Reportáže v regionech
Hrad Sovinec
Hrad Sovinec v Nízkém Jeseníku patří k sídlům opředeným celou řadou legend. K těm nejzajímavějším bezpochyby patří příběh o pokladu, který by tu někde měl být ukryt. Ale zatím ho nikdo nenašel. Říká se taky, že na pátém nádvoří se údajně objevují bílá či černá paní a šedý skřítek. A na úbočí kopce má být pod skálou ve stříbrné rakvi pochována soví princezna. K podloženým informacím naopak patří fakt, že sídlo si na nepřístupném skalisku na začátku 14. století vybudovali bratři Vok a Pavel ze starobylého moravského rodu Hrutoviců. A místo se jim zalíbilo natolik, že se od roku 1332 podepisovali jako páni ze Sovince. Poslední český majitel tu žil na počátku 17. století, po bitvě na Bílé hoře ho ovšem prodal řádu německých rytířů.
Hrad Sovinec
Křížová cesta
K Velikonočním svátkům už skoro dvě tisíciletí patří jeden z nejznámějších příběhů světa – příběh utrpení, ukřižování, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Je tématem křížových cest, které po staletí rostou i u nás a k nimž se věřící vydávají. Jednu nepříliš starou si společně prohlédneme na Uhlířském vrchu v Bruntále. Dozvíme se, jak tohle místo přišlo ke svému názvu a kdy a proč na něm vyrostla první kaplička. Cestu se čtrnácti zastaveními si tu mohli poutníci poprvé projít krátce před vypuknutím první světové války, ale nevydržela dlouho. Dnes vrch zdobí jiná. A pokud budete dobře počítat, zjistíte, že zastavení na ní najdete o jedno víc, než bývá zvykem. Tedy patnáct. Bude nás zajímat, co bylo příčinou. A celou cestu si samozřejmě společně projdeme.
Křížová cesta
Osoblažská úzkokolejka
Romantickou projížďku po kolejích si dopřejeme v Jeseníkách, kde se v kopcích klikatí trať Osoblažské úzkokolejky. Dlouhá je něco málo přes dvacet kilometrů, přestože vzdušná vzdálenost mezi první a poslední stanicí – Osoblahou a Třemošnou – je o pořádný kus menší. Důvodem je prý to, že tehdejší předpisy povolovaly stavbu drah právě až nad dvacet kilometrů. Hlavním důvodem pro vybudování téhle byla na konci 19. století přeprava řepy do cukrovaru. Proto nebylo tím nejdůležitějším, jak rychle vlaky jezdí. Ani dnes nezvládnou víc než 40 kilometrů za hodinu. Na celé trati najdeme 102 oblouků, ale taky zajímavé zastávky. My vystoupíme ve Slezských Rudolticích a prohlédneme si tamní zámek. Kdysi se mu říkalo Slezské Versailles.
Osoblažská úzkokolejka
Krnov
Když se řekne Krnov, většina z nás si okamžitě vybaví královský nástroj, tedy varhany. Ty se tu vyrábějí už od konce 19. století a šíří dobré jméno města i celé naší země po světě. Nás ale tentokrát budou víc než krásné tóny zajímat výhledy do kraje. Dalším bohatstvím Krnova jsou totiž věže a rozhledny. Společně jich napočítáme dohromady šest. Nejprve vystoupáme na víc než padesátimetrovou věž radnice z roku 1903. A prozradíme vám, jak to dopadlo s její předchůdkyní, která zdobila původní radnici z 16. století. Pak se vydáme ke kostelu svatého Martina. Bude nás zajímat, proč je každá z jeho dvou věží jiná. A nevynecháme ani synagogu, která měla za druhé světové války namále. Poté už nás čekají tři rozhledny na různých koncích města.
Krnov
Sklárna
První sklárny na našem území začaly růst ve 13. století. Mezi jejich výrobky převažovalo takzvané lesní sklo. Své jméno dostalo podle umístění hutí. Ty potřebovaly hodně dřeva, a tak byly budovány v lesích. Víte, proč mívalo sklo zelenou barvu? A proč v něm bývaly bubliny? Tohle všechno se dozvíme od mistrů sklářského řemesla ve Vrbně pod Pradědem, kteří se věnují tvorbě replik historických pohárů a dalších předmětů. Dozvíme se, jak přesně vypadá pracovní postup a taky to, k čemu sloužily různé ozdoby ve tvaru malin, lupenů nebo kapek. A samozřejmě i to, jak zdobení probíhá. Mimochodem, víte, že ve středověku byly zelené skleněné číše považovány za nejvhodnější pro podávání rýnského vína, které se u nás tehdy hodně pěstovalo?