Reportáže v regionech
Ema Destinnová
Ema Destinnová byla uznávanou operní pěvkyní, ale přesto se její život neskládal jen ze samých radostných dnů. Hodně zajímavostí o životním příběhu dcery bohatého pražského mecenáše umění se máte šanci dozvědět na výstavě, která právě probíhá v brněnském letohrádku Mitrovských. A samozřejmě vás tam čekají také zajímavé exponáty. Tak třeba obraz, který představuje Emu jako Černou paní ze Stráže nebo exlibris s námětem smrti, připomíná, že zpěvačka našla zálibu nejen v historii a umění, ale také v okultismu. Těšit se můžeme také na kostýmy, které si operní diva nechávala šít na zakázku a dokonce i na vlasy, které jí v den smrti ustřihl její manžel.
Ema Destinnová
Brněnské podzemí
Brňanům i návštěvníkům moravské metropole se pomalu začíná otvírat tamní podzemí. Představíme vám jeho jednotlivé části. Začneme v kostnici u kostela sv. Jakuba, kde se začalo pohřbívat zřejmě už ve 14. století. Pak nahlédneme do sklepa domu Mincmistrů, kde jsou k vidění i fragmenty staré gotické kaple. A podíváme se také do centra města. Do labyrintu sklepů pod Zelným trhem. Tyhle sklepy ve středověku sloužily obyvatelům ke skladování potravin a také vinného moku. Jak a v čem se tehdy různé druhy potravin uchovávaly, to se návštěvníci při procházce také dozvědí.
Brněnské podzemí
Barokní lékárna
Starý mobiliář lékárny, unikátní váhy i dózy na bylinky. To všechno si můžete prohlédnout na brněnském Špilberku. Je tam totiž vystavena barokní lékárna, která vznikla v brněnském klášteře řádu Alžbětinek v roce 1754. Sloužila svému účelu až do počátku 20. století. Pak ji odkoupilo městské muzeum. Při prohlídce si můžete udělat představu, jak obětavé řeholnice pomáhaly hlavně chudým nemocným. Hlavním léčivem byly bylinky, kameny, vzácné kameny, ale také kosti, které měly patřit dávným zázračným zvířatům a měly pomáhat léčit. Trochu jiná medicína, než jak ji známe my, že?
Barokní lékárna ve Špilberku
Zapomenuté loutky
Loutkoví herci, slavní i ti už skoro zapomenutí, se představují na výstavě v Moravském zemském muzeu v Brně. Při její prohlídce si představíme nejen oblíbené postavičky her, které uváděla divadla při svých cestách po českém venkově. Dozvíme se také, že loutkové divadlo, v podobě známé nám, se u nás zabydlelo zhruba před dvěma staletími. A na počátku dvacátého století se stala natolik populárními, že se začala usídlovat ve městech a v menším provedení dokonce i v domácnostech.
Zapomenuté loutky
Hrad Veveří
První zmínka o mohutném hradu Veveří, který najdete nedaleko Brna, pochází z roku 1234 a svědčí o tom, že byl založen markrabětem Přemyslem, bratrem krále Václava I., hned v prvních letech jeho vlády. Hradní komplex je tvořen kromě vlastního hradu na západní straně předhradím, odděleným příkopem a kamenným mostem. Původní románský zeměpanský lovecký hrad byl velmi prostý a kromě obvodové hradby jej představovala masivní hranolová věž (donjon) s obytným prostorem v patře. Již ve 13. století se stavba rozšířila o přední hrad tvořený válcovou věží s břitem a dnes nedochovaným palácem.
Hrad stojící stranou veškerého dění byl oblíbeným místem, kde poskytoval Přemysl Otakar II. svým odpůrcům nedobrovolné útočiště. Ještě na konci 13. století byla vně severní hradby vystavěna kaple sv. Prokopa, později sv. Václava. Přilehlý palác současně s parkánem vznikl až v polovině 14. století na vstupní straně hradu. Pozdní gotika přinesla plošně trojnásobné rozšíření hradu a uzavřela je hradbou s hranolovými věžemi. Hrad byl dvakrát obléhán, a to roku 1424 husity a roku 1645 Švédy, nikdy však nebyl dobyt. Po třicetileté válce byly palác a kaple upraveny v raně barokním slohu. Dnešní podoba pochází z přelomu 18. a 19. století, kdy byla stržena poslední část původního přemyslovského paláce. Na jejím místě vybíhá visutá vyhlídková terasa. Hrad v průběhu staletí často měnil majitele, od roku 1925 je v majetku státu. A proč se jmenuje Veveří? Legenda, kterou vám řekneme, má i v tomhle jasno.