Reportáže v regionech
Mlýn Choteč
Obec Choteč leží jen pár kilometrů za hranicí Prahy 5 směrem jihozápadním, „karlštejnským“. Obec s pěkným kostelíkem na kopci, část obce v prohlubni u Radotínského potoka.
A právě tady stojí krásný mlýn ze 17. století. Kdysi tohle řečiště obývalo na 21 mlýnů. My budeme ale obdivovat ten jediný dochovaný: mlýn zvaný „U Veselých“, který se jako jediný zachoval v původním stavu a funkční. Hradiště, kudy můžete projít i vy, leží na vysoké ostrožně nad Radotínským potokem mezi obcemi Choteč a Chýžice. Říká se mu Škrábek.
Jde o jednodílné trojúhelníkové hradiště o rozloze přibližně 1 hektaru, opevněné jednoduchým valem a příkopem. Val byl pravděpodobně zpevněn kameny (ukazuje na to množství kamenů na průřezu korunou valu), jeho konstrukce však nebyla nikdy archeologicky zkoumána. Výška čelního valu dosahuje až 3 metry, příkop je mělký a úzký (cca 1 metr a 3 metry široký). Obvodové valy jsou málo znatelné, výraznější jsou na severovýchodní straně hradiště.
Datace hradiště je nejistá, neproběhl zde archeologický průzkum, ani systematické povrchové sběry. Obvykle je řazen do doby hradištní, nicméně je možné, že je pravěké. Mlýnem nás provedou manželé Veselí. Jejich předek koupil mlýn roku 1776. Mlýn byl v provozu za všech okolností do roku 1951. Pak byl zastaven a v roce 1992 byl opět spuštěn. Řeč bude i o mletí – činnosti, která k této stavbě bytostně patří.
Mlýn Choteč
Železniční muzeum
Železniční muzeum Lužná hledejte na Rakovnicku. Vystavěno je v prostorách bývalé výtopny společnosti Buštěhradské dráhy. Tehdejší výtopna Lužná – Lišany patřila do sítě základen pro provozní ošetření lokomotiv. S postupem doby a nástupem motorových lokomotiv se snížil význam depa a nakonec jej železničáři v polovině devadesátých let přestali využívat. Vyklizené depo však neuniklo pozornosti fandů železniční nostalgie.
Není divu, hala z osmdesátých let se přímo nabízela k využití pro další aktivity. Proto se krátce po zastavení železničního provozu začali do prázdného areálu stěhovat členové různých spolků, kteří začali koleje depa plnit lokomotivami a vozy v různém stavu destrukce. V roce 1997 zde zahájil činnost spolek zabývajících se historií železnic.
V červenci roku 1999 převzaly provoz muzea České dráhy. Exponáty, autentické, zajímavé a velké, tvoří převážně parní lokomotivy, osobní a nákladní vozy z různých období a v krytých expozicích spatříte nejrůznější předměty z historie železnic.
Železniční muzeum
Balvany na Klepci
Dvojvrch Klepec se vypíná do výšky 358 metrů nad mořem. Výrazně převyšuje okolní krajinu, je ideálním vyhlídkovým bodem na Černokostelecko, Úvalsko a částečně i do Polabí. Na západním horizontu jsou vidět dokonce i pražská předměstí.
A právě tady, nedaleko vesnice Přišimasy, se nalézá krásné místo na výlet. Z části zalesněný hřbet budovaný z hrubozrnné žuly. Na samém vrcholu se rozkládá přírodní památka Klepec I. a kousek po cestičce mezi poli Klepec II. Přehlédnout rozhodně nejde jednak obrovský 8 m vysoký a přes 11 m dlouhý balvan se žlábkovými rýhami na stěnách, jednak i skupinku dalších rozesetých velkých balvanů, ve kterých jsou zvětráváním vyvinuté skalní mísy, prohlubně a další tvary.
Ten první, největší z nich dostal jméno Slouha, snad proto, že připomíná shrbený hřbet služebníka. Je vysoký 7 metrů, dlouhý 8 metrů a široký 3 metry. Své jméno získal podle tvaru – na jedné straně má nápadné zaoblení, připomínající shrbenou postavu služebníka. Ještě v 19. století Slouhu obklopovala spousta menších oblých kamenů, tzv. Stádo ovcí. Ty zmizely během roku 1843, kdy na Klepec dorazil kameník Michálek z Rostoklat s dělníky, kteří z okolních kamenů nalámali kvádry a štěrk na stavbu Císařské silnice z Prahy do Kolína a na stavbu mostů v Praze a Poděbradech.
Poslední úprava přišla v roce 1920, kdy byla do Slouhy vsazena pamětní deska padlým v 1. světové válce. Kámen vznikl zvětráváním, vypreparováním a rozpadem porfyrické biotitické žuly říčanského typu s vyrostlicemi živců středočeského plutonu, která byla po odnosu zvětralin obnažena. V sousedství Slouhy se nachází malý opuštěný povrchový lůmek na žulu.
Balvany na Klepci
Křivoklát
Zamířili jsme k jednomu z nejznámějších a nejnavštěvovanějších českých hradů – na Křivoklát. Ten fascinoval nejen svou polohou, ale i významem, a nejen panovníky, ale i třeba umělce, vzpomeňme třeba Karla Hynka Máchu. Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století.
Za panování Přemysla Otakara II. vznikl rozsáhlý, velkolepý královský hrad, jenž byl výrazně přestavěn Václavem IV. a později velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským.
Křivoklát byl několikrát těžce poškozen požárem. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl. Romantismus 19. století a zejména majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929 přivedli hrad k záchraně jeho restaurováním.
Křivoklát
Lázně Poděbrady
Na srdce jsou Poděbrady, to přece ví snad každý. Ale Poděbrady jsou dobré i pro kameru. Město se zvláštním suvenýrem: žaludy ve tvaru bezhlavých těl v havířských kápích proslulo pověstí o krvavém konci kutnohorských havířů.
Je to jedno z nejteplejších měst v Česku, tak proč se sem nepodívat. Před sto lety Poděbrady skoro nikdo neznal. Město s pěkným zámkem nad Labem samo netušilo, že ho čeká velká lázeňská sláva.
Změnu s sebou přinesl až kníže Filip Arnošt Hohenlohe, který nechal vybudovat novou studnu. Zdejší lékárník Jan Hellich a doktor Bouček přesvědčili knížete, aby nechal vrtat dál, a až v hloubce 96 metrů narazili na vodu. Pramen, který našli, byl tak silný, že vytryskl až do výše prvního patra zdejšího zámku. Mírné zděšení však nastalo, když přítomní zjistili, že k běžnému užívání tahle voda určitě nebude – šlo totiž o uhličitou kyselku. Krásné město se zajímavou historií projdeme s Petrem Šormem, historikem Polabského muzea Poděbrady.