Reportáže v regionech
Hrad Bítov
Stavba velké dyjské přehrady s vysoko vzedmutou hladinou vod, omývajících boky bítovského hradního vrchu, nenávratně změnila osobitý ráz údolí, do něhož po staletí shlíží středověký jihomoravský hrad Bítov. První zastávka naší kamery bude právě tady.
Dnešní podoba původně panovnického hradu, jehož existence je bezpečně doložena k roku 1185, i když kořeny sahají daleko hlouběji, je výsledkem mnoha stavebních proměn, takže původní středověký ráz jednotlivostí i celku je značné porušen.
Nejstarší zachované raně gotické články, klínová věž v západní části velkého nádvoří a podobná, dnes stavebně začleněná do jihovýchodního nároží hradního paláce, svědčí o rozsáhlé výstavbě hradu v druhé polovině 13. století, nejspíše v době velkého opevňování hranice proti Rakousům za Přemysla Otakara II. Obratnou politikou, kterou učinila na sobě finančně a vojensky závislým i krále, získávala šlechta zástavou rozsáhlá území i královské hrady. To se stalo roku 1307 také s Bítovem, jejž obdržel lénem poslední královský správce bítovského kraje Rajmund z Lichtenburka.
Hrad Bítov, vytvářející zajímavou romantickou kulisu v podivuhodné přírodní podyjské scenerii, inspiroval četné malíře (Zvěřina, Havelka). Je přesvědčivým dokladem architektonického vývoje původně panovnické, později šlechtické pevnostní stavby. Odjinud převezené vnitřní novogotické zařízení dokresluje vhodně ráz interiérů z 19. století, jiné prostory zaplňuje rozsáhlá bítovská zbrojnice, založená na začátku 18. století.
Hrad Bítov
Vranovská kamenina
S úspěchem napodobovala světově proslulou anglickou kameninu. V třicátých letech se v továrně vyráběl široký sortiment zboží, od běžné produkce až po luxusní kameninu zdobící šlechtická sídla. V naší reportáži se též ocitneme na krásném vranovském zámku, který patří k nejpozoruhodnějším světským stavbám středoevropského baroka.
Slavnou vranovskou keramickou továrnu na výrobu kameninového zboží zakládá v roce 1799 Josef Weiss. V roce 1816 ji kupuje majitel vranovského dominia Stanislav Mniszek, který přijímá nové zaměstnance, rozšiřuje sortiment a zlevňuje a zdokonaluje technologii. V roce 1828 získává výhradní oprávnění k produkci nových druhů wedgwoodů a okolo roku 1832 zavádí i levnou, působivou a tehdy módní metodu tištěného dekoru.
Ve Vranově přicházely na svět jak předměty denní potřeby, tak dekorativní sloužící pro výzdobu interiéru. K oblíbeným motivům patřily v období biedermeieru ještě geometrické tvary, lovecké náměty anebo inspirace antikou. Průvodkyní nám bude Miroslava Janíčková.
Vranovská kamenina
Znojemské podzemí
Končit budeme ve Znojmě. Město se totiž pyšní důmyslným systémem podzemních chodeb a štol. Zkrátka vítejte ve znojemském podzemí, které patří k unikátním historickým památkám nejen v Česku, ale i v rámci střední Evropy. Turistům je zpřístupněna soustava sklepů a chodeb, budována pravděpodobně mezi 14. a 15. stoletím. Podzemní sklepy a chodby byly využívány k uložení a ke skladování potravin.
V době, kdy bylo Znojmo jednou z hraničních pevností, se chodby staly součástí pevnostního systému města. Při budování téměř 12 km chodeb bylo vytěženo okolo 50 až 55 tisíc metrů krychlových skály. Ve znojemském podzemí můžete od března 2009 navštívit novou prohlídkovou expozici, která je věnovaná pohádkovým a hororovým postavám.
Nově, mimo klasickou prohlídkovou trasu, čeká na návštěvníky podzemí překvapení: těšit se můžete na pohádkové postavy, alchymistickou dílnu, oživlé skály, netopýry, či ukázku vězeňských kobek.
Znojemské podzemí
Uherčice
V zámeckém areálu v Uherčicích, který se rozprostírá asi 40 km západně od Znojma, skončíme naše putování. Jde o největší zámecký komplex ve zdejší oblasti. K zámku je přilehlý rozsáhlý park. Od roku 1996 je část zámku zpřístupněna. V současné době je v rekonstrukci.
Projdeme renesanční arkádové nádvoří, zámeckou kapli, několik reprezentačních místností, komorní divadlo, velký taneční sál a další interiéry s cennou štukovou a malířskou výzdobou a částečně vybavenými původním mobiliářem. K vidění jsou i ukázky postupů stavebních a restaurátorských prací.
Původní gotická tvrz, vybudovaná na konci 15. století, byla v polovině 16. století Krajíři z Krajku přestavěna na renesanční zámek. Za Štrejnů ze Švarcenavy byl zámek rozšířen. Od roku 1628 patřil zámek Brechtoldům, kteří provedli drobné barokní úpravy.
Další barokní úpravy byly pak ještě provedeny za dalších majitelů na přelomu 17. a 18. století. V 18. století byl upraven a rozšířen barokní park, nejprve ve francouzském stylu a později se proměnil v přírodně krajinářský park s loveckým altánem a zděným obeliskem.
V letech 1768–1945 vlastnili zámek Collaltové. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován. Od roku 1948 byl zámek využíván jako státní statek a sídlo vojenské posádky. Časy se ale změnily, a snad to prospělo i zámku samému.
Uherčice
Slovanská epopej
S myšlenkou vytvořit výtvarný odkaz slovanství v dějinách si Alfons Mucha pohrával dlouho. Inspirací mu byla i Světová výstava v Paříži v roce 1900, kde navrhl pavilon Bosny a Hercegoviny. Jeho vnitřek totiž pojal jako oslavu nadějí jižních slovanských národů a jejich tradic.
Mucha zemřel před sedmdesáti lety. Zůstalo po něm dílo, které ve světě nemá zřejmě obdoby. V muzeu v Moravském Krumlově si prohlédneme soubor dvaceti pláten, jimiž Mucha připomněl slovanské milénium.
Vlastní práce na cyklu obrazů započal po návratu ze Spojených států. Zpátky ho přivedla zakázka na výzdobu tehdy dokončovaného Obecního domu. Maloval na lodní plachty, které si nechal dovážet z Belgie.
Ty největší Muchovy obrazy čítají 6x8 metrů a my si o nich budeme povídat s Miroslavem Houštím, který je akademickým malířem a rovněž znalcem Muchova díla a odkazu.