Reportáže v regionech
Zlatá přilba Pardubice
Tak trochu do sportovní redakce by určitě mohlo tematicky zapadnout následující východočeské dostaveníčko. V Pardubicích se totiž právě tenhle víkend pojede 60. ročník Zlaté přilby. Využijeme toho a pozveme vás do pardubického Východočeského muzea na výstavu, která s tímhle závodem přímo souvisí.
Plochodrážní závod s velkým ohlasem a se spoustou jmen vítězů a poražených, dokonce i tragické nehody se tady staly.
Počátky plochodrážní závodní pardubické tradice spadají do roku 1929. U jejich zrodu stáli motorističtí nadšenci: František Hladěna, Adolf Trnka a Ladislav Polák. Vy máte možnost podívat se na celou historii závodu, fotografií a vůbec materiálů mají místní spousty.
A co uvidíte na výstavě? Bude toho hodně, nalákáme vás třeba na 25. Zlatou přilbu, kterou v roce 1973 získal Pardubák Milan Špinka.
Zlatá přilba Pardubice
Sezemická zvonice
Jednou z nejstarších památek pardubického regionu a nejvýznamnější památkou Sezemic je kostel Nejsvětější Trojice z poloviny 13. století. V době klášterní sloužil i řeholnicím cisterciáckého řádu, a to až do zániku kláštera v roce 1421.
Kostel prošel v průběhu staletí mnohými přestavbami a úpravami. Cihlové zdivo v západní části kostela je pozůstatkem původního farního kostela a pochází z doby kolem roku 1270 až 1280. Je vázáno ranně gotickou vazbou, tj. po dvou běhounech (cihly kladené na délku) následuje vazák (cihla kladená kolmo k nim) a každá spodní vrstva je oproti horní posunuta o čtvrt cihly doprava.
Oproti jiným středověkým stavbám v Čechách zde bylo vědomě použito různobarevné polevy ke zvýšení barevného dekorativního účinku cihlové stěny ponechané bez omítky ve vnitřku chrámu. Barevný tón stěny byl navíc zvýrazněn tvarovanými maltovými spárami („sezemická vazba“).
Rozsáhlý kostel je jednolodní (délka více než 26 metrů) s trojboce uzavřeným presbytářem (délka asi 9 metrů) a dvěma přilehlými gotickými kaplemi. Presbytář a kaple sv. Antonína na jižní straně lodi pocházejí z doby kolem poloviny 14. století a severní kaple sv. Anny byla vystavěna v letech 1380–1390 a je patrně dílem Parléřovy huti Václava IV.
Po zániku cisterciáckého kláštera 1421 byla pravděpodobně v 15. století zvýšena dlažba a do barokní podoby byl kostel upraven po roce 1726. Chrámová loď a presbytář jsou vyzdobeny nádhernými nástropními Kramolínovými freskami z roku 1784.
Monumentální architektura hlavního oltáře s bohatou sochařskou výzdobou stejně jako severní a jižní boční oltář pocházejí z doby kolem poloviny 18. století.
Sezemická zvonice
Hvězdárna Pardubice
Baron Artur Kraus se narodil 2. srpna 1854 v Pardubicích a zůstal jim věrný až do své smrti. A proč o něm mluvíme právě v Toulavé kameře a ne třeba v Kalendáriu? Inu proto, že stál u kolébky fotografického klubu a české aviatiky.
Například ing. Kašpara podporoval velmi intenzivně v pokusech o dobytí vzduchu. Baron Kraus podporoval tenis, díky němu se v Pardubicích sehrál první turnaj, dále podporoval motorismus, jako první si v Pardubicích koupil motocykl a jezdil na něm po zámeckém dvoře, ale hlavně podporoval stavbu divadla.
Jeho zájem o astronomii se datuje z roku 1895, kdy na svém pardubickém zámku upravil vysokou věž k účelům astronomické observatoře. Roku 1912 přestěhoval hvězdárnu do svého domu, zvaného Na staré poště (dnes tento dům stojí na pardubické třídě Míru) a rozhodl, aby hvězdárna sloužila účelům popularizačně-výchovným.
K tomuto cíli přizpůsobil velkou betonovou terasu, na které umístil šestipalcový paralakticky montovaný dalekohled s řadou pomocných zařízení. K propagaci astronomie vydal baron Kraus několik populárních pojednání ve velikém nákladu, které zdarma rozesílal každému, kdo projevil zájem o astronomii.
Tato lidová hvězdárna byla vždy přístupná široké veřejnosti a baron Kraus byl vždy velmi potěšen, když se někdo dožadoval přístupu. Trpělivě, bez omrzení, vykládal a seznamoval s astronomií i člověka nejprostšího.
Horlivost barona Krause šla až tak daleko, že nakupoval u knihkupců knihy o astronomii a zdarma je posílal těm, kdo obzvláště byli vytrvalými dopisovateli hvězdárny. V těžkých válečných poměrech vykonal mnoho k založení České astronomické společnosti a pomohl i finanční podporou.
Hvězdárna Pardubice
Výstava křemene
Chemici vědí, laici zbystří: žádný jiný nerost nemá tolik převleků a podob jako křemen. Mění se tvarem i barvou. Ve Východočeském muzeu v Pardubicích uspořádali výstavu Křemen a jeho rodina. Snoubí se v ní propojení užitku i krásy a fantazie, které se meze nekladou: správným pohledem totiž klidně právě tady můžete spatřit v kusech křemenu dorty, rolády nebo turecký med.
Jiří Šura se nás ujal. Kameny se mu staly osudem, koníčkem, hobby a profesí. Ukáže nám, jak se může návštěvník podívat do nitra achátů nebo jaspisů, poloprůhledných nerostů, které prý dokážou ochránit – a takovému ametystu je třebas přisuzována schopnost ochránit před opilostí. Při policejní kontrole se ale nelze na negativní výsledek spoléhat. Jak sami uvidíte, kamení vlastně může být krásné a zajímavé. Nejen užitečné.
Výstava křemene
Knihařský rod ze Žamberka
Knihař Jiří Fogl ze Žamberka pracoval na čestném úkolu. Zhostil se ho se ctí. Ve svém díle umně vytvořil koženou vazbu pro maketu Ďáblovy bible. Jeho dcera se potatila a knihařině se věnuje taky. Veškerou práci provádějí ručně, používají staré postupy, aby jejich výrobky odpovídaly co nejvíc originálu. Rukopisem mistra je vazba a ta je o to cennější, má-li ručně šitý hřbet.
Ceněny jsou i knihy zdobené razicími kovovými razidly. Technika nazvaná slepotisk je jednou z nejstarších: jde vlastně o jednotlivá písmena (litery) a pan Fogl je považuje za rodinný poklad a zdařilou uměleckou ryteckou práci. Pestrá nabídka všech možných liter umožňuje tiskařskému mistrovi udělat z každé knihy „originál“ a oživit ji.
