Reportáže v regionech
Klášter Kladruby
V údolí řeky Úhlavky, 7 kilometrů od města Stříbra se rozkládá bývalý benediktinský klášter, založený na počátku 12. století knížetem Vladislavem I. Po svatovítské katedrále na Pražském hradě a chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře jde o třetí největší kostelní stavbu v Česku.
Dnešní podoba areálu je z třetiny 18. století. Dominantou je klášterní kostel, přestavěný Janem Blažejem Santinim ve stylu barokní gotiky. Ten také navrhl většinu vybavení interiéru, na kterém se dále podíleli bratří Asamové, sochaři z okruhu Matyáše Bernarda Brauna a Karel Legát.
Po jižní straně kostela je situován starý konvent, u kterého na východě stojí stará prelatura a na jihu budova nového konventu, jejíž autorství je připisováno Kilianu Ignáci Dientzenhoferovi.
Klášter ležel v blízkosti Norimberské zemské stezky, která spojovala Čechy a Bavorsko. Té často využíval jak Vladislav I., říšský arcičíšník, tak i jeho manželka Richenza, která pocházela z německého Bergu.
Období do konce 14. století je charakterizováno mohutným rozvojem klášterního majetku a mocenského vlivu. Toto období bylo ukončeno husitskými válkami. V lednu 1421 dobyl klášter Jan Žižka a zanechal zde svoji posádku, která odolala i útoku vojsk krále Zikmunda, jež čítala 12 000 vojáků.
Po husitské revoluci se kladrubský klášter jen pomalu zotavoval. Znovu vzmáhat se začal až díky pobělohorské procírkevní politice. Počátek 18. století se dá označit za druhý vrchol jeho historie.
Klášter se však ze své moci a majetku netěšil dlouho. V roce 1785 byl zrušen v rámci reforem Josefa II. V následujících letech sloužily budovy jako sklad střelného prachu, později byl konvent využit jako generální vojenský špitál a za napoleonských válek jako kasárna a lazaret.
Roku 1825 byla na celé kladrubské panství vypsána dražba a ještě v témže roce Kladruby koupil Alfréd I. kníže Windischgrätz. Windischgrätzové využívali objekt hlavně k hospodářským účelům, protože rodinné sídlo měli na zámku v Tachově.
Po roce 1945 převzal objekt Státní statek v Kladrubech. V 70. letech se objekt začal rekonstruovat. Opravy probíhají dodnes za finančního přispění státu a Evropské unie.
Klášter Kladruby
Smečno
Když si dáte do internetového vyhledavače slovo Muncifaj, automaticky jste navigováni do Smečna. Proč? Dozvíte se to z naší čtvrté reportáže. Lingvisté nemají jasno, jakže tohle slovo vzniklo nebo co označovalo, každopádně my víme, že dnes už Muncifaj Smečnem jest.
Městečko se rozkládá v nadmořské výšce 340 až 375 metrů na návrší, mírně se sklánějícím k severovýchodu ke Slanému, na jihozápadě přecházejícím do roviny, táhnoucí se ke Kačici. Jeho střed tvoří rozlehlé protáhlé náměstí, jímž po délce probíhá hlavní silnice. V horní západní části náměstí stojí kostel Nejsvětější Trojice a sousoší Nejsvětější trojice a v jeho sousedství zámek.
Nejstarší zmínka pochází z roku 1252, kdy se jako majitel zdejší tvrze připomíná vladyka Boleslav ze Smečna (Bolezlav de Zmecen). Na žádost Hynka Bořity z Martinic, pozdějšího nejvyššího zemského sudího povýšil 26. května 1510 král Vladislav Jagellonský ves Smečno na městečko pod novým názvem Muncifaj. A tady bychom měli uvést jednu z teorií. Slovo Muncifaj je odvozeno z latinského Mons fagi – Buková hora. Místní ale nikdy tohle slovo nepřijali za své, a tak bylo rozhodnuto o přejmenování.
Na den přesně, 28. prosince 1515, bylo Smečno učiněno městem, přičemž mu byl polepšen znak, udělený při prvním povýšení. Smečenští mají ve znaku draka.
Smečno
Příbram
Příbram patří ke známým historickým královským horním městům. Rozkládá se na úpatí Brd 60 km jihozápadně od Prahy. Nejstarší písemný doklad o Příbrami pochází z roku 1216, kdy ji koupil pražský biskup Ondřej.
A důležitý pro ni byl rok 1311, ze kdy se dochovala listina, která je vlastně kupní smlouvou popisující to, jak pražský měšťan Konrád prodal tehdy ještě biskupovi Karlu IV. příbramskou huť.
Nesmazatelně se ale do její historie zapsal i první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Z tvrze vybudoval malý kamenný hrádek Ernestinum. Městu se vedlo různě. Smutně mu bylo v době třicetileté války, kdy došlo k jeho vyplenění a z původních 168 domů jich zůstalo 71.
S námi ale navštívíte určitě dům, který stojí – příbramské Muzeum hornictví. A víte třeba, že barokní poutní místo Svatá Hora a město spojují 450 metrů dlouhé svatohorské schody, o jejichž krásu se postaral Kilián Ignác Dientzenhofer?
Příbram
Kadlín
Kadlínští na Mělnicku se rozhodli, že nebudou bezvýznamnou neznámou obcí a v akci „Kadlínští sobě i druhým“ si sami postavili muzeum, rozhlednu nebo naučnou stezku. Sedm kadlínských zastavení ukazuje vesnici takovou, jaká ještě před pár desetiletími byla.
Cesta návštěvníka vede přes expozici venkovské kovárny, staré selské techniky, kostel či naučnou stezku travin a polních rostlin až na rozhlednu. A určitě nesmíme ani zapomenout na sbírku motyk. Zdeněk Šesták, starosta obce Kadlín nám ukáže ten nejstarší kousek, pravděpodobně z roku 1800, motyka tzv. syslovka. Samozřejmě že sloužila pro dolování syslů ze země.
Podíváme se i na motorky a selskou techniku. Když přijedete, můžete si na vystavované exponáty i sáhnout nebo se s námi alespoň dívat „skrz“ obrazovku. Cesta kadlínskými zastaveními pak bude pokračovat přes dvůr se starou selskou technikou.
Vesnice si některé exponáty půjčila z muzea, jiné získala od dárců, některé našli lidé vyhozené na smetišti. Jsou tady ale i pravé poklady: dvě unikátní rádla, jsou celodřevěná, mají jenom část té radlice kované a jejich původ odhaduji na konec 18. století.
Kadlín
Zámek Kostelec nad Černými lesy
Kostelec na Černými lesy tvořil vždycky strategické místo. V našich dějinách právě tady vyvýšený ostroh odděloval panství rodů Přemyslovců a Slavníkovců. Sám název Kostelec má svůj původ v latinském castellum – tedy opevněný kostelík. To, že se náš Kostelec stal in silva nigra – tedy nad Černými lesy, souvisí s jedlovými lesy, v nichž zapadající slunce dostává tmavou barvou. Původně tady stával gotický hrad, sídlo několikrát změnilo majitele a v 16. století vyhořelo. Rozkvětu se dočkal až za vládnutí rodů Smiřických. V době drancování švédskými vojsky se právě sem vrátila z exilu Markéta Salomena z rodu Smiřických, která konstatovala, že vše je na svých místech, včetně pokladu. Dosud ho nikdo nenašel. V odsvěcené kapli svatého Vojtěcha se dnes pořádají koncerty. Můžete sem i za vzděláním.
