Reportáže v regionech
Hradiště Budeč
Severozápadním směrem kousek za pražským Suchdolem jsme zamířili v nedělním toulání. Místo mezi Zákolanským a Týneckým potokem si totiž vybrali naši předkové už v době střední doby bronzové a sami Slované si pak tady začali budovat své prostorné hradiště. Místu se říká Budeč a Budečská je i nejedna ulice v Česku. Nejvýznamnější období Budče spadá k první třetině 10. století, kdy vládli Spytihněv, Vratislav a Václav. Průvodkyní nám bude archeoložka Andrea Bartošková.
Hradiště Budeč
Japonská zahrada
Krása japonských zahrad spočívá ve skloubení tří základních věcí: nápad + kámen a voda + dřeviny. Na to, že to je pravda, se nemusíte jezdit dívat až do Japonska. Toulavé kameře stačilo udělat si výlet dokonce jen pár kilometrů za Prahu, do Třebíze u Slaného. Pana Kastnera už známe a víme od něj, jak pěstovat bambusy a bonsaje. Zahradu, kam nás pozval, buduje už několik měsíců. Aby ne, když chce, být úspěšný a přeje si, aby se i v jeho zahradě člověk dokázal zastavit a zamyslet se, odpočinout si.
Japonská zahrada
Historie pohlednic
Už v baroku si lidi začali přát na různá papírová přáníčka a posílat pohledy, první skutečnou pohlednici se všemi náležitostmi a poštovní známkou doručila pošta až o něco později, v roce 1840. Malá kartička s velkou a zajímavou historií – i tak by se dalo shrnout téma našeho dalšího zastavení. Ve Veltrusech u Mělníka, na tamním zámku, se dozvíte třeba to, proč se dřív smělo psát jen přední stranu pohlednic nebo taky to, že pohlednice nemusela být vždy jen papírová.
Pohlednice
Stezka Údolí Plakánek
Televizní cyklus Zpět k pramenům probudil v některých z nás pátrací vlohy. Pan Pavel Kverek z Kněžmostu na Mladoboleslavsku si dal tu práci a podařilo se mu najít a označit pramen řeky Klenice. Procházka krásnou krajinou, jíž vévodí zámek Humprech – dodnes velmi oblíbený pro pořádání svatebních obřadů – pak ukončíme na návsi v Libošovicích.
Pramen Klenice
Čapkova vila
Stará Huť u Dobříše, místo, které je navždy spjato s Karlem Čapkem a jeho ženou Olgou Scheinpflugovou. K pobývání zde jim sloužila krásná empírová vila a Čapek tady nejen odpočíval, ale hlavně psal. Stůl, kterého seděl, zůstal dodnes. Na Karla Čapka nejen zavzpomínáme, ale představíme vám ho i jako stavitele. Úpravy domu sice dokončit nestihl, protože poslední měsíce svého života pobýval už jen ve své vinohradské vile, ale jak říká Eliška Kunstová ze Společnosti bratří Čapků: dokud byl zdráv, pátky byly jeho dny. Právě tehdy v podkrovních prostorách empírové vily vítal své hosty.