Reportáže v regionech
Vodní mlýn Slup
První vodní mlýny u nás vyrostly nejspíš na přelomu prvního a druhého tisíciletí. V období vrcholného středověku pak už klapáče byly běžnou součástí krajiny. Ještě před druhou světovou válkou jich fungovala skoro tisícovka, dnes bychom se při počítání dostali přes dvě stovky. Na počátku 16. století se začala psát historie mlýnu v obci Slup na jihu Moravy, který se časem dočkal opravdu velkolepého rozšíření. Mlynář tu měl k dispozici hned čtyři vodní kola. Prohlédneme si vlastní stavbu i expozici mlýnského zařízení. A možná vás překvapíme tím, že rčení o tom, že má někdo něco za lubem, pochází právě z mlýnského prostředí.
Vodní mlýn ve Slupi
Vranov nad Dyjí
Do Vranova na Dyjí tentokrát nevyrazíme na prohlídku oblíbeného zámku, ale za památkou mnohem starší. Románský kostel Nanebevzetí Panny Marie je nejstarší památkou svého druhu na Moravě. Vyrostl už ve třináctém století a je stavbou vskutku monumentální. Jeho velikost nasvědčuje tomu, že místo, kde stojí, muselo být hodně významným. Po drancování Švédů v období třicetileté války vyhořel a při obnově se románský svatostánek dočkal barokní výzdoby i vybavení v tehdy módním stylu. Opravdu vzácných kusem jsou varhany, které se ovšem poprvé v plné kráse rozezněly až po nedávné rekonstrukci. Kvůli nedostatku peněz totiž v době svého vzniku nebyly dokončeny.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově
Ruční výroba papíru
Marcela Davidová se do výroby papíru pustila při mateřské dovolené. Hmotu tvořila v kuchyni v mixéru a lila ji ve vaně do síťky proti mouchám. Svým nadšením nakazila manžela a začali výrobu rozšiřovat. Z vlastní domácnosti se přestěhovali do větší výrobny. Jejich sortiment dnes obsahuje třicet druhů papíru vyráběného postupem užívaným už před dvěma tisícovkami let. Pokud vás zajímá, jak se papír rodí a co je k tomu potřeba, pozorně se dívejte. Dozvíte se přitom i něco z historie našeho nejběžnějšího záznamového média.
Ruční papírna
Podzemí Přeskače
Na pomezí Vysočiny a jižní Moravy najdeme vesničku Přeskače. S necelou stovkou obyvatel patří k nejmenším obcím u nás, přesto si ale zaslouží zastavení. Při kopání nové kanalizace tu totiž před několika lety objevili podzemní chodby, o kterých neměl nikdo tušení a nebyly dokonce zmíněny ani v žádných starých plánech. Nadšení jsou samozřejmě místní, ale i geologové. Pod zemí se tu totiž skrývá vzpomínka na časy několik stovek let staré. Archeologické nálezy to dokazují. Jak chodby vznikaly, k čemu sloužily a co všechno se při jejich zpřístupňování našlo? O tom všem si budeme povídat.
Podzemní chodby v Přeskačích
Hrad Bítov
Stavba velké dyjské přehrady s vysoko vzedmutou hladinou vod, omývajících boky bítovského hradního vrchu, nenávratně změnila osobitý ráz údolí, do něhož po staletí shlíží středověký jihomoravský hrad Bítov. První zastávka naší kamery bude právě tady.
Dnešní podoba původně panovnického hradu, jehož existence je bezpečně doložena k roku 1185, i když kořeny sahají daleko hlouběji, je výsledkem mnoha stavebních proměn, takže původní středověký ráz jednotlivostí i celku je značné porušen.
Nejstarší zachované raně gotické články, klínová věž v západní části velkého nádvoří a podobná, dnes stavebně začleněná do jihovýchodního nároží hradního paláce, svědčí o rozsáhlé výstavbě hradu v druhé polovině 13. století, nejspíše v době velkého opevňování hranice proti Rakousům za Přemysla Otakara II. Obratnou politikou, kterou učinila na sobě finančně a vojensky závislým i krále, získávala šlechta zástavou rozsáhlá území i královské hrady. To se stalo roku 1307 také s Bítovem, jejž obdržel lénem poslední královský správce bítovského kraje Rajmund z Lichtenburka.
Hrad Bítov, vytvářející zajímavou romantickou kulisu v podivuhodné přírodní podyjské scenerii, inspiroval četné malíře (Zvěřina, Havelka). Je přesvědčivým dokladem architektonického vývoje původně panovnické, později šlechtické pevnostní stavby. Odjinud převezené vnitřní novogotické zařízení dokresluje vhodně ráz interiérů z 19. století, jiné prostory zaplňuje rozsáhlá bítovská zbrojnice, založená na začátku 18. století.