Reportáže v regionech
Nové Hrady
Zámku Nové Hrady se říká české Versailles. Na jeho místě původně stával hrad, nejprve renesanční, později barokní. V 18. století ho nový pán zboural a nechal si postavit modernější sídlo. Současní majitelé se snaží co nejvíc připomínat staré zámecké časy. Z původního vybavení se sice nedochovalo nic, ale přesto v jednotlivých komnatách mohou návštěvníci obdivovat vzácné kousky mobiliáře. Srdcem zámku je první patro, které taky obývají dnešní zámečtí páni. Vedle interiérů si pozornost zaslouží i místní zahrady. V nich vás čekají nejen květinové a zeleninové záhony, ale taky rokoková část s fontánami a broderiemi, rozárium a přírodní labyrint. A zatímco se společně budeme procházet krásnou zelení, nabídneme vám ještě pozvání do zdejšího muzea cyklistiky.
Nové Hrady
Vraclav
Vraclav je dnes nepříliš známou obcí nedaleko Vysokého Mýta. V minulosti se tu ovšem děly významné historické události a sjížděli se sem významní hosté. Podél řeky Trstenice tudy vedla obchodní stezka, po které putovalo zboží i do Orientu. Možná právě proto tu za času knížete Vratislava II., pozdějšího českého krále Vratislava I. vyrostlo velké hradiště. A na něm obvinil přemyslovský kníže Svatopluk svého zástupce Mutinu z rodu Vršovců ze zrady, čímž odstartovalo vyvražďování rodu Vršovců. O pár století se Vraclav proslavila méně pochmurně. Zdejšímu prameni začaly být připisovány léčivé účinky, přicházeli sem poutníci a později taky přijížděli lázeňští hosté. Projdeme si společně vzpomínky na staré časy, k nimž patří kupříkladu kostel sv. Mikuláše.
Vraclav
Paramenta
Paramenta neboli textilie užívané při liturgických obřadech se rodí v díle rodiny Velebných v Ústí nad Orlicí. První zmínku o jejich výrobě byste v historii rodu našli už na počátku 18. století a výjimkou byla jen druhá polovina minulého století, kdy dílnu provozovala charita. Nicméně po sametové revoluci dostal Zdeněk Velebný šanci na dílo svých předků navázat. Projdeme si dílnu a budeme sledovat, jak se paramenta tvoří, ale i to, jak se opravují ta, která už trpí nějakými neduhy. Materiály jsou drahé, šije se hlavně z brokátu, damašku a na zdobení se používají zlaté nitě. Výšivky se pak vytvářejí několika způsoby. Jedním z nich je stará technika přes kartu, o které se dozvíme víc. A podíváme se taky, jak se tu vyšívají prapory měst a obcí.
Paramentářská dílna
Košíkářka
Ozdoby z papíru, dřeva, slámy, ale třeba taky perníčky. Tak si své stromky zdobili naši předci. Používali, co bylo k mání doma i to, co dala příroda. I když tyhle materiály později trochu vystrnadily foukané ozdoby ze skla, své příznivce mají i dnes. My vyrazíme do Městského muzea v Lanškrouně, kde budeme obdivovat ozdoby z proutí a jemu podobných materiálů. Vytvořila je košíkářka Alena Bukvová. A nejsou rozhodně jedinou připomínkou Vánoc v její tvorbě. Ukážeme vám taky její Svatou rodinu a Andělskou kapelu. Dozvíme se, jak vznikly, kde našla autorka inspiraci a bude nás zajímat i to, jak a kdy se paní Bukvová ke košíkářskému řemeslu dostala, co ji na něm nejvíc baví a připomeneme si i tradici košíkářského řemesla v oblasti.
Košíkářka
Dělostřelecká tvrz Bouda
Převrácený nebo utržený bunkr, ale taky nejmenší dělostřelecká tvrz našeho systému předválečného opevnění. Mezi tím vším vás v Králické oblasti provede patnáctikilometrová naučná stezka nazvaná Betonová hranice, na které si můžete prostudovat tři desítky informačních tabulí s fotkami, plány a dalšími zajímavostmi. My se zastavíme v nejmenší československé dělostřelecké tvrzi Boudě. Ač je nejmenší, na její stavbu bylo zapotřebí víc než 20 tisíc kubíků betonu a přes tisíc tun ocelové výztuže. Pro milovníky historie je určitě příjemnou skutečností to, že po válce neprošla žádnými změnami a vlastně ani nebyla využívaná, takže zůstala v té podobě, v jaké byla vybudována. Projdeme si její kilometr a půl dlouhé podzemní prostory, prozradíme, k čemu všemu sloužily a co se zachovalo.