Reportáže v regionech
Paramenta
Paramenta neboli textilie užívané při liturgických obřadech se rodí v díle rodiny Velebných v Ústí nad Orlicí. První zmínku o jejich výrobě byste v historii rodu našli už na počátku 18. století a výjimkou byla jen druhá polovina minulého století, kdy dílnu provozovala charita. Nicméně po sametové revoluci dostal Zdeněk Velebný šanci na dílo svých předků navázat. Projdeme si dílnu a budeme sledovat, jak se paramenta tvoří, ale i to, jak se opravují ta, která už trpí nějakými neduhy. Materiály jsou drahé, šije se hlavně z brokátu, damašku a na zdobení se používají zlaté nitě. Výšivky se pak vytvářejí několika způsoby. Jedním z nich je stará technika přes kartu, o které se dozvíme víc. A podíváme se taky, jak se tu vyšívají prapory měst a obcí.
Paramentářská dílna
Košíkářka
Ozdoby z papíru, dřeva, slámy, ale třeba taky perníčky. Tak si své stromky zdobili naši předci. Používali, co bylo k mání doma i to, co dala příroda. I když tyhle materiály později trochu vystrnadily foukané ozdoby ze skla, své příznivce mají i dnes. My vyrazíme do Městského muzea v Lanškrouně, kde budeme obdivovat ozdoby z proutí a jemu podobných materiálů. Vytvořila je košíkářka Alena Bukvová. A nejsou rozhodně jedinou připomínkou Vánoc v její tvorbě. Ukážeme vám taky její Svatou rodinu a Andělskou kapelu. Dozvíme se, jak vznikly, kde našla autorka inspiraci a bude nás zajímat i to, jak a kdy se paní Bukvová ke košíkářskému řemeslu dostala, co ji na něm nejvíc baví a připomeneme si i tradici košíkářského řemesla v oblasti.
Košíkářka
Dělostřelecká tvrz Bouda
Převrácený nebo utržený bunkr, ale taky nejmenší dělostřelecká tvrz našeho systému předválečného opevnění. Mezi tím vším vás v Králické oblasti provede patnáctikilometrová naučná stezka nazvaná Betonová hranice, na které si můžete prostudovat tři desítky informačních tabulí s fotkami, plány a dalšími zajímavostmi. My se zastavíme v nejmenší československé dělostřelecké tvrzi Boudě. Ač je nejmenší, na její stavbu bylo zapotřebí víc než 20 tisíc kubíků betonu a přes tisíc tun ocelové výztuže. Pro milovníky historie je určitě příjemnou skutečností to, že po válce neprošla žádnými změnami a vlastně ani nebyla využívaná, takže zůstala v té podobě, v jaké byla vybudována. Projdeme si její kilometr a půl dlouhé podzemní prostory, prozradíme, k čemu všemu sloužily a co se zachovalo.
Dělostřelecká tvrz Bouda
Tvrz Orlice
Na východě Čech, na kraji Letohradu, vás pozveme k prohlídce staré tvrze Orlice. Vyrostla pravděpodobně na konci 13. století, o zhruba tři stovky let později byla přestavěna na renesanční zámek. Poté, co se panstvo odstěhovalo, začala sloužit hospodářským účelům. Ve druhé polovině 20. století chátrala, ale před několika lety se jí ujali noví majitelé, vrátili jí zašlý lesk a zpřístupnili ji veřejnosti. A tak se můžeme přenést o několik století zpátky. Nejstarší částí je gotické sklepení, nahlédnout můžeme i do sklípku, ve kterém jsou k vidění historické zbraně. A pak nás už čeká renesanční rytířský sál proměněný v restauraci. Můžeme v něm obdivovat ikony, které jsou jakýmsi satirickým pohledem na tehdejší společnost. Prohlédneme si i zámeckou kuchyni a přehlédnout nesmíme sgrafita zdobící tvrz zvenku. Ta ve venkovském prostředí rozhodně nebývala běžná.
Tvrz Orlice
Pevnost Hůrka
Když se v polovině třicátých let minulého století začalo budovat pohraniční opevnění, které nás mělo chránit, začalo se stavět i nedaleko města Králíky. Pevnost Hůrka patří k největším stavbám československého obranného systému, pod zemí se tu ukrývají bezmála dva kilometry chodeb a sálů, které měly sloužit pro ubytování posádky, uskladnění zásob pro vojáky a taky munice potřebné pro obranu našich hranic. Našli bychom tu kasárna, ošetřovnu, pěchotní i dělostřelecký srub a rovněž otočnou a výsuvnou dělovou věž. Ta byla vystavěna v nadmořské výšce 666 metrů. Celý objekt sloužil do roku 2009 Československé armádě, dnes je z něj muzeum, v němž se můžeme vrátit do předválečných let. A když vyšlápneme po takřka třech stovkách schodů na zmiňovanou věž, čeká nás i nádherný výhled do dalekého okolí.