Reportáže v regionech
Jemnice
Jemnice bývala ve středověku společně s hrady Bítovem nebo Vranovem oporou královské moci na hranici s Rakouskem. Později se stala centrem provinční správy na jihozápadní Moravě. Pyšnila se také podzemním bohatstvím v podobě drahých kovů. Podle jamníků, jak se říkalo havířům, kteří je tu dolovali, dokonce dostala své jméno. Není divu, že se dočkala mohutného opevnění, které je dnes se svými zdmi, trojící bašt a dvou barbakánů jedním z nejzachovalejších obranných systémů u nás. Připomeneme, co je z něj je ve městě k vidění a zastavíme se i u několika dalších místních památek. K zajímavostem patří fakt, že tu mají hned tři svatostánky.
Jemnice
Zámek Náměšť nad Oslavou
Zámek v Náměšti nad Oslavou získal svou renesanční podobu za éry pánů ze Žerotína. Už v té době byl významným společenským a kulturním centrem. Nejinak tomu bylo i později za Haugwitzů, kteří se jeho majiteli stali v době vlády Marie Terezie a sídlili tu až do roku 1945. Velkým lákadlem pro návštěvníky je královský apartmán. Rozkládá přes celé jižní křídlo, jsou to tři ložnice, jedna opravdu velkorysá koupelna a jídelna. Pozornost si zaslouží i výstava, která připomíná život na zámku v době první republiky. Právě v tomhle období totiž na sídle pobývala celá řada významných osobností.
Zámek Náměšť nad Oslavou
Do divočiny z Náměště nad Oslavou
Z Náměště nad Oslavou se vydáme na výlet do divočiny. Prozkoumáme část Údolí Oslavy a Chvojnice na rozhraní Vysočiny a Jihomoravského kraje. Celá rezervace má plochu přes 2000 hektarů a nejcennější je oblast kaňonu nazývaná Divoká Oslava. Je to úsek s krásnými meandry, přechodové území mezi chladnou a vlhkou Českomoravskou vrchovinou a teplou a suchou jižní Moravou. Údolí funguje v podstatě jako jakýsi migrační koridor, kterým se teplomilné druhy šíří na Vysočinu, a naopak chladnomilné horské druhy sestupují do nižších poloh. Cestou narazíme i na zříceniny Lamberka či Sedleckého hradu a o kus dál po proudu na altán Gloriet. Ten nechal v roce 1830 postavit hrabě Haukwitz, který zde pořádal vyjížďky. O století později si údolí zamilovali pro změnu trampové. I na ně zavzpomínáme.
Do divočiny z Náměště nad Oslavou
Předín
V Předíně na Vysočině se dobývalo zlato. Čeká nás pověst, která se váže k objevení tohohle vzácného bohatství, a projdeme se místy, která těžbu připomínají. Navíc pozor, narazit tu na lesklý kov prý při troše štěstí můžete dodnes. Nejstarší historie dolování v okolí Předína spadá zhruba do stejné doby jako vypuknutí stříbrné slávy královského města Jihlavy. Prospektoři tehdy při svých průzkumech došli až sem a objevili tu bohatství ukryté pod zemí. Získávalo se tehdy například na říčce Brtnici. Později došlo opakovaně k obnovení těžby, takže ve finále se v oblasti vzácný kov dobýval celkem čtyři století. Definitivní útlum přinesla třicetiletá válka. Vydáme se i do malého muzea, které zlaté časy připomíná.
Předín
Zámek Jaroměřice nad Rokytnou
Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou patří k nejmonumentálnějším barokním stavbám první poloviny 18. století u nás i v Evropě. Najdeme v něm celou řadu reprezentačních sálů. Jedním z nich je Sál předků. V něm samozřejmě nechybějí portréty představitelů rodu, který zámek získal po bitvě na Bílé hoře. Jedno z nejčestnějších míst v téhle galerii patří Janu Adamovi Questenberkovi. Právě on se při svém pobytu na dvoře Ludvíka IV. rozhodl přebudovat rodové sídlo v duchu baroka. Přispěl taky k tomu, že Jaroměřice se staly mekkou dobových kumštýřů. Zajímavé jsou ale i další prostory, včetně těch, v nichž panstvo žilo. A za zastávku stojí též kostel, který je rovněž součástí areálu.
