Reportáže v regionech
Ovesní baroni
Víte, kdo to byli ovesní baroni? V Pošumaví se tak říkalo drobné šlechtě, statkářům i měšťanům, kteří nebyli zrovna bohatí, přesto chtěli dát najevo, že se jim daří lépe než jejich sousedům. Stavěli si proto u svých hospodářství malé zámečky, které je měly reprezentovat. Často se věnovali pěstování ovsa, který dodávali armádě. A právě tak vznikla jejich trochu ironická přezdívka. Skromná sídla, která si vybudovali, přežila dodnes, i když většinou ne v příliš dobrém stavu. Najdeme je v okolí Petrovic a Hartmanic na Klatovsku a k některým vedou i naučné stezky. První zastávka nás čeká v Chamuticích.
Ovesní baroni
Plešné jezero na Šumavě
Národní park Šumava je s rozlohou 680 km² největším u nás. Společně s Bavorským lesem na německé straně hranice pak vytváří jednu z nejrozsáhlejších souvisle zalesněných ploch ve střední části starého kontitnentu, někdy nazývanou Zeleným srdcem Evropy. K nejvzácnějším místním lokalitám patří horské smrčiny, pralesní porosty slatě, rašeliniště a ledovcová jezera. Nás čeká výšlap na jeden z pěti nejvyšších šumavských vrcholů Plechý. Užijeme si krásný výhled a zastavíme se také u Plešného jezera, které se rozprostírá na úpatí hory. Zavedeme vás i ke Kamennému moři a dozvíme se, kdy a jak vzniklo.
Plešné jezero na Šumavě
Historické album Šumavy
Na Šumavě zaniklo po druhé světové válce na sto obcí a osad. Jejich obyvatelé museli ze svých domovů odejít a opuštěná stavení zlikvidovala armáda. Proto, aby nemohla sloužit jako skrýš agentům ze Západu nebo naopak našim lidem, kteří by se rádi do kapitalistického světa dostali. Na toulkách krajem ale dodnes můžete narazit na rozvalené základy chalup, zarostlé cesty, které nikam nevedou, nebo kamenné zídky. Třicet už neexistujících vesnic připomíná projekt Historické album Šumavy. Na místech, kde stávaly, se díky dobovým fotografiím můžete přenést do časů, kdy v nich vládl čilý ruch.
Historické album Šumavy
Vimperk
Historie vimperského zámku se začala psát už ve středověku. Pevnost střežící starou kupeckou stezku vedoucí z Bavorska do Čech nechal pravděpodobně vybudovat ve 13. věku Přemysl Otakar II. V éře renesance pak byla přestavěna na moderní šlechtické sídlo. To patřilo v průběhu staletí mocným rodům, například Rožmberkům nebo Schwarzenbergům. Po odchodu posledních pánů s modrou krví ale komnaty a sály osiřely, sloužily jako kanceláře i byty a areál chátral. V posledních letech se naštěstí dočkal velké obnovy. Dostal nový kabát a v jeho interiérech vznikla nová trasa. A my jsme si její prohlídku nemohli nechat ujít.
Vimperk
Voroplavba na Šumavě
Vory se u nás podle historických pramenů používaly už od středověku. Sloužily především k dopravě klád po vodě z horských oblastí do nižších poloh. Dřevo se takhle plavilo i ze šumavských lesů. Postupně až do Prahy, a dokonce i do Německa, kde se zpracovávalo například na pilách v okolí Drážďan. V polovině minulého věku ale slavné tradici zasadily osudovou ránu přehrady na Vltavě. Řeka se pro vory zavřela. Úplně v propadlišti dějin ale naštěstí neskončily. Turistům slavnou tradici připomíná několik nadšenců. My jsme se za nimi vypravili k Vchynicko-tetovskému kanálu nedaleko Modravy.
