Reportáže v regionech
Na běžkách z Benecka na Horní Mísečky
Benecko patří k nejznámějším krkonošským střediskům. U zrodu proměny osady tkalců a zemědělců v turistický ráj stál už na konci 19. století Jan Buchar, velký milovník našich nejvyšších hor a také propagátor lyžování. Pan řídící učitel inicoval výukupoužívání tehdejší novinky zvané ski dokonce ve školách. V Benecku se o pár let později zalíbilo řadě umělců, chalupu si tam koupil například pražský figurální malíř František Karel Hron, který se díky Krkonoším vrhl na malování krajiny. Zastavíme se ale také na rozhledně na vrcholu Žalý, za níž zase vděčíme hraběti Janu Harrachovi, který rovněž nechal vystavět hned pod rozhlednou chalupu. A pak už nás čekají Horní Mísečky. V 17. století vznikly díky těžbě dřeva, v polovině století minulého se tu pak nějakou dobu těžil uran. Dnes se tu ovšem prohánější hlavně lyžaři, na běžkařských tratích i na svazích.
Na běžkách z Benecka na Horní Mísečky
Krkonošské vodopády
Nejen krásné výhledy a vrcholky hor nabízejí Krkonoše. Na své si v našich nejvyšších horách přijdou i milovníci vodopádů. V celých Krkonoších bychom jich napočítali půl druhé stovky, my se ale spokojíme se zastávkou u pěti, které patří v mnoha ohledech k těm nej. Na cestu vyrazíme z Horní Rokytnice nad Jizerou a první čarování vody nás čeká u Huťského vodopádu. Je to vodopád kaskádového typu a patří k nejkrásnějším v západních Krkonoších. K turisty nejvyhledávanějším patří Labský, na který narazíme nad hlubokou Labskou roklí. Předtím se ale ještě zastavíáme na Dvoračkách, kde se v letních boudách hospodařilo už na konci 17. století. Na konci století předminulého tu hrabě Harrach nechal vystavět hostinec, který si oblíbil i prezident Beneš s manželkou. A jistě by oba potěšil i nejvyšší vodopád u nás, který dostal jméno Pančavský a který při našem toulání samozřejmě nemineme.
Krkonošské vodopády
Slezská cesta
Krkonoše už jsme spolu navštívili mnohokrát, ale jak zjistíte, pořád tam máme co objevovat. Tentokrát se vydáme cestou, která nepatří k těm nejvyhledávanějším, ale nabízí celou řadu zajímavostí. Z Pece pod Sněžkou vyrazíme směrem k Luční boudě, jedné z nejstarších horkých bud u nás. Kolem ní kdysi vedla Slezská cesta, po níž chodívali obchodníci a později i pobělohorští utečenci. Patnáctikilometrovou pouť pak zakončíme za hranicemi, u polských sousedů, v městečku Karpacz. Co nás čeká cestou? Tak třeba Obří a Modrý důl, nebo Úpské rašeliniště, které vzniklo zhruba před pěti až osmi tisícovkami let, což dosvědčují pylová zrnka, která se v rašelině nerozkládají. A v cíli cesty pak zajímavý kostelík, jediný svého druhu ve střední Evropě. Postavili ho Vikingové v 11. století v Norsku a nakonec skončil tady.
Slezská cesta
Vodovodní údolí
V Krkonoších jsme objevili už spoustu krás, ale Vodovodním údolím se projdeme poprvé. Pokud jste ho při svých toulkách nejvyšším českými horami dosud míjeli, tak hlavně díky tomu, že není značené turistickými značkami a jeho zajímavosti tak zůstávají většině návštěvníků utajeny. Údolí najdeme mezi Rýchorami a Trutnovem, své jméno dostalo podle vodovodu, který byl vybudován na počátku 20. století a přivádí dodnes životodárnou tekutinu do Trutnova. Vodovod lemuje deset unikátních technických staveb – vodní zámky. My se samozřejmě u některých zastavíme. Bývaly mezi sebou propojeny potrubím a sloužily k čeření neboli prokysličování vody. Podíváme se také, kam se při cestě údolím ztrácí Maxův potok a zjistíme, jak se s touhle komplikací vypořádali stavitelé vodovodu. Pak si prohlédneme místa, kde se těžil a zpracovával vápenec a přidáme jednu zajímavou pověst.
Vodovodní údolí
Na běžkách kolem Kozákova
S lyžemi nemusíme vyrážet jen do Krkonoš nebo na Šumavu. Při přízni počasí si sjezdovky i běžky užijeme i v Českém ráji, tentokrát konkrétně kolem tamní nejvyšší hory Kozákov. Z vrcholu bývalé sopky se z rozhledny z devadesátých let minulého století potěšíme pohledem na Jizerské hory i Krkonoše a vyrazíme. Cestou nás čeká spousta zajímavých zastávek. V muzeu Josefa Votrubce nás oslní polodrahokamy z okolní krajiny, například jaspisy, acháty nebo heliotropy. Nemineme ani Prackovskou sopku nebo typická stavení, zčásti roubená a zčásti zděná. Náš výlet zakončíme na Malé Skále, kde nás přivítá hrad Vranov neboli Pantheon z konce 15. století. Býval mimochodem považován za nejkomplikovanější skalní hrad v Čechách.