Reportáže v regionech
Zámek Liblice
Obec Liblice patří k nejstarším na Mělnicku. První zmínky o ní pocházejí již z roku 1254. V 60. letech 20. století byla spojena s blízkou obcí Byšice pod jednu správu, ale od roku 1990 je už zase samostatná. Pozornost si zaslouží kostel sv. Václava nebo kaple z roku 1699, kterou navrhl Ital Giovanni Alliprandi. Největším lákadlem pro turisty však je barokní zámek, dílo stejného architekta. Od poloviny minulého věku ho využívají čeští akademici. A po rekonstrukci se stal opět chloubou Liblic. Návštěvníci v něm můžou obdivovat pokoje s historickým nábytkem a taky stará kachlová kamna. Nejreprezentativnější prostorou je Mramorový sál v 1. patře, který se pyšní dvěma obřími lustry.
Zámek Liblice
Vyšehořovická tvrz
První písemná zmínka o Vyšehořovicích ve Středočeském kraji se váže k roku 1178. Dochované stavební památky vyrostly ale až v časech pozdějších. Zůstala z nich většinou jen torza, ale i tak stojí za pozornost. A zapomenout bychom neměli ani na skutečnost, že k jejich vybudování byl použit pískovec těžený kousek od obce. Posloužil kupříkladu i stavitelům chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Začneme prohlídkou tvrze, která je dnes znovu přístupná návštěvníkům. Na druhé straně návsi stojí několik církevních staveb. Nejstarší jsou zříceniny románsko-gotického kostela sv. Martina z 2. poloviny 13. století. Po požáru v roce 1677 ze svatostánku zbyl jen presbytář. O sto let později se pak místní dočkali nového barokního. A vydáme se pochopitelně i ke kdysi vyhlášeným lomům.
Vyšehořovická tvrz
Loučeň
První zmínky o městysu Loučeň, který najdeme zhruba dvanáct kilometrů od Nymburka, pocházejí z roku 1223. Majiteli zdejšího panství bývaly různé šlechtické rody, které se ovšem často střídaly. Po bitvě na Bílé hoře ho získali Valdštejnové, jejichž zásluhou se středověká tvrz proměnila na barokní zámek. Staré časy si a bývalé pány si na něm můžeme připomenout dodnes. Návštěvníky do areálu láká ale i jedna novodobá atrakce. V zahradě se nachází řada bludišť a labyrintů, které byste u nás jinde neobjevili. I do nich se samozřejmě vydáme a budeme hledat cestu ven.
Loučeň
Keramický betlém
Za vznik betlémů podle všeho vděčíme Františkovi z Assisi. V roce 1223 s živými postavami ztvárnil příběh o narození Krista u jeskyně nedaleko italského Greccia. Jeho nápad slavil úspěch a jesličky začali stavět lidi v dalších místech. U nás byly první k vidění kolem roku 1560. Dlouho za nimi ovšem věřící museli chodit výhradně do kostelů. Až po reformách Josefa II., který betlémy ze svatostánků vykázal, se rozšířily do domácností. Kdysi se dělaly hlavně z papíru, dnes vznikají z nejrůznějších materiálů. My si prohlédneme keramický, největší u nás. Jeho autorem je výtvarník Pavel Rajdl a ozdobil jím Radovesnice nedaleko Kolína.
Keramický betlém
Cinibulkova stezka
Kokořínsko je krajem hlubokých kaňonů zaříznutých do pískovcových plošin, četných skalních měst, pseudokrasových jeskyní a taky domovem vzácných rostlin i řady ohrožených druhů živočichů. I proto bylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko – Máchův kraj. Krajina je protkaná hustou sítí turistických cest, které doplňuje několik naučných stezek. My se vydáme po té nazvané Cinibulkova. Okružní devítikilometrová trasa začíná a končí v městečku Mšeno. Zjistíme, jak přišla ke svému jménu a zavedeme vás mimo jiné k průsečné skále a taky ke skrýši, které se říká obraznice. Vysvětlíme i to, komu a kdy sloužila.
