Reportáže v regionech
Šumavské páteříky
Skleněné korálky vznikají tak jako kdysi na Šumavě páteříky – korálky do růženců. Postup je prakticky stejný, jen nářadí a surovina se postupem let vylepšily.
V žáru sklářského kahanu se nahřívají tyčinky kompozitního skla, sklo křehne, taje a navíjí se na kovové tyčinky. Proto se jim říká vinuté perly neboli vinutky. Ještě za horka se korálky zdobí skleněnými nitkami. Poté putují do nádoby s granulátem, který zpomaluje proces chladnutí. Po vychladnutí a stažení z kovových tyčinek se dále zpracovávají na šperky. Všechny kusy takto vyrobené jsou originály.
Krása skleněná, různě barevná stojí za zastavení se. A víte, proč se mluví o páteřících? Inu proto, že růžencům, pro něž byly určeny, se říkalo pater noster – a odříkáváním modlitby pak vznikl název i pro korálek. Naše průvodkyně dokonce tohle umění už začala i vyučovat.
Šumavské páteříky
Šumava v Jihočeském muzeu
Rozsáhlá výstava v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích mapuje Šumavu za časů spisovatele Karla Klostermanna. Připomíná nejen Klostermannův odkaz, ale hlavně život v tomto drsném kraji s neobyčejnou atmosférou, zvyky i uměním.
Velký prostor dává sklářství a obrázkům zvaným podmalby, které lidé malovali na zadní stranu skla. Podmalby jsou významným šumavským uměním, z něhož tamní obyvatelé čerpali naději a sílu. Výstava Šumava Karla Klostermanna s podtitulem Příběh šumavské podmalby je dosud největším výstavním projektem na jihu Čech. Ukazuje téměř 1000 exponátů a zabírá plochu 1200 metrů čtverečních. V praxi to znamená celé jedno patro a část přízemí.
Uvnitř historické budovy vznikla ucelená expozice v sedmi sálech, která je mimořádná svým rozsahem i uspořádáním. Návštěvníci se dostávají do prostředí, které je od okolní architektury zcela oddělené, aby byla iluze šumavské přírody i života obyvatel co nejpůsobivější. Úvod obstará pohled na současnou Šumavu coby ráj cyklistů. Uvnitř muzea vyrostla vyhlídková věž, která slouží jako tunel času a zavede návštěvníka do druhé poloviny 19. století.
Literární expozice začne připomínkou první Klostermannovy knihy Črty ze Šumavy. Území dokreslují historické mapy, pohlednice a plány, zajímavostí jsou unikátní geodetické přístroje. Pak vstoupí návštěvník do lesa, který skýtal obživu a zároveň svými taji učil pokoře. Atraktivní je expozice věnovaná sklářství, které kdysi Šumavu velmi proslavilo, bohužel nyní už žádná ze zdejších skláren neexistuje. Tím zajímavější je možnost prohlédnout si přes 200 výrobků z početné sbírky skla Jihočeského muzea.
Na skleněné tabule a někdy i zrcadla malovali lidé obrázky světců – patronů, kteří podle víry člověka ochraňují a pomáhají mu překonat těžké chvíle. Na jihu existovala dvě centra, kde vzniklo nejvíc podmaleb, a to v Pohoří na Šumavě ležícím blízko rakouského Sandlu a v Kvildě. Obrazy měly kultovní až magickou funkci a lidé se jimi obklopovali nejen doma, ale i tam, kde pracovali.
Vystavená kolekce 280 obrázků představuje asi čtvrtinu podmaleb, které Jihočeské muzeum shromáždilo. Dalšími exponáty přispěla muzea v Prachaticích, Českém Krumlově, podíl mají také další krajské instituce. Výstava je dosud největším přeshraničním projektem svého druhu. Jde o expozici, v níž spojily síly Jihočeský kraj a Horní Rakousy.
Muzeum Šumavy
Kvilda
A končit budeme v obci, která svou výškou 1066 metrů nad mořem, je nejvýš položenou obcí v Čechách. Navíc se rozprostírá uprostřed národního parku. Jde o šumavskou Kvildu. Dřevařský a sklářský kraj – o tom se můžete koneckonců přesvědčit sami v místním muzeu.
První zmínky o obci pocházejí z roku 1345. K nejkrásnějším památkám obce patří šindelový kostel svatého Štěpána. A zavítáme i na Horskou Kvildu – a samozřejmě vás zavedeme až k dřevěné soše Rankla Seppa, siláka z románu Karla Klostermanna, jehož právě psaní o Šumavě proslavilo.
Reportáží nás provede Jiřina Klímová, o historii kraje toho ví hodně. Nejen o tradici sklářů a jejich oboru, ale i o třech hutích či nástrojích starých sklářských mistrů.
Na nejvyšším místě v obci stojí unikátní šindelový kostel svatého Štěpána, postavený na místě původního kostela z roku 1765. V roce 1889 kostel však vyhořel, a nejen on. Nový byl postaven v pseudogotice a vysvěcen v roce 1894.
Zkrátka jako v ráji šumavském – se vším, co k němu patří. Třeba Polaufův hostinec, který proslavil román Karla Klostermanna. I ten jeho obr Rankl Sepp má v jeho podání velké dobré zlaté srdce. A zavítáme i na slatinnou návštěvu – Jezerní slať nemůžeme minout.
Kvilda
Javorník
Nedělní cestování s kamerou po krajích českých, moravských a slezských začneme v Javorníku. Městečku, které čítá i s přilehlými obcemi něco kolem tří tisícovek obyvatel a které bylo spjato v historii s vratislavskými biskupy.
Ti si právě tady zřídili ve městě své sídlo. Není se čemu divit, město je to pěkné, navíc leží v zajímavé krajině severní části Rychlebského výběžku. Netradičně začneme naši návštěvu ve staré lékárně, kde si turisté sami můžou dokonce vyrobit vlastní medikamenty, pilulky, samozřejmě za bedlivého dohledu odborníka – léčivé účinky ale od nich nečekejte.
Důležité ovšem je, že projdeme muzeem, které ve svých horních patrech přichystalo zajímavé povídání o historii města. A seznámíme vás i s opomíjenou postavou Karla Ditterse, kterého pozval jeden z biskupů, a dokonce mu nabídl šéfování vídeňské královské opery. Proč odmítl? I to vám prozradí Hana Polášková z Městského kulturního centra.
A protože Javorník je skutečně město starobylé, najdeme i tady patřičně starý hřbitovní kostelník, zhruba někdy z 13. století, se vzácnými portály a netypickou „výzdobou“ i gotickou architekturou.
Javorník
Srní
Vypravíme se po stopách Karla Klostermanna. Jeho život je spjat se Šumavou, i když se narodil v Rakousku. Měl být lékařem, stal se spisovatelem. O jeho životě a osudu si budeme povídat na pětikilometrové stezce, která se pyšní spisovatelovým jménem.
Klostermann měl na Šumavě hodně příbuzných, žili roztroušeně v okolí Srní, a dopátrat se, odkud sem přišli nebo kde se vzali, není vůbec jednoduché. Jak říká autor naučné klostermannské stezky Josef Štemberk – teorií je několik.
Jedna říká, že sem přišli z Porýní, jiní badatelé se přiklánějí k názoru, že jejich jméno musí být spjato s Klášterským mlýnem, německy Klostermühle.
Projdeme se i rodištěm otce slavného spisovatele 19. století – na místě původního dvora je dnes penzion. Nová stezka nás ale dovede až ke skalní vyhlídce – při ideálním počasí je odsud vidět až k Zelené hoře.
A ukážeme vám i sáně, takzvané šmejčky, pamatující Klostermannovu dobu.