Reportáže v regionech
Kamenotisk
Kamenotisk patřil dlouhé desítky let k velmi oblíbeným tiskařským technikám. U jeho zrodu stál pražský rodák, herec a dramatik Alois Jan František Senefelder. Psal se tehdy rok 1798 a za novinku prý mohl seznam prádla zachycený na okenním parapetu otištěný na papír. Ať to bylo tak nebo úplně jinak, kamenotisk neboli litografie uchvátil svět a tisklo se na něm snad všechno. Kupříkladu i plakáty Alfonse Muchy nebo dokonce bankovky. Přenos motivu z kamene na papír nám popíše paní Věra Nohelová. Kamenotisku se věnuje už roky a umí hotová kouzla. Dozvíme se, jaký kámen se používal a bude nás samozřejmě zajímat, jaký je pracovní postup. Začneme opracováním kamene, pak na něj namalujeme motiv a ten s pomocí arabské gumy s kyselinou dusičnou učiníme plastickým. Prohlédneme si i některá díla, která Věra Nohelová vytvořila.
Kamenotisk
Mandloňová stezka
Rozlehlé vinohrady, sady plně meruněk, to všechno byste asi na jihu Moravy čekali. My vás ale zavedeme mezi mandloně. Ty se totiž už v polovině minulého století zabydlely v Hustopečích. V době největšího rozmachu tu plody dávalo až padesát tisíc mandloní, roční sklizeň činila kolem 250 tun mandlí. Ty pak v čokoládovnách a dalších výrobách navazovaly dovozové zboží. Sklizně byste se mohli zúčastnit v září až říjnu, kdy byste také mohli zblízka vidět plody mandloně podobné meruňkám nebo broskvím, z nichž se získává cenná pecka. Nejkrásnější pohled na sady je ale prý na počátku jara, kdy stromy kvetou. O tuhle podívanou zájemci málem přišli, protože pěstování mandlí bylo jako neefektivní zrušeno a sady začaly chátrat. Poslední stovky mandlí pak zachránili Hustopečští a dokonce založili mandloňovou stezku.
Mandloňová stezka
Vrbice
Vrbice je jednou z mnoha malebných vinařských vesniček na jihu Moravy. Nepřehlédnutelná je už zdáli zejména díky své dominantě, kostelu sv. Jiljí, který vyrostl na počátku 20. století na vrchu Stráž. Samotná obec vznikla v časech Přemysla Otakara I., který tu nechal zřídit strážní hlídku na ochranu okolních vinařských vesniček. Do samotné Vrbice vinnou révu rozšířili buď původní rakouští obyvatelé, kteří osídlili oblast pod strážní hlídkou, nebo templáři, kteří přišli těsně před polovinou 13. století do nedalekých Čejkovic. První vinné sklepy v obci vyrostly pravděpodobně v časech Habánů neboli Novokřtěnců, kteří pobývali na jihu Moravy ve století šestnáctém. Několik starých sklepů se dochovalo dodnes, ale vinařským centrem je v současnosti sklepní lokalita pod kostelem, kde na počátku 20. století vyrostlo postupně více než tři sta sklepů vlastně v sedmi patrech nad sebou.
Vrbice
Lednický zámek
Do lednického zámku nás tentokrát nepřilákaly reprezentační sály a komnaty ani rozlehlý park, ale prostory, které za pánů z Lichtenštejna patřily dětem. Ty měly svůj svět ve druhém zámeckém patře, které bylo nedávno zpřístupněno veřejnosti. Svou původní podobu mohly dostat díky pečlivým záznamům, v nichž panstvo zachytilo každý detail. Návštěvníci mohou obdivovat vybavení pokojů, ale také hygienické zázemí, které bylo v celém zámku velmi moderní. V dětském patře se navíc zabydlely historické loutky ze sbírky profesora Milana Knížáka. K vidění je jich tu přes osm stovek, a to se ještě nevešly všechny. Nejstarší spatřila světlo světa už v osmnáctém století a neměli bychom zapomenout dodat, že některé dokonce pocházejí třeba i od slavného loutkářského rodu Suchardů.
Zámek Lednice dětem
Borkovanské kraslice
K pomlázce dřív patřila vajíčka plněná, duté kraslice přišly do módy později. I ony ale okouzlují koledníky už hodně dlouho. Doslova mistryně jejich zdobení se rodí už po generace v moravských Borkovanech. Tradice je tu tak silná, že se kraslice dostala i na obecní prapor. My jsme zavítali do rodiny Lukášových, kde se zdobení kraslic věnuje už čtvrtá generace. Necháme se poučit, jak zdejší doslova umělecká díla vznikají. Najdeme na nich kytičky, často tulipány nebo kopretiny, ale také třeba zajíčky. A dozvíme se i to, že malování je doslova společenskou událostí. Aby práce šla lépe od ruky a nedostavila se únava, schází se maléreček hned několik a je z toho beseda třeba jako při draní peří. Představte si, že z Borkovan se každoročně do světa vydá na sto tisíc kraslic, což je množství opravdu úctyhodné.