 17. věku Zdeněk Kašpar ze zmíněného rodu. Sídlu dopřál rozšíření v duchu baroka a z Milešova učinil centrum svého panství. Muž, který si vysloužil za chrabrost ve vojenských službách císaři titul barona, se tak do zdejších dějin zapsal nesmazatelným písmem. A jeho kariéra se odrazila též na výzdobě zámku. Obdiv si zaslouží rovněž nástropní malby v kapli a k ozdobám patříval i altán v parku, který ovšem poněkud zchátral a teprve nedávno se dočkal zahájení obnovy.
Milešov
Na kole po Maršovicku
Jeden z posledních letošních výletů v sedle kola si dopřejeme na Maršovicku. Dozvíme se mimo jiné to, že za druhé světové války si tuhle oblast vybrali nacisté pro vybudování cvičné střelnice, její centrum – městečko Maršovice – uzavřeli a místní vystěhovali. Po odchodu Němců byla oblast hodně zdevastovaná. Dnes tu ovšem můžeme obdivovat řadu památek a na návštěvníky čeká i spousta zajímavostí. Nejprve si v Maršovicích prohlédneme barokní svatostánek Zvěstování Panny Marie. A zjistíme, že městem ve dvacátých letech minulého věku projížděla jedna z prvních pravidelných autobusových linek u nás. Pak si připomeneme hrad, který stával na kopci Stejc a na němž měl být zakopán zlatý oltář. A na závěr ve Strnadicích potěšíme milovníky veteránů na čtyřech kolech.
Na kole po Maršovicku
Poděbrady
Město, které společně navštívíme hned v úvodu, je prý na srdce. Možná už tušíte, že míříme do Poděbrad. Jejich historie je spojena už s prvními přemyslovskými panovníky. Za jejich éry tu nedaleko brodu přes Labe vyrostl dřevěný hrad. Ten se později dočkal přestavby na zámek. S ním je spojen i vznik místní lázeňské tradice, protože na jeho nádvoří kdysi objevili pramen minerální vody. Stalo se tak při hledání zdrojů té pitné, které měli v Poděbradech nedostatek. Dnes v areálu najdeme Památník Jiřího z Poděbrad, který se tu dokonce údajně narodil. Nejspíš i proto zdobí náměstí jeho velká socha. Prozradíme vám, kdo je jejím tvůrcem a kde tohle dílo bylo k vidění předtím, než se přesunulo na své současné místo. A taky se rozhlédneme ze zámecké věže.
Poděbrady
Elektroskanzen
Zavedeme vás taky do míst, kde na začátku minulého století začala fungovat jedna z prvních vodních elektráren na světě. Nemusíme nikterak daleko, najdeme ho na řece Berounce, v údolí pod obcí Šlovice. Už v 16. věku se odsud do daleka rozléhalo klapání mlýnského kola a sedláci z okolí sem jezdili s obilím. Jenže pak přišly časy pro mistry bílého řemesla neveselé, protože jim práci brala levná dovážená mouka. A pokrokový pan otec Václav Čech se rozhodl starý mlýn přebudovat na elektrárnu. Do dnešních časů se dochovala technika z té doby a potomkům zmíněného muže jí bylo líto. Proto se rozhodli vybudovat elektroskanzen. První u nás. Dozvíme se, jak to tu kdysi fungovalo, a zjistíme, k čemu sloužily kupříkladu dřevěné zuby.
