Reportáže v regionech
Vláčky ve Zbýšově
Zbýšov u Brna se stal rájem průmyslové železnice. V místním muzeu tu můžete obdivovat víc než tři desítky motorových lokomotiv, pět parních a pět elektrických. Připomínají časy poněkud zašlé časy důlních nebo továrních vláčků, které jezdívaly na úzkém rozchodu kolejí. Ten, na který se specializovali nadšení budovatelé muzea, měří 600 milimetrů a byl nejužším rozchodem pro důlní a průmyslové železnice v Rakousku-Uhersku. Prohlédneme si jednotlivé mašinky i vagónky a prozradíme něco o jejich historii. A budeme se zajímat také o to, kolik času a práce zabere oprava a případně zprovoznění mašiny nebo vagonku. Prý dokáže spolykat 500 až 800 hodin, což představuje takřka celou zimu strávenou při práci v depu.
Vláčky ve Zbýšově
Za Muchou do Ivančic
Ivančice má většina z nás v paměti uložené jako rodiště herce Vladimíra Menšíka. Jeho jméno nese i rozhledna. Tentokrát si na jihu Moravy připoneme jiného ivančického rodáka – Alfonse Muchu. A pozor, i jeho jméno nese rozhledna. Je jednou z nejmenších u nás, ale poskytuje krásný výhled. Začneme ale pod ní ve městě, konkrétně u budovy bývalé radnice, později soudu, kde pracoval Muchův otec. V přístavku se tu slavný malíř narodil. A v budově je mu věnována expozice. Na ní najdeme nejen ukázky děl, ale také předměty, které používal. Například břitvu nebo rubášku, kterou rád nosíval, když tvořil. A také fotografie, které mu sloužily jako předlohy k tvorbě Slovanské epopeje i skicy ke slavnému souboru. Jednu připomínku toho, že zde Mucha skutečně žil, najdeme také v kostele.
Za Muchou do Ivančic
Dolní Kounice
Dolní Kounice, které navštívíme na jihu Moravy, jsou prý co do koncentrace památek ve svém katastru druhé v pořadí hned za Českým Krumlovem. Mohou se pochlubit zámkem, několika kostely, synagogou a dokonce i klášterem. Ten prý nechal vybudovat ve 12. století Vilém z Kulína. Tento úkol dostal jako trest od papeže za to, že plenil kláštery. Dle zadání mělo v klášteře pobývat 100 jeptišek, ale ve skutečnosti jich tu žila tak desetina. Klášter zvaný Rosa coeli neboli Růže nebeská sloužil v průběhu staletí i jiným účelům, dnes v něm můžete zažít třeba koncerty. Zajímavá je i synagoga, která bývala svého času jednou z nejvýznamnějších na Moravě, jenže po 2. světové válce se vrátila z koncentračního tábora jediná židovská obyvatelka a ta v Dolních Kounicích dnes nežije. A zmíníme také dolnokounická vína, která chutnala i československým prezidentům.
Dolní Kounice
Babí lom
Vrchol Babího lomu v Adamovské vrchovině začal lákat turisty už koncem 19. století. A tehdy na něm také vyrostla rozhledna. Vlastně hned dvě, jedna také trochu stranou na hřebeni. Za první republiky začaly ale chátrat a zdálo se, že krásný výhled z nich bude zapomenut. Až v šedesátých letech vznikl nápad postavit rozhlednu novou. Nikdy by ale nevyrostla bez nadšení desítek místních sokolů. Ti zhruba sto metrů pod stavbou umíchaný beton v kbelících vynášeli nahoru. Takže nebyla potřebná žádná mechanizace. Z rozhledny dohlédneme k vrcholkům Bílých Karpat a za ideálních podmínek prý až k Alpám. A pokud vás zajímá, jak Babí lom přišel ke svému jménu, tak i na to se zeptáme. Nabídneme hned dvě verze.
Babí lom
Pernštejn
V době třicetileté války byl pánem hradu Pernštejn na Brněnsku nepříliš známý Kryštof Pavel z Lichtenštejna – Castelkornu. A mohl se mimo jiné pochlubit tím, že jeho sídlo švédští vojáci přes velkou snahu nedobyli. Obléhali ho několik týdnů v počtu pěti až šesti tisíc vojáků a obránců byly zhruba dvě stovky. Nicméně poloha pomohla hradu odolat. Třicetiletou válku připomíná i výstava, která tu právě probíhá. Vypovídá nejen o bojích a výzbroji, ale i o životě ve válečných časech a také o významných osobnostech té éry. Jedním ze zajímavých exponátů je například skládací postel. Urození vojevůdci totiž ani na bitevním poli nenocovali ve stanu na podlaze, ale na posteli zdobené baldachýnem a nebesy.