Reportáže v regionech
Muzeum zlata
Nový Knín, královské zlatohorní město s necelými dvěma tisíci obyvateli. První stopy lidstva v novoknínské krajině se objevují v mladší době kamenné. O významu Knína svědčí první písemná zmínka z roku 1186 o historické události, která se zapsala do českých dějin. Toho roku tady byla na knížecím přemyslovském dvorci uzavřena smlouva, známá jako „Knínský smír“, o opětovném připojení Moravy k Čechám v nedílný celek.
V letech 1218 a 1219 tu přebýval Přemysl Otakar I. a roku 1341 další náš panovník Jan Lucemburský. Písemná zmínka z roku 1321 hovoří o zdejší osadě. Rozvoj těžby zlata v následujících letech přivedl do těchto končin hlavně horníky. Městečko se povzneslo natolik, že již v roce 1379 mělo vlastní školu. Jeho rozvoj však přerušily husitské války. Město bylo vypáleno a při požáru shořely i vzácné listiny, zejména privilegium, které Novému Knínu udělil v roce 1437 král Zikmund Lucemburský. Teprve král Jiří z Poděbrad stvrdil písemně všechna jeho dosavadní práva.
V roce 1996 byl obnoven Novému Knínu statut města. A na slávu zlatohorního města vzpomíná i Muzeum zlata, které je pobočku Hornického muzea v Příbrami. Na svoji bývalou slávu již Nový Knín v budoucnu asi nedosáhne, ale jako historické a turistické centrum, které není poškozeno zemědělskou a průmyslovou velkovýrobou, může sehrát pozitivní roli v dalším vývoji zdejšího malebného kraje. K tomuto cíli chce přispět i Muzeum zlata.
Muzeum mapuje činnost v povodí zlatonosné říčky Kocáby od nejstarších dob až do 20. století v kontextu s dějinami města. V 15. století se zde vytěžené zlato zpracovávalo a poté odesílalo do mincoven v Praze a Kutné Hoře. Od roku 1561 budova sloužila jako sídlo perkmistrovského úřadu. Renesanční, v jádru gotický dům, byl přestavěn barokně, empírové průčelí pochází z roku 1801. Expozice umístěné v prvním patře objektu seznamují s historií těžby a zpracování zlata na Novoknínsku, s dějinami města, místními řemesly a průmyslem a s historií mistrovství světa v rýžování zlata u nás i v zahraničí.
Muzeum zlata
Jenštejn
Hrad Jenštejn, původně zvaný Jencenštejn a Jencštejn byl založen v první polovině 14. století dvorním sudím na dvoře Jana Lucemburského Jenčík z Janovic v letech 1336–1361. Naše první cesta vedla sem, do míst ve Středočeském kraji, nedaleko hranic Prahy.
Hrad byl vystavěn na skalnatém ostrohu v úzkém údolí potoka Chobotu. Byl to vodní hrad, chráněný z jižní strany rybníkem, z ostatních příkopem vytesaným ve skále, který byl napouštěn vodou z rybníka. Zachovány zůstaly zbytky brány, věž a v nepatrném rozsahu i obvodní zeď jednoho křídla paláce na vnitřním nádvoří, které bylo asi v úrovni okolní roviny. V jihovýchodním rohu hradního areálu stojí válcová věž, obklopená navenek masivní plášťovou zdí.
Směrem k severu na ni navazovalo podélné vstupní křídlo, takže její válcová část krytá zděnou helmou napohled vyrůstala jakoby z něj a byla viditelná až nad jeho střechou. Původní vstup do věže byl pouze brankou ve výši 8,6 m nad nádvořím hradu po můstku z hradního paláce.
Hradu sloužil i zdvižený můstek – ten zapadl do mělkého obdélníkového výklenku ve věži. Z předsíňky za brankou byl přístup jednak do kaple, jednak na šnekové schodiště zřízené rovněž v síle zdi, které spojovalo kapli s klenutým patrem pod ní a s místností v patře nad ní; ostatní podlaží věže byl patrně přístupná jen po žebřících.
V minulém století a ještě na počátku tohoto století sloužila zřícenina jako obydlí i hospodářské zařízení venkovské chudiny. Zřícené zdivo pak místní použili jako stavební materiál k stavbě domků v prostorách hradu. Když stav horní části věže už ohrožoval sousední budovy, bylo po provedení archeologického průzkumu hradní torzo opraveno a tato významná historická památka roku 1977 zpřístupněna veřejnosti.
Jenštejn
Císařská koruna
Karlštejn – nejznámější a nejnavštěvovanější český hrad. A v něm kaple svatého Kříže – a právě pro ni na zakázku vyrobil šperkař Jiří Urban korunu Svaté říše římské.
Předběžně se počítá s tím, že koruna bude část roku na Karlštejně a část roku v krajském infocentru v pražské Husově ulici, kde se stane součástí budované expozice o středověkých středních Čechách. Koruna měla být podle původních plánů na Karlštejně vystavena trvale a divadelní atrapa tohoto klenotu jednou do roka přepravována z Prahy na hrad během dvoudenní akce Královský průvod.
Císařská koruna byla vyrobena pravděpodobně v roce 962 v Římě. V roce 1355 jí byl korunován Karel IV. Korunovační šperk, který váží 3,5 kilogramu, se skládá z osmi bohatě zdobených desek. Jsou na nich stovky perel, skoro každá jiná, některé přírodní, jiné umělé. Zdobí ji i granáty a smaragdy. Čtyři desky jsou se smaltovými motivy.
Nad korunou je ještě kříž, přední a zadní stranu spojuje oblouk. Celkově se skládá ze 14 000 kovových dílků. Originál koruny byl původně na Karlštejně. Nyní se nachází v klenotnici ve vídeňském Hofburgu, kam ho nechal v době husitských válek odvézt Zikmund Lucemburský. Po více než 650 letech se do posvátného místa českého národa vrací.
Císařská koruna
Templ
Pozdně gotický městský palác zvaný Templ byl postaven kolem roku 1490 jako sídlo hejtmana boleslavského panství Jana Císařovského z Hliníka. Třípodlažní budova je skvostem pozdní gotiky.
Palác, do kterého vás pozveme v samém závěru nedělního cestování, najdete v Mladé Boleslavi a byl stavěn v době, kdy byla dokončena parcelace tamního Staroměstského náměstí. Jediné volné místo pro tuto reprezentativní budovu tedy bylo v místě stávajících hradeb. Budova tak kromě obytné funkce plnila i funkci obrannou.
Název Templ se odvozuje od ničím nepodložené pověsti, podle které byl postaven pro templářský řád, jehož členy měl do Mladé Boleslavi přivést ze svých cest po Evropě Jan z Michalovic, přední český velmož v době vlády Václava II.
Do Bílé hory byli majitelé Templu význační šlechtici. Roku 1628 byl palác prodán jako konfiskát a stal se majetkem předních měšťanů Mladé Boleslavi. V letech 1886 až 1910 zde bylo umístěno mladoboleslavské krajinské muzeum.
Ve 20. letech se z Templu stala modlitebna husitské církve. Špatný stavební stav způsobil roku 1977 zřícení jižní části Templu. Teprve poté byly zahájeny záchranné stavební práce.
Dnes Templ slouží jako výstavní síň a pořádají se zde literárně-hudební pořady. A kromě toho všeho představuje Templ i archeologické nálezy. Tak např. kosti nalezené po zbourání domů kolem paláce pocházejí z 10. století. Pro návštěvníky je zajímavé a lákavé i to, že se v jednotlivých patrech dozvědí něco dalšího i o mladší historii této lokality.
Templ
Bazilika sv. Václava
Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Středočeské dvouměstí, spojené mostem. Procházely tudy české dějiny. Významně. My jsme se tam s kamerou vypravili proto, abychom se podívali na baziliku svatého Václava, kterou najdete ve Staré Boleslavi. Dnes je z ní národní kulturní památka přímo v centru města.
Románská bazilika sv. Václava byla postavená nad kryptou sv. Kosmy a Damiána. Nahradila tedy místo zavraždění a prvního hrobu svatého Václava, byla postavena v roce 1042 a vysvěcena roku 1046.
Uvnitř kostela je zajímavý Pašijový cyklus deseti obrazů ze 17. století. Jsou to repliky Škrétových obrazů. Unikátní je tzv. svatovojtěšská rukavice s vyšívanými obrazy, které pocházejí pravděpodobně ze 14. století. Ve Vrábské kapli je pískovcové sousoší z dílny Matyáše Brauna.
Těsně vedle baziliky stojí drobná stavba, kostelík sv. Klimenta, která je nejstarší zachovanou stavbou ve Staré Boleslavi. Pochází z 11. století a má nejstarší nástěnné malby v Čechách, jejichž vznik se klade do doby kolem roku 1175.
Stavbu samotnou ale provázely po celou dobu její existence dějiny přímo osudné, které z ní vytvořily památku s pohnutou historií.