Reportáže v regionech
Balvany na Klepci
Dvojvrch Klepec se vypíná do výšky 358 metrů nad mořem. Výrazně převyšuje okolní krajinu, je ideálním vyhlídkovým bodem na Černokostelecko, Úvalsko a částečně i do Polabí. Na západním horizontu jsou vidět dokonce i pražská předměstí.
A právě tady, nedaleko vesnice Přišimasy, se nalézá krásné místo na výlet. Z části zalesněný hřbet budovaný z hrubozrnné žuly. Na samém vrcholu se rozkládá přírodní památka Klepec I. a kousek po cestičce mezi poli Klepec II. Přehlédnout rozhodně nejde jednak obrovský 8 m vysoký a přes 11 m dlouhý balvan se žlábkovými rýhami na stěnách, jednak i skupinku dalších rozesetých velkých balvanů, ve kterých jsou zvětráváním vyvinuté skalní mísy, prohlubně a další tvary.
Ten první, největší z nich dostal jméno Slouha, snad proto, že připomíná shrbený hřbet služebníka. Je vysoký 7 metrů, dlouhý 8 metrů a široký 3 metry. Své jméno získal podle tvaru – na jedné straně má nápadné zaoblení, připomínající shrbenou postavu služebníka. Ještě v 19. století Slouhu obklopovala spousta menších oblých kamenů, tzv. Stádo ovcí. Ty zmizely během roku 1843, kdy na Klepec dorazil kameník Michálek z Rostoklat s dělníky, kteří z okolních kamenů nalámali kvádry a štěrk na stavbu Císařské silnice z Prahy do Kolína a na stavbu mostů v Praze a Poděbradech.
Poslední úprava přišla v roce 1920, kdy byla do Slouhy vsazena pamětní deska padlým v 1. světové válce. Kámen vznikl zvětráváním, vypreparováním a rozpadem porfyrické biotitické žuly říčanského typu s vyrostlicemi živců středočeského plutonu, která byla po odnosu zvětralin obnažena. V sousedství Slouhy se nachází malý opuštěný povrchový lůmek na žulu.
Balvany na Klepci
Křivoklát
Zamířili jsme k jednomu z nejznámějších a nejnavštěvovanějších českých hradů – na Křivoklát. Ten fascinoval nejen svou polohou, ale i významem, a nejen panovníky, ale i třeba umělce, vzpomeňme třeba Karla Hynka Máchu. Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století.
Za panování Přemysla Otakara II. vznikl rozsáhlý, velkolepý královský hrad, jenž byl výrazně přestavěn Václavem IV. a později velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským.
Křivoklát byl několikrát těžce poškozen požárem. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl. Romantismus 19. století a zejména majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929 přivedli hrad k záchraně jeho restaurováním.
Křivoklát
Lázně Poděbrady
Na srdce jsou Poděbrady, to přece ví snad každý. Ale Poděbrady jsou dobré i pro kameru. Město se zvláštním suvenýrem: žaludy ve tvaru bezhlavých těl v havířských kápích proslulo pověstí o krvavém konci kutnohorských havířů.
Je to jedno z nejteplejších měst v Česku, tak proč se sem nepodívat. Před sto lety Poděbrady skoro nikdo neznal. Město s pěkným zámkem nad Labem samo netušilo, že ho čeká velká lázeňská sláva.
Změnu s sebou přinesl až kníže Filip Arnošt Hohenlohe, který nechal vybudovat novou studnu. Zdejší lékárník Jan Hellich a doktor Bouček přesvědčili knížete, aby nechal vrtat dál, a až v hloubce 96 metrů narazili na vodu. Pramen, který našli, byl tak silný, že vytryskl až do výše prvního patra zdejšího zámku. Mírné zděšení však nastalo, když přítomní zjistili, že k běžnému užívání tahle voda určitě nebude – šlo totiž o uhličitou kyselku. Krásné město se zajímavou historií projdeme s Petrem Šormem, historikem Polabského muzea Poděbrady.
Lázně Poděbrady
Koněpruské jeskyně
Bylo tady kdysi moře, dneska v těchto místech narazíte na jeskynní komplex, který je svým podzemním dvoukilometrovým systém chodeb nejdelším jeskynním komplexem u nás.
Jeho stáří je spočítáno na 400 milionů let, letos ale oslaví 50. výročí otevření se veřejnosti. A zalíbilo se tady krásným netopýrům. A nesmíme zapomenout, že právě tyhle jeskyně ukrývají ještě jeden unikát: jde o výzdobu v Proškově dómu starou víc než jeden a půl milionu let – Koněpruské růžice.
Uvidíte ale i nádherné krápníky, které daly vzniknout varhanům, mluvit budeme o stalaktitech – jen pozor, nedotýkat se. A podíváme se třeba i na krystalické jezírko s kouzelnou vodou. Svobodní pozřivší jeho tekutinu se prý do roka jisto jistě ožení; a ti ženatí se rozvedou. Takže zvažte: pít, či nepít.
Koněpruské jeskyně
Pevnost Smečno
Nedaleko Prahy ve Smečně zavítáme do řopíku – tak se označují bunkry, které měly hlavně obrannou funkci. Do Pražské čáry patřilo přes 900 objektů, které se táhly od Mělníka až po Slapy, zachovalo se jich 45, protože většina byla vyhozena do povětří nebo byly zabetonovány.
Jen pár desítek metrů od smečenského zámku se zachoval právě jeden řopík, který se jako součást lehkého opevnění zachoval – byl i součástí Pražské čáry a dnes slouží jako skanzen vojenské techniky. Opevnění mělo zdržet nepřítele tak dlouho, dokud nedorazí spojenci, pak se většinou přešlo rovnou do protiútoku. Bunkr ve Smečně je dnes zřejmě nejautentičtěji zařízeným objektem lehkého opevnění u nás. Je chloubou pan Krinkeho.