Reportáže v regionech
Letnice
Jedním z oblíbených svátků jara bývaly Letnice. Tenhle název je lidovým označením pro církevní svátek Seslání Ducha svatého. Ten připadá na svatodušní neděli, na padesátý den po Velikonocích. Tomuhle období se říkalo taky zelené svátky a naši předci v tu dobu slavili znovuzrození jara a nastávající období hojnosti. Jde o tradici pohanskou, ale oblibě se těšila ještě v předminulém století. Co všechno k těmto dnům neodmyslitelně patřilo, to si připomeneme ve skanzenu v Kouřimi. Nezapomeneme na staré zvyklosti, obchůzky, taneční zábavu ani střežení májky. A bude nás samozřejmě zajímat i to, jaké dobroty na slavnostní chvíle hospodyňky chystaly.
Letnice
Kaňk
Kaňk je dnes předměstím Kutné Hory, ale ve středověku býval samostatným městem. A rozhodně ne chudým. Pod zemí se tu totiž nacházelo bohatství vskutku nevídané. Dozvíme se, jak dlouho se dobývalo a co všechno místním lidem přineslo. V 16. století dávala ruda až 650 gramů stříbra z každé tuny vytěžené horniny. V té době se město překotně rozrůstalo a stavělo se na haldách přímo u ústí šachet. Vyjádřením nezávislosti na blízké Kutné Hoře bylo zřízení vlastní radnice. V roce 1510 zakoupili zdejší páni pro své radní Bebtovský dům. Z přestavby v té době se zachoval v průčelí z kamene vytesaný znak Kaňku. Je na něm znázorněn archanděl Gabriel, který drží štít s hornickým nářadím – mlátkem a želízkem. A po prohlídce pamětihodností si vyšlápneme si na vrch, který je oblíbeným cílem turistů.
Kaňk
Nebovidská tvrz
Tvrz v dolní části Nebovid, rozdělených v té době mezi více majitelů, vznikla na počátku 15. století. O 150 let později ji přestavěl kutnohorský měšťan Jan Hanykéř na honosné sídlo. Mohla tehdy konkurovat leckterému zámku. Byl i patřičně reprezentativně vyzdoben. Na východním křídle se nachází obvyklý typ sgrafit, takzvaná psaníčka, nicméně na jižním a západním křídle můžou návštěvníci obdivovat červenobílé útvary, které jsou v České republice unikátní. Jenže později stavbě zub času a zejména minulé století daly pořádně zabrat. Zachránilo ji až vyhlášení památkou na samém počátku třetího tisíciletí. Od té doby prochází obnovou. Nahlédneme i do trochu tajemného podzemí, které nás zavede do míst, kde bývalo kdysi dávno mořské dno.
Nebovidská tvrz
Rukavičkářství
Víte, které město bylo považováno za Mekku rukavičkářství? Dobříš. Slavný příběh výroby rukavic se v ní začal psát v 19. století. V roce 1865 si svou živnost založil Šalomoun Abeles. Obchodník židovského původu časem začal zaučovat další lidi, a tak se řemeslo začalo šířit. Fungovalo tu takzvané faktorství. Jednotlivé části výroby probíhaly na různých místech. A faktor je obcházel, hotové výrobky vykupoval a prodával na trhu. Rukavicím z Dobříše se dařilo i po druhé světové válce, a tak vznikly velké závody, v nichž pracovaly v dobách největší slávy tisíce zaměstnanců a brány továrny opouštěly miliony párů. Slavnou tradici si připomeneme v muzejní expozici, která vznikla v roce 2015. Vystaveny jsou tam mimo jiné i staré stroje.
Rukavičkářství
Kolínská radnice
Na kolínském náměstí určitě nepřehlédnete radnici. Její současná podoba pochází z druhé poloviny 19. století, kdy ji místní radní nechali přestavět, aby odpovídala rostoucímu významu města. Nepřehlédnutelné je už její průčelí. Zdobí ho pět výjevů z městských dějin, které jsou dílem Adolfa Liebschera. První znázorňuje zakladatele města Přemysla Otakara II., jak dohlíží na stavbu hradeb. Na druhém Karel IV. sleduje dostavbu kostela sv. Bartoloměje. Třetí obraz ukazuje, jak do Kolína vtrhla husitská vojska, předposlední návrat privilegií královskému městu a poslední drancování Kolína švédskými vojsky za třicetileté války. Nahlédneme do reprezentačních prostor, které tehdy dostaly honosnou výzdobu, ale taky do míst, která se dočkala nového využití.
