Reportáže v regionech
Hrad Karlštejn
A následovat bude trocha historie a jeden klenot, nejen historický. Legenda ho přisuzuje samotnému Karlu Velikému, který roku 800 obnovil na západě Římskou říši. Ve skutečnosti však nechal císařskou korunu vyrobit až Ota I.
Starobylý klenot, kterým byl 5. dubna 1355 Karel IV. v Římě z papežského pověření korunován za římského císaře, byl vytvořen za ottonské dynastie už v 10. století v Německu – jde o jedinečnou říšskou korunu.
Románský originál osmistěnné zlaté koruny váží 3,5 kg a je uložen ve vídeňské Klenotnici. Zdoben je emailovanými destičkami s vyobrazením starozákonních proroků a Ježíše Krista. Dnes se ví, že osazení drahými kameny symbolizuje nebeský Jeruzalém, spravedlnost Davidovu a moudrost Šalamounovu. Nad čelem je umístěn kříž.
Tato svátostina, tato koruna představovala nejen světskou moc a panovnickou legitimitu, ale i moc duchovní a sepětí panovníka s Kristem. Spolu se zlatým jablkem a kopím svatého Longina je nejcennějším klenotem z kolekce takzvaných říšských svátostin, které byly považovány za duchovní dědictví celého křesťanského světa. A pokračovat už bude výtvarník, autor její repliky a náš průvodce – Jiří Urban.
Hrad Karlštejn
Štěchovice
Nejdramatičtější část symfonické básně Bedřich Smetany Vltava pojmenoval skladatel Svatojanské proudy a právě tyhle proudy, peřeje střední Vltavy nad Prahou mezi Štěchovicemi a Morání byly známé svou „silou“ a dodnes jsou známé přírodními krásami v okolí.
Jen tu silnou vodu dnes už krotí Štěchovická přehrada a vede tu i naučná stezka. Navázala na vůbec první turistickou trasu v Česku – řekneme si proč.
Proudy byly vytvořeny řekou Vltavou, která vyhloubila v prahorních masivech malebné řečiště, vroubené strmými skalními boky, povlovnými zalesněnými stráněmi i mírnými svahy se samotami a osadami. Skály jsou vyhledávaným střediskem naší i zahraniční turistiky, vodních sportů a rekreačním územím hlavně Pražanů.
Do třicátých let minulého století dokázaly tímhle úsekem proplout i malé lodě a vory dopravující do Prahy dřevo, kámen či sůl. Se stavbou Štěchovické přehrady zůstalo pod hladinou celé údolí i s chatovými osadami. Třeba Ztracenka neboli Ztracená naděje. Trampové si sem ale cestu našli znovu.
Štěchovice
Kamýk nad Vltavou
Podíváme se do útrob zříceniny hradu Kamýk na ostrohu západně od stejnojmenného města Kamýk nad Vltavou. Vůbec první zmínky o Kamýku jsou z roku 1186, kdy tady pobýval kníže Bedřich s družinou.
O vznik kamenného hradu se pak zasloužil král Václav I. A jím započaté dílo pak dokončil jeho syn Přemysl Otakar II. V roce 1385 vzniklo právě i podhradní městečko Nový Kamýk. Do roku 1420 byl hrad s městečkem středem královského loveckého obvodu.
Dispozice hradu na úzké ostrožně byla dvojdílná. Do přední části, která obsahovala zřejmě pouze dlouhou rozměrnou budovu při jedné boční straně, se vcházelo čtverhrannou věžovitou branou. Od zadního hradu ji odděloval široký příkop.
Šíře dlouhých bočních křídel odpovídala šíři nádvoří, a i proto pak celek působí dojmem trojlodního půdorysu. Z palácových křídel se dochovaly nádvorní stěny a části příček. Všechny prostory byly plochostropé, s výjimkou křížově zaklenuté místnosti v patře krátkého křídla, které nádvoří uzavíralo.
Možná byla míněna jako hradní kaple. Do dnešních dnů se dochovaly pozůstatky vnitřních stěn palácových křídel, otisky po roubených komorách a teplovzdušné vytápění.
My budeme ale pátrat i po tom, proč se král Karel IV. rozhodl pro výstavbu Karlštejna? Existuje několik hypotéz. Jedna z nich říká, že cesta z Kamýku do Prahy trvala dlouhé dva dny na koni. Jinou verzí je, že měl hrad jednoduše chybnou statiku obvodových zdí. Patrné jsou příkopy a valy.
V obci Kamýk stojí za vidění gotický kostel Panny Marie vybudovaný v roce 1350. Tím, jak byl postaven, je vlastně i unikátní: hlavně svou hranolovou věží s šindelovou cibulovou bání. Po požáru z roku 1775 došlo k jeho barokní přestavbě.
Kamýk nad Vltavou
Kamýk nad Vltavou
Podíváme se do útrob zříceniny hradu Kamýk na ostrohu západně od stejnojmenného města Kamýk nad Vltavou. Vůbec první zmínky o Kamýku jsou z roku 1186, kdy tady pobýval kníže Bedřich s družinou.
O vznik kamenného hradu se pak zasloužil král Václav I. A jím započaté dílo pak dokončil jeho syn Přemysl Otakar II. V roce 1385 vzniklo právě i podhradní městečko Nový Kamýk. Do roku 1420 byl hrad s městečkem středem královského loveckého obvodu.
Dispozice hradu na úzké ostrožně byla dvojdílná. Do přední části, která obsahovala zřejmě pouze dlouhou rozměrnou budovu při jedné boční straně, se vcházelo čtverhrannou věžovitou branou. Od zadního hradu ji odděloval široký příkop.
Šíře dlouhých bočních křídel odpovídala šíři nádvoří, a i proto pak celek působí dojmem trojlodního půdorysu. Z palácových křídel se dochovaly nádvorní stěny a části příček. Všechny prostory byly plochostropé, s výjimkou křížově zaklenuté místnosti v patře krátkého křídla, které nádvoří uzavíralo.
Možná byla míněna jako hradní kaple. Do dnešních dnů se dochovaly pozůstatky vnitřních stěn palácových křídel, otisky po roubených komorách a teplovzdušné vytápění.
My budeme ale pátrat i po tom, proč se král Karel IV. rozhodl pro výstavbu Karlštejna? Existuje několik hypotéz. Jedna z nich říká, že cesta z Kamýku do Prahy trvala dlouhé dva dny na koni. Jinou verzí je, že měl hrad jednoduše chybnou statiku obvodových zdí. Patrné jsou příkopy a valy.
V obci Kamýk stojí za vidění gotický kostel Panny Marie vybudovaný v roce 1350. Tím, jak byl postaven, je vlastně i unikátní: hlavně svou hranolovou věží s šindelovou cibulovou bání. Po požáru z roku 1775 došlo k jeho barokní přestavbě.
Kamýk nad Vltavou
Řepařská drážka
Ve středních Čechách mezi Kolínem a obcí Ovčáry mají zvláštní dráhu určenou pro zvláštní vláček. Jde o malokolejku, jejímž účelem bylo v minulosti dopravovat cukrovou řepu z jednoho místa na druhé.
V 60. letech bylo sice rozhodnuto přesunout tuhle dopravu plně na silnice, pak ale přišla chuť a nápad vrátit věci do stavu, v jakém byly a po několikaleté práci je dnes Kolínská řepařská drážka opět v provozu – i když už výhradně coby sezonní turistická atrakce.
Nápad na tenhle podivně romantický, a přitom účelný způsob dopravy se zrodil v hlavě rytíře Horského v 19. století, ale až jeho vnuk Richter v roce 1894 zrealizoval nápad svého děda: vozit sklizenou řepu z přilehlých polí do Kolína.
V roce 2000 vznikl Klub pro obnovu Kolínské řepařské drážky a až po sedmi letech práce přišel výsledek a radost: opravené funkční vagóny vzniklé z vlastní výroby.
Pojďte se spolu s námi podívat třeba na to, co všechno se musí udělat, aby se milá babička drážka rozjela.