Reportáže v regionech
Čáslav
Čáslav vznikla kolem poloviny 13. století, v době vlády Přemysla Otakara II. na jedné z hlavních zemských stezek spojujících Čechy s Moravou. Gotický vnitřní půdorys je patrný dodnes, náměstí v centru s radnicí a pravoúhlou sítí ulic je typické.
I hradební ochrana je patrná, sice jen v jedné třetině, ale vytváří jednu z dominant. Městem se projdeme s historiky Jiřím Žaloudkem a Drahomírou Novákovou a s ředitelkou Městského muzea a knihovny Soňou Dedíkovou.
Čáslav se angažovala i po vypuknutí husitských bouří. V červnu 1421 se sešel v děkanském chrámu svatého Petra a Pavla zemský směn, tzv. čáslavský. Sněm mimo jiné ustavil dvacetičlennou zemskou vládu, do které byl zvolen i vojevůdce Jan Žižka. Jeho ostatky se našly v roce 1910 ve výklenku mariánské kaple.
V 18. století se Čáslav stala významným správním centrem, sídlil tady krajský úřad, pošta i vojenská posádky. V roce 1884 bylo založeno městské muzeum podle projektu Františka Tetřeva.
Na kopuli čáslavského muzea je i replika svatováclavské koruny. Ale k vidění toho bude samozřejmě víc: průmyslová expozice a řeč bude i o hlavním mecenáši Josefu Kaunickém.
Čáslav
Soutok
Hned na úvod se podíváme k soutoku řek Labe a Vltavy, kde hnízdí tisíce ptáků, kteří zde našli svá zimoviště. S sebou jsme taky vzali ornitologa, aby nás zasvětil to tajů svého ptačího „řemesla“.
Protože jsme se ale chtěli dozvědět o tamní středočeské fauně i floře víc, zavítali jsme i do mělnického muzea, které najdete hned vedle budovy radnice.
Expozice přibližuje také oblasti, které často ani mnozí Mělničtí neznají, a ty jsou přitom velmi zajímavé. Příkladmo slatinná louka u Liblic, na které kvetou orchideje. A pak se vypravíme tam, kde má Vltava svůj závěr, k zimovišti zimních opeřenců: kachny, hoholi, morčáci, volavky nebo i kormoráni.
Nezimují tu pouze vodní ptáci, ale někdy také orel mořský, občas je vidět i sokol, který přetahuje brzy zjara. Líbí se jim tady hlavně proto, že právě zde nacházejí opravdové přírodní podmínky. A klid.
Soutok
Zvony v Kouřimi
Kostel v Kouřimi založený v padesátých letech 13. století během vlády českého krále Přemysla Otakara II. je jednou z nejvýznamnějších památek českého raně gotického stavitelství. Pod presbytářem této trojlodní baziliky se nachází krypta sv. Kateřiny, která má osmiboký půdorys. Zaklenuta je hvězdicovitou klenbou na jediný pilíř.
Na stropě a stěnách kaple byly odkryty cenné nástěnné malby z počátku 15. století, které znázorňují zázrak sv. Kateřiny, ukřižování a dvacet čtyři andělů hrajících na středověké hudební nástroje. Vedle kostela byla v roce 1525 vystavěna zvonice – novogotický styl je vtiskl současný vzhled. Zapracoval na něm český architekt Josef Mocker v roce 1876.
Ale jsme tady i proto, že kouřimská zvonice má zvony obrácené srdcem vzhůru. Takovéhle zvony se dochovaly pouze na dvou místech: kromě Kouřimi ještě pak v Rovensku pod Troskami. Větší zvon se jmenuje Štěpán a menší Marie. Oba jsou upevněny v tak zvaném vysokém točení, takže místo známého tahání za špagát se uvádějí do pohybu šlapáním. Miroslav Růžička je – jak sám říká, šlape – už skoro 30 let.
Zvony v Kouřimi
Mělník
Tam u Mělníka se stýká tok dvou řek, Labe a Vltavy. A právě na soutoku těchto dvou majestátních toků nedělní výlet odstartujeme. Mělnicko je oblast proslulá především svým vinařstvím, my ale nebudeme mluvit o lobkovickém mělnickém vínu, pozveme vás na procházku městskou památkovou zónou.
Město se navíc od loňského roku pyšní i středověkým objevem: o dávnou historii tady opravdu není nouze, už v 9. století tady totiž prokazatelně existovalo hradiště. Objevení středověké městské studny bylo milým překvapením nejen pro archeology.
Kdo z přišedších do Mělníka neví, kam se podívat nebo kde začít, pak se mu otvírá vlastně několik cest, resp. tipů: jedním z nich je třeba muzeum kočárků nebo chrám svatého Petra a Pavla.
Mělník
Tismice
Tismice jsou obcí nedaleko Českého Brodu. A to, že si Toulavá kamera našla cestu i sem, je dáno tím, že skrývají jednu z nejkrásnějších románských památek v naší zemi.
Jde o kostel Nanebevzetí Panny Marie se zajímavou kopií tismické madony, kterou zde podle legendy zanechali kartuziáni. Románský kostel bazilikálního typu z poloviny 12. století se dodnes dochoval v téměř původním stavu.
Drobné úpravy proběhly na přelomu 15. a 16. století, po roce 1700 vzniklo točité schodiště na kruchtu, nově byla zaklenuta hlavní loď a byl osazen nový vstupní portál v západním průčelí. V roce 1755 pak byly nově zastřešeny obě věže a přistavěna sakristie, čímž byl stavební vývoj kostela uzavřen.
Trojlodní neomítnutá stavba z pískovcových kvádrů, s hladkým dvouvěžovým západním průčelím a třemi apsidami v jedné rovině, je 13,2 metrů dlouhá a 8,5 metru široká. V jižní stěně lodi je vsazen gotický boční vstupní portál z roku 1504, ozdobený znakem místní zemanské rodiny Vrbíků z Tismic.
Hlavní loď bazilikálního trojlodí je od bočních lodí oddělena románskými arkádami, které spočívají střídavě na pilířích a sloupech, stavební prvek, který k nám doputoval zřejmě z Porýní; v Čechách se jedná o naprostý unikát. Sloupy arkád vyrůstají z klasických atických patek se čtyřmi nárožními lístky.
Tismický kostel je dosud poměrně neznámou stavbou, která však podle historiků umění představuje jednu z nejvýznamnějších památek České republiky, která ve své kategorii zaujímá i přední místo v Evropě.
Kostel je příkladem vyvinuté ideální formy románské baziliky a je zajímavé, proč takováto stavba vznikla v dnes nepříliš významné vesnici, když totiž typově odpovídá vyššímu sociálnímu prostředí. Uvidíte sami.