Reportáže v regionech
Kočí
Dalším cílem bude obec Kočí u Chrudimi. Většinu času strávíme v tamním kostele sv. Bartoloměje, o němž se říká, že je to dřevěný kostel. A na první pohled to tak skutečně vypadá. Unikátní stavba ale v sobě jedinečným způsobem snoubí jak stavitelské mistrovství královské lucemburské stavební huti, tak i lidové mistrovství místních tesařů. Ti taky později propojili kostel s návsí dlouhým dřevěným mostem, který patří k nejstarším dochovaným dřevěným, zastřešeným mostům u nás.
Kočí
Kaktusář
Životní láskou Pavla Pavlíčka z Chrudimi se staly kaktusy. Ale, jak už to bývá, před třiačtyřiceti lety ho k nim přivedla náhoda. Ve skleníku, postaveném původně pro papriky a rajčata, objevil kytičku mamilárie, kterou si tam prý zcela bezděčně postavil. A začala ho poutat svojí krásou i proměnami. Protože měl švagra kaktusáře, slovo dalo slovo a začali spolu rostliny měnit. Dnes má unikátní a velmi početnou sbírku. Jeho poklady pocházejí především z Mexika a Severní Ameriky. Pichlavé krasavce roztodivných tvarů si každý jejich milovník může pojmenovat dle své fantazie. Například jednomu skvostu se říká Biskupská čepička. Představíme si i další neobvyklé kousky a dozvíme se, kde všude jsou k vidění.
Kaktusář
Keltský archeopark
V Nasavrkách vás pozveme na výpravu do časů Keltů. Roste tu totiž unikátní skanzen. Při příchodu k areálu nás přivítá mohutné opevnění, příkop a valy. Ale taky třeba keltská dívenka ženoucí stádečko ovcí do bezpečí oppida. Vše, co kolem sebe uvidíte, je dílem party nadšenců a milovníků historie. Spolupracují s archeology i s různými odborníky na lidovou architekturu a rovněž s etnografy. Inspirací pro ně je nedaleká lokalita, kterou kdysi dávno Keltové postavili. Díky archeologickému výzkumu tohoto místa známe rozmístění jednotlivých staveb a taky jejich půdorysy a tvůrci skanzenu podle nich budují dvorce i další stavby. Během několika let by jich tu mělo být k vidění na tři desítky. Pokud byste chtěli do časů dávno minulých nahlédnout osobně, můžete se do Nasavrk vydat i na některou ze zdejších akcí.
Keltský archeopark
Dřevíkov
Rozlehlá obec Vysočina má několik částí. My jsme si k návštěvě tentokrát vybrali Dřevíkov, založený v polovině 16. století. Začneme na návsi, kde by dnes zřejmě stála řada roubenek, nebýt několika ničivých požárů. Za pozornost ovšem stojí i ulička, která je spojena s příchodem židovské komunity do Dřevíkova. První rodiny se tu podle historických pramenů usadily na úplném počátku 18. století. Starousedlíci je přijali, jejich soužití se podle všeho obešlo bez vážnějších sporů. Ještě v první polovině téhož věku vznikl pár set metrů za obcí taky lesní židovský hřbitov, který si můžeme projít. Dozvíme se, jak se tu pohřbívalo a proč se někomu může zdát, že tu jsou vlastně hřbitovy dva. A přidáme i pár dalších zajímavostí o obci.
Dřevíkov
Vánoční zvyky a tradice
Čas před koncem roku je nejen plný příprav na oslavy narození Spasitele, ale taky různých tradic a zvyků. A rovněž pověr. Většina z nás už určitě slyšela o různých postavách, které v té době obcházely stavení. Připomeneme si třeba Lucky nebo Barborky. A taky to, že adventní období bylo především dobou rozjímaní, klidu a pokory. Hospodyňky samozřejmě musely poklidit domácnosti a přichystat vše potřebné na sváteční chvíle. Na Štědrý den už si nechávaly jen ty nejnutnější práce a své domovy hlavně zdobily. Víte, že před tím, než se v některých chalupách rozsvítilo a usedlo k večeři, sledovali všichni, jestli už se svítí u sousedů? Prozradíme vám, proč. Na stole pak nesměl chybět kupříkladu česnek, který měl chránit před nemocí i zlými silami. Další dávné zvyky můžete poznat ve skanzenu Betlém v Hlinsku.
