Reportáže v regionech
Hvězdárna Kleť
O hvězdách, ale hlavně o místu, odkud se dají dobře sledovat – tak právě o tom bude naše první zastavení. Zavedeme vás na Kleť.
Observatoř Kleť se začala budovat v roce 1957, jižně pod vrcholem Kleti, v nadmořské výšce 1 070 metrů jako pobočka českobudějovické hvězdárny (nynější Hvězdárny a planetária České Budějovice). Od začátku byla určená pro odborná astronomická pozorování vyžadující kvalitní pozorovací podmínky. Zároveň jde o nejvýše položenou astronomickou observatoř v Čechách.
Podíváme se i na sousední rozhlednu. Kleť je místem jedinečného kruhového rozhledu. Už před stavbou rozhledny sem přicházeli lidé za vynikajícím pohledem na Alpy. Kníže Josef Jan Nepomuk ze Schwarzenberku, sám vášnivý cestovatel, propagoval také turistické zájmy. A právě on dal podnět k výstavbě kamenné rozhledny na samém vrcholu.
Stavba byla budována v letech 1822–1825. Dnes je Kleť a její okolí cílem mnoha tisíců turistů během celého roku. Po několika turistických trasách se na Kleť lze dostat z několika míst v regionu – z Českého Krumlova, Holubova, Křemže, Chvalšin, Zlaté Koruny, Brloha atd. Na své si v zimním období přijdou i lyžaři.
Hvězdárna Kleť
Polední hora
Nejkrásnější výhled na celou Šumavu nabízí od roku 1998 rozhledna nad Prášilským jezerem, na vrcholu hory Poledník (Polední hora). Vyhlídková věž stojí na území Národního parku Šumava v blízkosti česko-německé hranice, 5 km jihovýchodně od Prášil.
V nepřístupném vojenském pásmu vyrostl v 60. letech 20. století vojenský areál s 37metrovou vysokou betonovou věží. Objekt sloužil jako základna pro sledování leteckého a pozemního provozu v sousedním Německu a jako odposlechová stanice a rušička televizního i radiového signálu vysílačů umístěných za našimi hranicemi.
Po roce 1989 byl zpřístupněn vrchol Poledníku se zákazem vstupu do oploceného vojenského areálu. Původní věž byla přebudována na rozhlednu a všechny ostatní objekty byly zbourány. Vedle věže byl zbudován srub s občerstvením a zastřešené turistické odpočívadlo. Pro veřejnost byla rozhledna slavnostně otevřena 18. července 1998.
Po neobvykle širokém schodišti se dá vyjít do třech vyhlídkových pater, kde je umístěna galerie s výstavami prací: a téma? Šumavská příroda. Samotná vyhlídková plošina je přístupná pomocí krátkého žebříku. Jak sami můžete zjistit, je výhled z jedné z nejvýše položených rozhleden v České republice na vrcholy prakticky celé Šumavy zážitkem. Ten lze ještě umocnit návštěvou Prášilského jezera ležícího na svahu Poledníku pod 150 m vysokou stěnou. Na vrchol rozhledny vede 227 schodů.
Polední hora
Jelení obory
Pak zamíříme na safari, nikoli ale africké, zůstaneme v luzích a hájích českých. Obdivuhodný výběh pro zvířata totiž zbudovali na Šumavě. Na jeleny se tak můžete podívat v oboře Srní a Jelenovršském údolí.
Safari po šumavsku – pozorovací sruby, kam můžou všichni ti, kteří mají zájem sledovat scenérie přírodního zvířecího divadla. Pokud se zde objeví několik desítek kusů, tak se přezimovací obůrky zavírají.
Každá přezimovací obůrka má několik tak zvaných odchytových zařízení, a jsou to například skoková zařízení, kdy vlastně je vybudovaný velký schod obyčejně na svažitém terénu z kopce, a to zvíře přeskočí nebo překoná tuto překážku, ale zpátky tu překážku nemůže překonat, takže vlastně postupně zvířata do přezimovacích obůrek přibývají.
Jelení obory
Šumavské páteříky
Skleněné korálky vznikají tak jako kdysi na Šumavě páteříky – korálky do růženců. Postup je prakticky stejný, jen nářadí a surovina se postupem let vylepšily.
V žáru sklářského kahanu se nahřívají tyčinky kompozitního skla, sklo křehne, taje a navíjí se na kovové tyčinky. Proto se jim říká vinuté perly neboli vinutky. Ještě za horka se korálky zdobí skleněnými nitkami. Poté putují do nádoby s granulátem, který zpomaluje proces chladnutí. Po vychladnutí a stažení z kovových tyčinek se dále zpracovávají na šperky. Všechny kusy takto vyrobené jsou originály.
Krása skleněná, různě barevná stojí za zastavení se. A víte, proč se mluví o páteřících? Inu proto, že růžencům, pro něž byly určeny, se říkalo pater noster – a odříkáváním modlitby pak vznikl název i pro korálek. Naše průvodkyně dokonce tohle umění už začala i vyučovat.
Šumavské páteříky
Šumava v Jihočeském muzeu
Rozsáhlá výstava v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích mapuje Šumavu za časů spisovatele Karla Klostermanna. Připomíná nejen Klostermannův odkaz, ale hlavně život v tomto drsném kraji s neobyčejnou atmosférou, zvyky i uměním.
Velký prostor dává sklářství a obrázkům zvaným podmalby, které lidé malovali na zadní stranu skla. Podmalby jsou významným šumavským uměním, z něhož tamní obyvatelé čerpali naději a sílu. Výstava Šumava Karla Klostermanna s podtitulem Příběh šumavské podmalby je dosud největším výstavním projektem na jihu Čech. Ukazuje téměř 1000 exponátů a zabírá plochu 1200 metrů čtverečních. V praxi to znamená celé jedno patro a část přízemí.
Uvnitř historické budovy vznikla ucelená expozice v sedmi sálech, která je mimořádná svým rozsahem i uspořádáním. Návštěvníci se dostávají do prostředí, které je od okolní architektury zcela oddělené, aby byla iluze šumavské přírody i života obyvatel co nejpůsobivější. Úvod obstará pohled na současnou Šumavu coby ráj cyklistů. Uvnitř muzea vyrostla vyhlídková věž, která slouží jako tunel času a zavede návštěvníka do druhé poloviny 19. století.
Literární expozice začne připomínkou první Klostermannovy knihy Črty ze Šumavy. Území dokreslují historické mapy, pohlednice a plány, zajímavostí jsou unikátní geodetické přístroje. Pak vstoupí návštěvník do lesa, který skýtal obživu a zároveň svými taji učil pokoře. Atraktivní je expozice věnovaná sklářství, které kdysi Šumavu velmi proslavilo, bohužel nyní už žádná ze zdejších skláren neexistuje. Tím zajímavější je možnost prohlédnout si přes 200 výrobků z početné sbírky skla Jihočeského muzea.
Na skleněné tabule a někdy i zrcadla malovali lidé obrázky světců – patronů, kteří podle víry člověka ochraňují a pomáhají mu překonat těžké chvíle. Na jihu existovala dvě centra, kde vzniklo nejvíc podmaleb, a to v Pohoří na Šumavě ležícím blízko rakouského Sandlu a v Kvildě. Obrazy měly kultovní až magickou funkci a lidé se jimi obklopovali nejen doma, ale i tam, kde pracovali.
Vystavená kolekce 280 obrázků představuje asi čtvrtinu podmaleb, které Jihočeské muzeum shromáždilo. Dalšími exponáty přispěla muzea v Prachaticích, Českém Krumlově, podíl mají také další krajské instituce. Výstava je dosud největším přeshraničním projektem svého druhu. Jde o expozici, v níž spojily síly Jihočeský kraj a Horní Rakousy.