Reportáže v regionech
Cholina
Hanácká obec Cholina nebo taky Hanácká Cholina se pyšní historií, jakou jí můžou jiné obce jen závidět. My jsme se sem vypravili tentokrát proto, abychom navštívili Cholinu jako významné poutní místo.
Kdy byla v Cholině zřízena fara, to nelze zjistit, v roce 1320 byla v držení otců premonstrátského kláštera na Hradisku u Olomouce. Původně gotický chrám zasvěcený sv. Anně sestával z oddělené české a německé části. Renesančně byl přestavěn v roce 1605, v době třicetileté války zpustošen švédskými vojsky (roku 1643), v roce 1661 skromně opraven.
Do dnešní vznosné novogotické podoby se štíhlou věží byl uveden v druhé polovině minulého století, znovu vysvěcen v roce 1867. Chrám má hlavní a příčnou loď a presbytář pocházející z původního kostela gotického. Kaple v příčné lodi jsou zasvěceny sv. Josefu a sv. Filoméně. U vchodu do kostela jsou kaple sv. Jana Nepomuckého a sv. Vendelína.
Hlavní oltář přizpůsobený novogotice je z dubového dřeva se sochami Panny Marie s Ježíškem (přenesenou sem v roce 1700, ta byla v roce 1995 odcizena), a čtyř evangelistů, dále jsou tady obrazy sv. Cyrila a Metoděje a Zvěstování Panny Marie. Malba kostela a vitráže okenní z roku 1892. Nad vchodovou branou je socha Panny Marie s nápisem „Zdrávas Hvězdo Mořská“.
Nynější farní budova stojí na jiném místě, než kde stávala ve 14. století; je situována do prostoru starého zámečku a pochází z roku 1732. Pamětní kniha fary Cholinský antifonář byla založena v roce 1716. Pamětihodná je i barokní socha svaté Barbory a Svatá voda s kapličkou z roku 1693.
Tradice poutí je starého původu (jsou o nich záznamy od roku 1637), největšího rozkvětu dosáhly v 18. století. Kontinuita poutí nebyla porušena. Pohled na pečlivě opravený a udržovaný kostel s budovou fary se zajímavou barokní „zvlněnou“ ohradní zdí je povznášející. Je vynikající vizitkou obce Choliny.
Vzhledově se kostel podobá obdobným sakrálním stavbám v Rakousku. Letos tu mají důvod radovat se: do zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie se totiž vrátila vzácná gotická soška, ukradená před 13 lety. Zajímavých míst tady ale najdete vícero.
Cholina
Stezka Nové Zámky
V 2. polovině 16. století postavili Černohorští z Boskovic nevelký renesanční lovecký zámek, na jehož místě v roce 1690 vybudovali Lichtenštejnové rozsáhlejší barokní zámek.
V 30. letech 18. století přestavěn podle plánů A. Beduzziho a v interiérech vyzdoben nástěnnými malbami D. Meninardiho. V letech 1761–1762 sloužil jako lazaret, v roce 1805 vyhořel. V letech 1813–1820 byl obnoven podle plánů lichtenštejnského architekta J. Hardtmutha v klasicistické podobě. Zámek a park sloužil především pro pobyt v době lovů a občas též jako letní sídlo.
Celý areál Nových zámků se rozkládá v rámci chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Ta je charakteristická výskytem lužního lesa. Najít tady můžeme třeba rozkvetlý bradáček vejčit – vlastně jakousi orchidej, nebo třeba strom, kterému se říká jeřáb břeku.
Půjdeme taky naučnou stezkou Třesín s jeskyní Podkovou. Ta je dlouhá několik desítek metrů. Jeskyně v zimním období slouží netopýrům jako zimoviště. Dílem šlechtického rodu je také Čertův most. Ani jeho podoba s mostem u tzv. Pekla v lednicko-valtickém areálu není náhodná.
Stezka Nové Zámky
Javoříčské jeskyně
Podzemní systém Javořîčských jeskyní nedaleko hanácké Litovle vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí. Byly vytvořeny v ostrůvku devonských vápenců a na jejich vývoji se podílel potok Špraněk.
Podstatná část jeskyní byla objevena při několikahodinovém namáhavém průstupu nižším patrem již v roce 1938, další partie pak byly postupně objevovány především v padesátých letech 20. století. V současné době je známo přes 3,5 km chodeb, z nichž 788 metrů je zpřístupněno pro veřejnost. Jeskyně má překrásnou krápníkovou výzdobu, jejíž bohatost vyniká ve dvou mohutných prostorách – Suťovém dómu a dómu Gigantů.
Kromě nejběžnějších typů krápníkové výzdoby, která místy dosahuje úctyhodných rozměrů, je zde bohatý výskyt i tzv. heliktitů, což jsou krápníky, které rostou proti zákonům gravitace: dominantou je taky přes 2 metry vysoká záclona. Veřejnosti nepřístupné nižší patro tvoří složitý labyrint chodeb propojených propastmi, upadající do hloubky až 60 metrů. Dodnes není zcela prozkoumáno.
Javořîčské jeskyně
Kostel sv. Michala
Od sklepa až po půdu se projdeme kostelem svatého Michala v Olomouci. Najdete ho na vršku, jak jinak než Michalském, který byl uctíván už dávno. Skála, pramen vody a strom – tři symboly Matky Země už od dob pohanských.
Historie kostela je spojená s činností dominikánského řádu. Ve 13. století tady totiž postavili gotický kostel a klášter. Stavby ale zničily požáry i války. Roku 1707 byla dokončena barokní přestavba chrámu do současné podoby.
Tři mohutné kopule zvěstují tajemství Nejsvětější Trojice. V první je vymalován bůh jako stvořitel, ve druhé je duch svatý znázorněn symbolem holubice a v té poslední je bůh syn s vítězným křížem.
Kostel má i velmi zajímavou sochařskou a malířskou výzdobu. Kolem chrámu je znázorněno dvanáct Ježíšových apoštolů se svými charakteristickými atributy. A svatý Hyacint tady prý už ve 13. století objevil zázračnou studánku.
Kostel sv. Michala
Kříže a boží muka
Kříže se stavěly na okrajích obcí už za třicetileté války, a to proto, aby jasně označily, že jde o katolickou vesnici. Ta pak měla větší jistotu, že nebude vypálena.
Dalším důvodem mohlo být i pohřbení bezvěrce či neznámého – ti nesměli spočinout na oficiálním hřbitovu. Kříže se zhotovovaly nejdřív ze dřeva, pak byly nahrazeny muky kamennými. Kříže a drobné stavby vůbec, jako jsou boží muka, budovali lidé z vlastní iniciativy a až poté je církev posvětila.
Na původní bohulibé pohnutky stavění křížů a božích muk často navazují další příběhy, které napsal sám život. A ty už tak nevinné nejsou. Třeba u jednoho z krucifixů prý zabila a pohřbila děvečka své nemanželské dítě. My jsme se za těmito památkami vydali na Olomoucko.