Reportáže v regionech
Letohrad
Letohrad je městská památková zóna, která se dlouho dobou jmenovala Kyšperk podle blízkého hradu. V polovině minulého století se ke Kyšperku připojily další čtyři obce – a po různých peripetiích, jak nové „souobcí“ pojmenovat, kdy padly i zcela bizarní nápady, se ujal Letohrad.
Město se mimo jiné pyšní ulicí F. L. Heka, protagonisty Jiráskova vlasteneckého románu F. L. Věk. Rodina dcery F. L. Heka neboli románového Věka pořádala čtenářské dýchánky a založila i ochotnické divadlo. Později tu pobýval a pracoval secesní malíř Alfons Mucha, který měl v tehdejším Kyšperku příbuzné.
Malé městečko ale proslulo i dalšími významnými obyvateli. V kronikách najdeme i jméno Arnošta Korbela – dědečka bývalé americké ministryně zahraničí Madelaine Albrightové. Podnikal v povoznictví, které zásobovalo dřevem okolní sirkárny.
Letohrad
Registrační pokladny
V Toulavé kameře jste si už zvykli, že vás zveme na různé výstavy. Dneska vás zavedeme na historické náměstí malebného městečka Králíky. V klasicistní budově Městského muzea tady vystavují registrační pokladny. Slouží obchodníkům už od 19. století.
Předcházely jim ale třeba takové egyptské abakusy – tedy počítadla s nulami, a to už téměř před pěti tisíci lety. Zdokonalili je pak Číňané – přišli s kuličkami navlečenými na drátkách v obdélníkovém rámu.
V roce 1879 přišel ale Američan James Ritty s nápadem pokladny vylepšit. Nechal si svou myšlenku patentovat, a měl z ní velkou radost. Pokladna mu totiž měla ochránit jeho zisky, peníze. Živnostníci se totiž často podivovali tomu, že firma je úspěšná, zboží se prodává, podniku se daří, a přitom peněz je čím dál tím míň.
Až se přišlo na to, že jsou okrádáni vlastními zaměstnanci. A právě tohle měly pokladny vymýtit. Muzeem nás provede Ivo Pecháček a ukáže nám jednotlivé kousky sloužící a pomáhající obchodníkům.
Registrační pokladny
Podkarpatský kostelík
Obydlí, které příbytkem bychom nazvati mohli. Netradiční čeština předurčuje i netypičnost stavení, která jsme navštívili. Ručně upravované dubové trámy, jež bylo nutno zakonzervovat hovězí krví, udusaná hlína, která se tak dvakrát ročně polila vodou. Strohost vybavení, žádné lavice. Tak tolik naše první pozvánka – do podkarpatského kostelíku v Dobříkově – dřív symbolu chudoby, který se dokonce stěhoval i z místa na místo.
Podkarpatský kostelík
Přírodní rezervace Peliny
Přírodní rezervace Peliny. Možná jste o ní neslyšeli, možná jste tam ještě nebyli. Zamiřte spolu s námi do Chocně. Rezervaci založil po roce 1948 botanik Karel Domin. Podivný název Peliny vypovídá o tom, že právě tady byl ve 14. století Pelův mlýn. Ten dnes vystřídal osmihektarový přírodní skvost s víc než 40 druhy rostlin a letitými dřevinami.
Přírodní rezervace Peliny
Litice nad Orlicí
Drslavicové – rod, který koncem 13. století zbudoval nad Divokou Orlicí hrad. Vlivnou měrou a rukou důležitou o jeho podobě pak rozhodl Jiří z Poděbrad. Hrad získal jako sedmiletý, jako dospělý se rozhodl ho přestavět. Prý tady nechal ukrýt i korunovační klenoty a další prý… Prý se tady tenhle český král i narodil. Podle pověsti tady pobýval i neposlušný kněz Václav Koranda. A kdeže se budeme s kamerou pohybovat? V Liticích nad Orlicí.