Reportáže v regionech
Sběratelka ořezávátek
Na první pohled docela obyčejné ořezávátko na tužky už v časném dětství učarovalo paní Zdeně Piroltové z Choliny na Olomoucku. Už ve školních lavicích se mohla chlubit tím, že těchto školních pomůcek má stovky. A sběratelská vášeň ji neopustila ani v dospělosti. Dodnes si ze svých cest po světě vozí různé zajímavé kousky, spolehlivě ví, jak se řekne ořezávátko v mnoha světových jazycích. V její sbírce už je dnes skoro pět tisíc pokladů. Našli bychom tam opravdové kuriozity. Zemi svého původu například připomíná červený autobus, stejně tak Eifellovka nebo Socha svobody. Bude nás samozřejmě zajímat i historie ořezávátek, první patenty se totiž objevily už v 19. století. Ořezávátkům z různých materiálů i různé velikosti zřídila paní Zdena doma dokonce muzeum, kde vás po předchozí domluvě ráda přivítá.
Sběratelka ořezávátek
Výstava telefonů
V Olomouci vás zavedeme do Veterán arény. Ale nečekejte vysloužilce na dvou či čtyřech kolech. Čeká nás tam vynález pana Alexandra Grahama Bella ve stovkách různých podob. Na výstavě historických telefonů z období od poslední třetiny 19. století až do sedmdesátých let století dvacátého se dozvíme, jak se dřív telefonovalo. V dnešní době chytrých mobilních telefonů nám některé věci přijsou neuvěřitelné. Třeba to, že telefon býval v počátcích vymožeností dostupnou jen bohatým. Povídat si budeme také o tom, kdy na začátku telefonických hovorů nahradilo nám známé slovo prosím původní haló. A pak samozřejmě budeme obdivovat unikátní exponáty. Můžete se třeba těšit na lízátko. Ale pozor, žádné olizování. Tohle označení získaly podle tvaru telefony americké výroby, které patří na výstavě k nejcennějším.
Výstava telefonů
Zločin a trest
Do trochu temné historie se ponoříme při návštěvě výstavy Zločin a trest v Olomouci. Nevěnuje se slavnému Dostojevského románu, ale boji dobra a zla v minulých časech. V první části výstavy se seznámíme s třemi důležitými momenty a osobami historie. Tou první je poslední přemyslovský panovník Václav III. Zemřel právě tady v Olomouci, takže jeho vraždu nemůžeme nezmínit. Další postavou, o které bude řeč, je Jan Sarkander umučený v roce 1620. Později byl vyhlášen svatým. Třetí případ je o hodně mladší a jedná se o popravu místního lupiče, kasaře a vraha. Ta už byla událostí prvorepublikovou. V druhé části výstavy se budeme věnovat práci četníků a policistů. Najdeme tu řadu zajímavých exponátů připomínající práci ochránců zákona a povíme si i zajímavosti, které s ní souvisí.
Zločin a trest
Laudonova cyklotrasa
Na kole se tentokrát vypravíme na střední Moravu. Projedeme cyklotrasu nazvanou podle známého rakouského generála Laudona, vedoucí údolím řeky Bystřice mezi Moravským Berounem a Olomoucí. Čeká nás celá řada zajímavých zastávek. Tou první bude místo, kde se zpracovává minerálka Ondrášovka. Ochutnáme a prohlédneme si také dva a půl kilometru dlouhý minerálkovod, který vodu přivádí od vrtů. Pak se zastavíme v Domašově, kde si připomeneme, jak generál Laudon rozprášil pruský zásobovací konvoj a zachránil tím Olomouc a vlastně i celou Moravou před pruským vojskem. Pak se ještě zastavíme u Moravského semeringu, porozhlédneme se po pstruží líhni a osvěžíme se dalšími místními minerálkami.
Laudonova cyklotrasa
Chudobínské kostely
Chudobín je nevelkou obcí na Olomoucku. Říká se mu někdy také obec tří kostelů. Najdeme tu opravdu tři svatostánky, dva z nich pocházejí z minulého století a asi by tu nestály, nebýt kněze Josefa Žídka. Ten původně přišel hlásat víru církve římsko-katolické, ale záhy přešel k té československé. Spolu se svými ovečkami vyhnal z kostela starého faráře a začal v něm sloužit bohoslužby sám. Když musel katolický kostel opustit, postaral se o vybudování svatostánku nového. Jenže ani církvi československé nezůstal věrný dlouho. Zaujala ho víra pravoslavná, a tak časem začal v Chudobíně růst i kostel pravoslavný. Paradoxem je, že ani v něm nesloužil kněz moc dlouho a nakonec skončil zpátky v církvi římsko-katolické, i když už ne jako kněz, ale jako pracovník charity. Tři kostely ale Chudobín zdobí dodnes.