Reportáže v regionech
Křivoklát
Zamířili jsme k jednomu z nejznámějších a nejnavštěvovanějších českých hradů – na Křivoklát. Ten fascinoval nejen svou polohou, ale i významem, a nejen panovníky, ale i třeba umělce, vzpomeňme třeba Karla Hynka Máchu. Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století.
Za panování Přemysla Otakara II. vznikl rozsáhlý, velkolepý královský hrad, jenž byl výrazně přestavěn Václavem IV. a později velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským.
Křivoklát byl několikrát těžce poškozen požárem. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl. Romantismus 19. století a zejména majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929 přivedli hrad k záchraně jeho restaurováním.
Křivoklát
Lázně Poděbrady
Na srdce jsou Poděbrady, to přece ví snad každý. Ale Poděbrady jsou dobré i pro kameru. Město se zvláštním suvenýrem: žaludy ve tvaru bezhlavých těl v havířských kápích proslulo pověstí o krvavém konci kutnohorských havířů.
Je to jedno z nejteplejších měst v Česku, tak proč se sem nepodívat. Před sto lety Poděbrady skoro nikdo neznal. Město s pěkným zámkem nad Labem samo netušilo, že ho čeká velká lázeňská sláva.
Změnu s sebou přinesl až kníže Filip Arnošt Hohenlohe, který nechal vybudovat novou studnu. Zdejší lékárník Jan Hellich a doktor Bouček přesvědčili knížete, aby nechal vrtat dál, a až v hloubce 96 metrů narazili na vodu. Pramen, který našli, byl tak silný, že vytryskl až do výše prvního patra zdejšího zámku. Mírné zděšení však nastalo, když přítomní zjistili, že k běžnému užívání tahle voda určitě nebude – šlo totiž o uhličitou kyselku. Krásné město se zajímavou historií projdeme s Petrem Šormem, historikem Polabského muzea Poděbrady.
Lázně Poděbrady
Koněpruské jeskyně
Bylo tady kdysi moře, dneska v těchto místech narazíte na jeskynní komplex, který je svým podzemním dvoukilometrovým systém chodeb nejdelším jeskynním komplexem u nás.
Jeho stáří je spočítáno na 400 milionů let, letos ale oslaví 50. výročí otevření se veřejnosti. A zalíbilo se tady krásným netopýrům. A nesmíme zapomenout, že právě tyhle jeskyně ukrývají ještě jeden unikát: jde o výzdobu v Proškově dómu starou víc než jeden a půl milionu let – Koněpruské růžice.
Uvidíte ale i nádherné krápníky, které daly vzniknout varhanům, mluvit budeme o stalaktitech – jen pozor, nedotýkat se. A podíváme se třeba i na krystalické jezírko s kouzelnou vodou. Svobodní pozřivší jeho tekutinu se prý do roka jisto jistě ožení; a ti ženatí se rozvedou. Takže zvažte: pít, či nepít.
Koněpruské jeskyně
Pevnost Smečno
Nedaleko Prahy ve Smečně zavítáme do řopíku – tak se označují bunkry, které měly hlavně obrannou funkci. Do Pražské čáry patřilo přes 900 objektů, které se táhly od Mělníka až po Slapy, zachovalo se jich 45, protože většina byla vyhozena do povětří nebo byly zabetonovány.
Jen pár desítek metrů od smečenského zámku se zachoval právě jeden řopík, který se jako součást lehkého opevnění zachoval – byl i součástí Pražské čáry a dnes slouží jako skanzen vojenské techniky. Opevnění mělo zdržet nepřítele tak dlouho, dokud nedorazí spojenci, pak se většinou přešlo rovnou do protiútoku. Bunkr ve Smečně je dnes zřejmě nejautentičtěji zařízeným objektem lehkého opevnění u nás. Je chloubou pan Krinkeho.
Pevnost Smečno
Muzeum zlata
Nový Knín, královské zlatohorní město s necelými dvěma tisíci obyvateli. První stopy lidstva v novoknínské krajině se objevují v mladší době kamenné. O významu Knína svědčí první písemná zmínka z roku 1186 o historické události, která se zapsala do českých dějin. Toho roku tady byla na knížecím přemyslovském dvorci uzavřena smlouva, známá jako „Knínský smír“, o opětovném připojení Moravy k Čechám v nedílný celek.
V letech 1218 a 1219 tu přebýval Přemysl Otakar I. a roku 1341 další náš panovník Jan Lucemburský. Písemná zmínka z roku 1321 hovoří o zdejší osadě. Rozvoj těžby zlata v následujících letech přivedl do těchto končin hlavně horníky. Městečko se povzneslo natolik, že již v roce 1379 mělo vlastní školu. Jeho rozvoj však přerušily husitské války. Město bylo vypáleno a při požáru shořely i vzácné listiny, zejména privilegium, které Novému Knínu udělil v roce 1437 král Zikmund Lucemburský. Teprve král Jiří z Poděbrad stvrdil písemně všechna jeho dosavadní práva.
V roce 1996 byl obnoven Novému Knínu statut města. A na slávu zlatohorního města vzpomíná i Muzeum zlata, které je pobočku Hornického muzea v Příbrami. Na svoji bývalou slávu již Nový Knín v budoucnu asi nedosáhne, ale jako historické a turistické centrum, které není poškozeno zemědělskou a průmyslovou velkovýrobou, může sehrát pozitivní roli v dalším vývoji zdejšího malebného kraje. K tomuto cíli chce přispět i Muzeum zlata.
Muzeum mapuje činnost v povodí zlatonosné říčky Kocáby od nejstarších dob až do 20. století v kontextu s dějinami města. V 15. století se zde vytěžené zlato zpracovávalo a poté odesílalo do mincoven v Praze a Kutné Hoře. Od roku 1561 budova sloužila jako sídlo perkmistrovského úřadu. Renesanční, v jádru gotický dům, byl přestavěn barokně, empírové průčelí pochází z roku 1801. Expozice umístěné v prvním patře objektu seznamují s historií těžby a zpracování zlata na Novoknínsku, s dějinami města, místními řemesly a průmyslem a s historií mistrovství světa v rýžování zlata u nás i v zahraničí.