Reportáže v regionech
Český Brod
Vydáme se nedaleko Prahy do Českého Brodu. Město leží východně od Prahy na rozhraní středního Polabí a předních výběžků Středočeské vrchoviny a patří mezi nejstarší česká města.
Jako trhová osada bylo založeno pravděpodobně pražským biskupem Janem I. (1134-1139) na jedné z nejdůležitějších zemských stezek – Trstenické, která spojovala Prahu s jižní a východní Evropou. Nová trhová osada s románským kostelíkem sv. Gotharda a prostorným tržištěm vznikla na mírném návrší nad brodem přes potok Šemberu, kde stála zřejmě také biskupská celnice. Pak pravděpodobně v roce 1268 povýšil pražský biskup Jan III. z Dražic místní trhovou osadu na město Biskupský Brod (Broda Episcopalis) a udělil mu nejspíš ihned také dědičné právo a další městské svobody, zejména právo hradby. V roce 1315, kdy Ronovci s 500 ozbrojenci Brod obsadili, užívalo už město pozměněné jméno Český Brod (Broda Bohemicalis). Město se tak mělo odlišit od Německého Brodu, ležícího na stejné cestě.
V souvislosti s rozvojem městské samosprávy Český Brod jako první poddanské město v Čechách a na Moravě vystavěl už před rokem 1402 radnici. V husitské revoluci si Český Brod vybojoval politickou a správní autonomii. Císař Zikmund ho dokonce povýšil mezi královská města v roce 1437.
Český Brod je staré gotické město s mnoha historickými stavebními památkami. Chrám sv. Gotharda, pozdně gotická zvonice a stará radnice patří mezi nejdůležitější. Domy historického jádra města mají zpravidla sklepy, jimiž se lze dostat do podzemního chodbového systému, jehož část je již odkryta. V novodobé historii je důležitý rok 1960, kdy orgány státní moci zrušily českobrodský okres a připojily jej ke Kolínu. Roku 1990 byl Český Brod vyhlášený za památkovou zónu.
Český Brod
Kutná Hora
Kutná Hora – město, kterému se taky jinak říká stříbrné, město, kde se stříbro kutalo. V době vlády Václava II. byl kolem roku 1300 postaven královský palác Vlašský dvůr. My se o něm zmiňujeme proto, že v něm v tyto dny narazíte na nově otevřené muzeum.
Jedná se o ojedinělou výstavu s tématem, z něhož by mohlo i zamrazit. Prezentuje totiž tohle středověké město z pohledu ne příliš libého, ba přímo drastického. Dějiny Kutné Hory, o nichž se příliš nemluvilo. Zavítáme totiž do Muzea útrpného práva aneb Odhalení tajemné tváře Kutné Hory.
Výstava začíná fotografickou expozicí s ohlédnutím do minulosti a přibližuje Kutnou Horu i z jiných pohledů a ukazuje tak i skrytá zákoutí starého města. Další část expozice pak už představuje odvrácenou tvář města a přibližuje se k pravému jádru zločinu a tím i k „Manuálu práva útrpného“ v Kutné Hoře.
Poukazuje na známé i méně známé zločince, kteří působili právě zde a poutavými příběhy odhaluje jejich zločiny, následné jejich odhalení až po samotné potrestání včetně útrpných výslechů. Výstava přibližuje příběhy doplněné zajímavými kresbami a nástroji k mučení a trestům. Se zločiny byla spojena i doba husitská, kde se Kutná Hora stávala v očích kacířů skoro opravdovým symbolem zla.
Kutná Hora
Zámek Ratboř
V poslední reportáži budeme pokračovat v obdivování předválečné architektury. Zajeli jsme totiž do Ratboře. Obec leží 6 km jihovýchodně od Kolína. První zpráva o Ratboři pochází z roku 1115, kdy patřila do majetku benediktinského kláštera v Kladrubech u Stříbra.
Tato zpráva ale není věrohodná, vyskytuje se na falzu pozdějšího data. Věrohodnější je zpráva z roku 1352. V obci narazíte na starý zámek, původně to byla gotická tvrz, a nový zámek postavený v letech 1911-1913 architektem Janem Kotěrou z Prahy.
V ratbořském parku narazíte na dvě zajímavé stavby. Obě pojí odnepaměti rodina kolínského podnikatele Mandelíka. Rod pochází ze 17. století, Ratboř si ale jako své místo k žití vybral až pradědek našeho průvodce pana Jana Mandelíka, který tady zakoupil továrnu na výrobu cukrových homolí.
Mandelíkovi nejprve bydleli ve starém barokním zámku, o jehož přestavbu požádal prvorozený syn Robert právě Jana Kotěru. Ten stavbu doplnil o novou architekturu, nové prvky a kubistické detaily. Starý zámek jeho současní majitelé opravují.
Zámek v Ratboři je součástí území Podlipanska, které se táhne od Kostelce nad Černými lesy až ke Kolínu, a zapojil se také jako infomísto do projektu Vandrování Podlipanskem.
Zámek Ratboř
Sběratel traktorů
Možná ani nevíte, kde leží obec Chotouň a asi ani nebudete znát pana Pavla Víšu, tamního rodáka. Seznámíme vás s ním a obec na Českobrodsku vám představíme taky.
I když my jsme sem zavítali hlavně proto, že právě pan Víša je sběratelem traktorů, a to takovým, že dokonce vytvořil jejich muzeum. Pan Víša je potomek místního selského rodu Rejholců.
Muzeum traktorů a zemědělské techniky vzniklo v roce 1996 darem historického traktoru Svoboda 12. Dnes má na padesát unikátních kousků, veteránů, 70 stabilních motorů a desítky dalšího nářadí a strojů, od cepu po mlátičku. A uvidíte kousky nejen evropské, ale i zámořské.
Sběratel traktorů
Pevnost v Sazené
V Sazené u Velvar můžete narazit i na jeden dochovaný řopík – unikátní lehké opevnění z doby první republiky. V obci se v minulosti nacházela celá řada opevnění, která byla postupně odstřelena nebo zabetonována.
Dodnes si tak v objektu barokního mlýna z šestnáctého století můžete prohlédnout drobné pozůstatky po jednom z nich. Ve mlýně byla vybudována jednostřílnová pevnůstka se dvěma vchody.
Měla za úkol, spolu s objektem u váhy, postřelovat komunikaci vedoucí přes obec od Ledčic dále na Novou Ves. Zajímavostí bezesporu je fakt, že v objektu nebyly mřížové vstupní dveře. První vchod byl z interiéru mlýna a uzavíraly ho pancéřové dveře.
Druhý z vchodů byl umístěn na přilehlou dřevěnou pavlač a taktéž byl uzavřen pancéřovými dveřmi. Pod tímto vchodem byl dekl, jenž uzavíral přístup do nouzového výlezu. Ten byl opatřen tzv. kramlemi a přes něj se dalo prolézt do nižších pater budovy a pak úplně mimo budovu. Celou tuto atypickou pevnůstku podpírá přes dvě patra sloup o rozměru 50x50 cm, který je vespod zakončen betonovou patkou o rozměrech 1x1 m.
Za okupace byl objekt pravděpodobně jako ostatní dochované objekty zabetonován, kromě výdechu ventilace. Ten zůstal neznehodnocený. Při přestavbě mlýna v poválečných letech vzala za své dřevěná pavlač, která byla vyměněna za betonovou. Veškeré pozůstatky po pevnostním objektu byly časem zahlazeny.
Díky současným majitelům se podařilo zapsat barokní mlýn do seznamu kulturních památek. A sama pevnost se stala jednou z nejobdivovanějších a nejnavštěvovanějších.