Reportáže v regionech
Kvilda
A končit budeme v obci, která svou výškou 1066 metrů nad mořem, je nejvýš položenou obcí v Čechách. Navíc se rozprostírá uprostřed národního parku. Jde o šumavskou Kvildu. Dřevařský a sklářský kraj – o tom se můžete koneckonců přesvědčit sami v místním muzeu.
První zmínky o obci pocházejí z roku 1345. K nejkrásnějším památkám obce patří šindelový kostel svatého Štěpána. A zavítáme i na Horskou Kvildu – a samozřejmě vás zavedeme až k dřevěné soše Rankla Seppa, siláka z románu Karla Klostermanna, jehož právě psaní o Šumavě proslavilo.
Reportáží nás provede Jiřina Klímová, o historii kraje toho ví hodně. Nejen o tradici sklářů a jejich oboru, ale i o třech hutích či nástrojích starých sklářských mistrů.
Na nejvyšším místě v obci stojí unikátní šindelový kostel svatého Štěpána, postavený na místě původního kostela z roku 1765. V roce 1889 kostel však vyhořel, a nejen on. Nový byl postaven v pseudogotice a vysvěcen v roce 1894.
Zkrátka jako v ráji šumavském – se vším, co k němu patří. Třeba Polaufův hostinec, který proslavil román Karla Klostermanna. I ten jeho obr Rankl Sepp má v jeho podání velké dobré zlaté srdce. A zavítáme i na slatinnou návštěvu – Jezerní slať nemůžeme minout.
Kvilda
Javorník
Nedělní cestování s kamerou po krajích českých, moravských a slezských začneme v Javorníku. Městečku, které čítá i s přilehlými obcemi něco kolem tří tisícovek obyvatel a které bylo spjato v historii s vratislavskými biskupy.
Ti si právě tady zřídili ve městě své sídlo. Není se čemu divit, město je to pěkné, navíc leží v zajímavé krajině severní části Rychlebského výběžku. Netradičně začneme naši návštěvu ve staré lékárně, kde si turisté sami můžou dokonce vyrobit vlastní medikamenty, pilulky, samozřejmě za bedlivého dohledu odborníka – léčivé účinky ale od nich nečekejte.
Důležité ovšem je, že projdeme muzeem, které ve svých horních patrech přichystalo zajímavé povídání o historii města. A seznámíme vás i s opomíjenou postavou Karla Ditterse, kterého pozval jeden z biskupů, a dokonce mu nabídl šéfování vídeňské královské opery. Proč odmítl? I to vám prozradí Hana Polášková z Městského kulturního centra.
A protože Javorník je skutečně město starobylé, najdeme i tady patřičně starý hřbitovní kostelník, zhruba někdy z 13. století, se vzácnými portály a netypickou „výzdobou“ i gotickou architekturou.
Javorník
Srní
Vypravíme se po stopách Karla Klostermanna. Jeho život je spjat se Šumavou, i když se narodil v Rakousku. Měl být lékařem, stal se spisovatelem. O jeho životě a osudu si budeme povídat na pětikilometrové stezce, která se pyšní spisovatelovým jménem.
Klostermann měl na Šumavě hodně příbuzných, žili roztroušeně v okolí Srní, a dopátrat se, odkud sem přišli nebo kde se vzali, není vůbec jednoduché. Jak říká autor naučné klostermannské stezky Josef Štemberk – teorií je několik.
Jedna říká, že sem přišli z Porýní, jiní badatelé se přiklánějí k názoru, že jejich jméno musí být spjato s Klášterským mlýnem, německy Klostermühle.
Projdeme se i rodištěm otce slavného spisovatele 19. století – na místě původního dvora je dnes penzion. Nová stezka nás ale dovede až ke skalní vyhlídce – při ideálním počasí je odsud vidět až k Zelené hoře.
A ukážeme vám i sáně, takzvané šmejčky, pamatující Klostermannovu dobu.
Srní
Zřícenina Kunžvart
Trocha češtinářské teorie o původu místních jmen. Budete ji potřebovat, protože vás zavedeme na hradní zříceninu Kunžvart, která svůj původ nezapře v německém Kunigswarte.
Původní hrad založil na počátku 14. století král Jan Lucemburský, a to hlavně proto, aby ochránil zemské hranice a tzv. Zlatou stezku. Byl to krok víc než žádoucí, v kraji totiž řádili lapkové.
Hrad se vypínal na 35 metrů vysokém skalním vrchu a byl chráněný kolmými stěnami. Od roku 1545 je neobýván a už téměř pět století se o něm mluví jako o zřícenině.
Nejstarší písemná zmínka o něm pochází z roku 1359, kdy král Karel IV. potvrzuje jeho držení společně s vimperským panstvím Peškovi z Janovic. Význam hradu ještě vzrostl i proto, že se tady kdysi vybíralo clo na trase z Pasova do Vimperka.
Zřícenina Kunžvart
Novohradsko
Novohradsko – pás vinoucí se přes rakousko-českou hranici v jižních Čechách směrem k Vitorazsku. Kdysi nepřístupné pohraničí dnes ožilo. I díky fajnšmekrům, kteří oceňují například takové klauzy.
Jestli nevíte, co to je, pak vězte, že jde o uměle vytvořenou nádrž na vodu, která kdysi sloužila hlavně vorařům při splavování dřeva. Protože už tady na závory nenarazíte, vypravili jsme se sem i my. A podle pana Františka Štangla, lokálního patriota, si tady každý najde své.
Od potoků s neuvěřitelně čistou vodou až po Žofínský prales. A ona ta procházka bude zajímavá i jazykově. Jedna ze zaniklých osad se jmenovala totiž Nový Holand. Proč? Vlastně nikdo neví.
A tajemná je i receptura na výrobu tzv. hyalitu. Černý a červený uvidíte v městečku Nové Hrady, který tu připomíná dobu vlády Bukvojů.
A návdavkem přidáme i zachráněnou dívku Lauru, která prý městu velmi pomohla jednoduchým trikem.