Reportáže v regionech
Pavilon rejnoků
Do podmořského světa se vypravíme ve zlínské ZOO. Naším cílem totiž bude pavilon, v němž se zabydlela dvacítka rejnoků. Jejich moravský domov je velkou atrakcí už proto, že ve střední Evropě nemá konkurenci. Dozvíme se, jak dlouho trvalo vybudovat ho, kolik vody tihle zvláštní vodní živočichové potřebují a jak moc náročná je péče o to, aby byla pořád dost kvalitní a rejnokům se v ní dobře žilo. Zajímat nás bude i to, odkud k nám tahle skupinka paryb připutovala. A samozřejmě si je pořádně prohlédneme. Navíc, pozor, návštěvníkům je dovoleno dokonce si tyhle ladné tvory pohladit a případně je i zkusit nakrmit krevetami. To vše se může povést ovšem pouze za předpokladu, že páni domácí mají náladu na to se s lidmi kamarádit, jinak zmizí ke dnu a je po zábavě.
Pavilon rejnoků
Vizovické pečivo
K Vánocům patří i pečení. Cukroví, perníčky a taky vizovické pečivo. Víte, kdy se začalo péct a podle čeho dostalo svůj název? Pokud vás napadá, že podle města slivovice, pak máte pravdu. Zhruba v polovině 19. století právě ve Vizovicích začali různá zvířátka z těsta z vody a mouky péct manželé Lutonští. V nabídce měli takřka čtyři desítky druhů. Svou inspiraci našli v historii, už dřív prý rodiče pekli dětem při pečení chleba taky figurky na hraní. Dost trvanlivé, silnější tvary vydrží i desítky let. Rádi byste si pečení vyzkoušeli? Poradíme vám, jak na to. Po zpracování těsta se k vlastnímu tvoření hodí třeba nůžky nebo nůž. Po dokončení i ozdobení pak přijde ke slovu několikahodinové pečení. A nemusíme asi ani dodávat, že kromě jednotlivých figurek si můžete Vánoce ozdobit i betlémem z vizovického pečiva.
Vizovické pečivo
Baťovy expozice
Máte pocit, že o Tomáši Baťovi víte už všechno? Při návštěvě nově otevřených expozic ve Zlíně určitě zjistíte, že máte pořád co objevovat. Expozice souhrnně nazvané „Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost“ mapují vývoj Baťova impéria od konce 19. století až do znárodnění. Začneme u zahájení výroby obuvi a skončíme u letadel, pneumatik a taky slavných filmových studií. Nezapomeneme ani na to, čím byl Baťův přístup rozhodně výjimečný, na péči o zaměstnance a jejich rodiny. A připomeneme si i to, jak si podnikatel vychovával ve vlastní škole potěr do svých fabrik. Tušíte například, kolik všechny jeho firmy zaměstnávaly v době největšího rozmachu lidí? Doma i za hranicemi to dohromady bylo víc než šedesát pět tisíc osob.
Baťovy expozice
Salaše a chodníčky
Už jste někdy viděli kotár? A víte, co to je třeba kyjanica nebo galeta? Pokud ne, vyrazte si doplnit mezery do Držkové v Hostýnských vrších. Čeká vás tam totiž expozice mapující historii místního salašnictví. Pastevectví se tu začalo rozvíjet už v šestnáctém století, takže je co připomínat. V obci najdete hned tři koliby, každá je trochu jiná. Nechybí ani přístřešek pro ovce a taky kotár, tedy přemístitelná ohrada, v níž se ovečky zavíraly a mohly se pást. Dozvíte se tu taky, jak fungoval život na kolibě, kdo tam šéfoval a jak si obyvatelé rozdělovali práci. Přidáme informaci, k čemu sloužila valaška nebo salašovka. A vypravíme se také do okolí. Všechny zajímavosti nám představí takzvané Držkovské chodníčky, stezky pro pěší i cyklisty, které měří dohromady bezmála čtyři desítky kilometrů.
Salaše a chodníčky
Výrobce řehtaček
Zejména na venkově se pořádná pomlázka neobejde také bez řehtačky. Tuhle důležitou a nepřeslechnutelnou pomůcku koledníků si připomeneme ve Zlíně u pana Libora Jurčíka. Je v rodině už čtvrtou generací, která se věnuje jejich výrobě. Těšit se tak můžeme na kousky od těch nejmenších přes velké obouručné až po takzvané tragačové. A ukážeme vám i hotová umělecká díla – řehtačky kytarové nebo s ozvučnicí. Podle legendy nahrazují řehtačky v době od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty zvony, které odlétají do Říma. Svou roli ale hrály už dřív, když s jejich pomocí byly vyháněny zlé síly, bylo potřeba obejít celou obec a s pořádným hlukem zahnat všechno zlé. Pokud byste třeba chtěli zavzpomínat na své dětské chvíle, pana Jurčíka a jeho řehtačky můžete potkat na různých lidových akcích a jarmarcích.