Reportáže v regionech
Hrad Sion
Kroky našeho cestování dnes nejdřív zamíří na Kutnohorsko na hrad nebo spíše hrádek Sion. Své jméno dostal podle biblické hory a proslavil se především díky výkladům dějepisců ve škole či filmovým zpracováním Jiráskova románu.
Sion je zde líčen jako sídlo posledního husitského bojovníka a zarputilého odpůrce císaře Zikmunda Jana Roháče z Dubé. Ten se zde dlouhé čtyři měsíce bránil několikanásobné přesile, aby v závěrečné kruté řeži byl se svými spolubojovníky zajat a posléze v Praze popraven.
Pokusme se však zjistit, jak to bylo doopravdy. Sion byl založen pravděpodobně v letech 1426–27 jako rezidence husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé. Jednalo se o relativně malý hrad o půdorysu trojúhelníku s délkou odvěsen nepřesahujících 40 metrů. Před hradem se nacházelo malé předhradí opevněné zemními valy.
Samotný hrad se pak nacházel za mohutným příkopem. Již skutečnost, že hrad neměl vlastní zdroj vody, ani žádnou věž umožňující aktivnější obranu, svědčí o tom, že hrad nebyl schopen odolávat útoku většího vojska ani několik dnů, natož mnoho měsíců.
A hrad má i svoji pověst. Ta je o květné neděli a tajemné postavě, ukazující směr k místu uložení pokladu. Novodobá pověst o reliéfu říká, že tomu, kdo si s pokorou před tímto reliéfem v duchu vysloví upřímné přání a položí ruce na kámen, se toto přání vyplní.
Hrad Sion
Skanzen Vysoký Chlumec
Oblast středního Povltaví je jedinečná v rámci středních Čech poměrně značným počtem zachovaných objektů lidového stavitelství z 18. až počátku 20. století. Výjimkou nejsou ani památky podstatně starší, např. kamenné stavební články z pozdního středověku a kamenné brány ze 17. století.
V roce 1999 bylo možné přistoupit k budování Muzea vesnických staveb středního Povltaví – jsme ve Vysokém Chlumci, který se nachází 35 km východně od Příbrami a 8 km jihozápadně od Sedlčan, v malebné krajině středního Povltaví.
V roce 1998 Hornické muzeum Příbram odkoupilo od rodiny Lobkowiczů pozemek na katastru obce Vysoký Chlumec o rozloze 3 hektary. Následující rok započala výstavba Muzea vesnických staveb středního Povltaví, pobočky Hornického muzea Příbram.
Do přírodního areálu v údolí potoka jsou citlivě zakomponovány zemědělské usedlosti, chalupnická a domkářská stavení, hospodářské stavby, technické stavby na vodní pohon a drobné sakrální objekty, které v převážné většině pocházejí z 18. až počátku 20. století.
Roku 2001 získalo Hornické muzeum Příbram složené zařízení vodní pily (katru). Pochází původně z obce Dolní Sloupnice. Jde o unikátní stroj z druhé poloviny 19. století, s vodorovným řezným listem, který umožňoval řezat klády s velkým průměrem. Teď po dokončení je pila na vodní pohon teprve druhým zařízením podobného typu umístěným v českých muzeích v přírodě.
Skanzen V. Chlumec
Zámek Veltrusy
Toulání začneme ve Veltrusech. Krásný zámek krutě poznamenala ničivá povodeň v roce 2002. Stavba však prošla nákladnou rozsáhlou rekonstrukcí a my se zámeckým areálem projdeme v první reportáži.
Výstavba zámku byla zahájena v druhém desetiletí 18. století Václavem Antonínem Chotkem a byla od začátku velkoryse koncipovaná a stavěná podle osy jih-sever. Z čestného dvora se vstupovalo do hlavní budovy reprezentačním schodištěm s balustrády a plastikami nebo salou terrenou v přízemí. Nad ní se vypínal ústřední prostor tvaru kruhového válce, o patro převyšující paprskovitě vybíhající jednopatrová křídla ve tvaru písmene X.
Tento půdorys stavby zůstal v podstatě nezměněn dodnes. Druhým majitelem zámku se stal syn zakladatele hrabě Rudolf Chotek. Jelikož Rudolf Chotek neměl mužského potomka, převzal rodový majetek jeho synovec Jan Rudolf. Ten získal Veltrusy na základě tzv. fideikomisu, který zaručoval nezcizitelnost, nedělitelnost a dědičné právo prvorozeným synům. Čtvrtý majitel zámku, Jindřich, jako poslední jemu svěřené statky rozšířil, ale za jeho nástupců začalo panství upadat.
Hospodaření ve vlastní režii ustalo, dvory byly propachtovány, průmyslové podniky pronajaty a majetek postupně rozprodáván. Zámek je středem areálu, tzv. okrasného statku. Ke komplexu zámeckých budov patří i čestný dvůr, který je ze severní strany uzavřen řadou soch – alegorií měsíců a ročních období. Z druhé strany ho zakončuje sala terrena, ústřední vstupní místo do zámeckých interiérů, např. hlavního sálu, salónu Marie Terezie, zimní jídelny, knihovny, čínského salonu, mušlového pokoje a dalších prostor.
Rozsáhlý třísethektarový park s drobnými empírovými, klasicistními a romantizujícími stavbami byl vytvořen na místě někdejšího lužního lesa, na ostrově tvořeném řekou Vltavou a uměle vybudovanými říčními kanály. Nás zámkem provede jeho kastelán Pavel Ecler.
Zámek Veltrusy
Mlýn Choteč
Obec Choteč leží jen pár kilometrů za hranicí Prahy 5 směrem jihozápadním, „karlštejnským“. Obec s pěkným kostelíkem na kopci, část obce v prohlubni u Radotínského potoka.
A právě tady stojí krásný mlýn ze 17. století. Kdysi tohle řečiště obývalo na 21 mlýnů. My budeme ale obdivovat ten jediný dochovaný: mlýn zvaný „U Veselých“, který se jako jediný zachoval v původním stavu a funkční. Hradiště, kudy můžete projít i vy, leží na vysoké ostrožně nad Radotínským potokem mezi obcemi Choteč a Chýžice. Říká se mu Škrábek.
Jde o jednodílné trojúhelníkové hradiště o rozloze přibližně 1 hektaru, opevněné jednoduchým valem a příkopem. Val byl pravděpodobně zpevněn kameny (ukazuje na to množství kamenů na průřezu korunou valu), jeho konstrukce však nebyla nikdy archeologicky zkoumána. Výška čelního valu dosahuje až 3 metry, příkop je mělký a úzký (cca 1 metr a 3 metry široký). Obvodové valy jsou málo znatelné, výraznější jsou na severovýchodní straně hradiště.
Datace hradiště je nejistá, neproběhl zde archeologický průzkum, ani systematické povrchové sběry. Obvykle je řazen do doby hradištní, nicméně je možné, že je pravěké. Mlýnem nás provedou manželé Veselí. Jejich předek koupil mlýn roku 1776. Mlýn byl v provozu za všech okolností do roku 1951. Pak byl zastaven a v roce 1992 byl opět spuštěn. Řeč bude i o mletí – činnosti, která k této stavbě bytostně patří.
Mlýn Choteč
Železniční muzeum
Železniční muzeum Lužná hledejte na Rakovnicku. Vystavěno je v prostorách bývalé výtopny společnosti Buštěhradské dráhy. Tehdejší výtopna Lužná – Lišany patřila do sítě základen pro provozní ošetření lokomotiv. S postupem doby a nástupem motorových lokomotiv se snížil význam depa a nakonec jej železničáři v polovině devadesátých let přestali využívat. Vyklizené depo však neuniklo pozornosti fandů železniční nostalgie.
Není divu, hala z osmdesátých let se přímo nabízela k využití pro další aktivity. Proto se krátce po zastavení železničního provozu začali do prázdného areálu stěhovat členové různých spolků, kteří začali koleje depa plnit lokomotivami a vozy v různém stavu destrukce. V roce 1997 zde zahájil činnost spolek zabývajících se historií železnic.
V červenci roku 1999 převzaly provoz muzea České dráhy. Exponáty, autentické, zajímavé a velké, tvoří převážně parní lokomotivy, osobní a nákladní vozy z různých období a v krytých expozicích spatříte nejrůznější předměty z historie železnic.