Reportáže v regionech
Bílá Voda
Bílou Vodu najdeme na samotném severu moravského Slezska. Obklopena je polským územím, hranice, tehdy ještě s Pruskem, procházela přímo sakristií zdejšího kostela. Nejprve se vypravíme na vyhlídku, na níž prý císař Josef II. pronesl legendární větu „Zahrádku si vzali a plot mi nechali.“ Bylo to v době odstoupení území Prusku a zahradou panovník myslel rovinu Slezské Hané, plotem pak pohoří kolem. Připomeneme si také slavné časy Bílé Vody. V dobách, kdy tu žili piaristé, tady vyrostlo jejich gymnázium a vedle vzdělání zaznamenala velký rozkvět i kultura. Později tu pak žila Mariana Oranžská, po jejích stopách se díky naučné stezce vydáme i k polským sousedům. Prozradíme vám něco o jejím osudu, i to, proč pobývala právě v Bílé Vodě. A zavzpomínáme i na časy nedávno minulé, kdy se Bílá Voda po zrušení ženských klášterů stala domovem řádových sester.
Bílá voda
Priessnitzovy lázně
Metodou vyvolání krize léčil slavný Vincenz Priessnitz. Rád k tomu používal velmi chladnou vodu a pak čekal, jak organismus zareaguje. Metody úspěšného léčitele, který nikdy nebyl lékařem, přesto jím byl označován, máte šanci vyzkoušet právě v Priessnitzových lázních v Jeseníku, a to hned na několika zastaveních. Jen si vyberte, jestli je libo „osvěžení“ vodou pouhých šest stupňů teplou nebo případně proslulé střiky. Odměnou za statečnost by mohlo být probuzení hormonů, kterým se lidově říká hormony štěstí. Nabídneme vám také procházku do okolí, kde můžete narazit na osm desítek léčivých pramenů, které fungovaly už v Priessnitzových časech. Léčebné postupy muže, který lékařem nebyl, ale přesto jím býl nazýván, bývaly drsné, ale nakonec se prosadily a úspěch slaví dodnes.
Priessnitzovy lázně
Čarodějnické procesy
Čarodějnické procesy v 17. století stály v kraji kolem Jeseníku život zhruba půl třetí stovky nevinných lidí, což nemá obdoby v celé střední Evropě. Při prohlídce expozice ve sklepení bývalé vodní tvrze v Jeseníku, která je procesům věnována, se dozvíme všecho podstatné. Například to, že první ženou upálenou za čarodějnictví tu byla Barbora Schmiedová, kterou na smrtelné posteli obvinil její manžel. A pak se spustila obrovská vlna. Mezi odsouzenými byly hlavně chudé ženy – žebračky, porodní báby, nechyběly ale ani ženy z majetnějších kruhů. Při mučení se obviňovali i příbuzní, životem si nebyl jistý nikdo. Hlavními příčinami celé hrůzy byly válka, bída, hlad, dobytčí mor i společenský úpadek. Lidé věřili, že čarodějnice existují a je potřeba je vyhubit. Oheň pak měl očistit a zachránit jejich zbloudilé duše.
Čarodějnické procesy
Ramzová
Využití sněhové nadílky nabízejí všem jejím milovníkům nejen Krkonoše nebo Beskydy, ale také Jeseníky. My si tentokrát budeme zimních radovánek užívat v Ramzové a jejím okolí. Kdysi přes zdejší sedlo vedla obchodní stezka spojující střední Moravu s Jeseníky a Slezskem. Na konci 19. století se tudy začaly šplhat i vlaky. Nejprve se uvažovalo o železničním tunelu, pak vyhrála varianta povrchová, trať si pro náročné stoupání vysloužila název Slezský Semmering. Milovníkům lyží jsou v Ramzové k dispozici sjezdovky, ale i řada běžeckých tras. Jedna z nich například vede do Lipové lázní a pak do lyžařského středisla v Miroslavi. Pokud si ji vyberete, můžete se těšit i na krásnou přírodu. V zimě ji sice trochu zakrývá sníh, ale ani tak nepřijdete zkrátka. Určitě nepřehlédnete například Obří skály nebo Mordovou rokli či Krvavou skálu.
Ramzová
Horská osada Rejvíz
Rejvíz patří k nemalebnějším koutům Jeseníků. Původní název Reihwiesen značil místo plné luk. Dnes obec, která je nejvýše položená ve Slezsku, obklopuje rozlehlé rašeliniště. Naši procházku začneme ve „Starém“ Rejvízu, kde první dům vyrostl už v druhé polovině osmnáctého století, ale většina jich pochází ze století devatenáctého. Dochované stavby se svébytným stylem si dokonce vysloužily vyhlášení vesnickou památkovou rezervací. Zastavíme se v místním hostinci, a pak se po naučné stezce vydáme krásnou přírodou až k Velkému mechovému jezírku. Cestou se přeneseme do severské tajgy, té je totiž zdejší příroda hodně podobná, projdeme rašeliništěm, a nakonec dojdeme k již zmíněnému jezírku, které je převážně zásobeno dešťovou vodou a zaujme i neobvyklým zabarvením.
