Reportáže v regionech
Historie obuvnictví
Sportovní obuv se značkou Botana asi střední a starší generaci netřeba příliš podrobně představovat. Tyhle boty se vyráběly ve Skutči. Při návštěvě tamního muzea, které představuje expozici věnovanou historii obuvnictví ve městě a okolí, zjistíme, že výrobě bot všeho druhu se ve Skutči dařilo už dávno před zmiňovanou Botanou. První zmínky o místních ševcích a jejich privilegiích pocházejí už z 16. století. Za Marie Terezie pak přibylo šití bot vojenských a na začátku 20. století vznikly první továrny, kterou ruční práci nahradily strojovou. V muzeu je v rámci exkurze do historie obuvnictví k vidění i úctyhodná sbírka všelijakých bot a botiček.
Historie obuvnictví
Dýmkař
Z Ústí nad Labem se pak přesuneme do nenápadného městečka na Českomoravské vrchovině. Bude jím Proseč, kde v jedné boční ulici, v rodinném domě uprostřed zahrady, sídlí výrobce dýmek Pavel Háp.
Žádná tovární velkovýroba, naopak – největší podíl tu má ruční práce, kvalitní materiály, perfektní povrchová úprava a piplání se s každou dýmkou až do posledního detailu. To všechno pak zaručuje tomuto nadšenci a jeho výrobkům jedinečnost každé dýmky.
Pravda, to vše je vykoupeno vyšší cenou, ale vzhledem k tomu, že jde opravdu o ukázku zakázkové kusové výroby, není se čemu divit.
Pan Háp nám ukázal svou dílnu, předvedl některé výrobní postupy a podělil se s námi o to pěkné, ale i negativní, co mu jeho koníček přináší.
Že je o tyhle fajfčičky zájem! Některé ukázkové kousky byly už připraveny pro konkrétního zákazníka. Během naší návštěvy se narodila dýmka s méně pracným hladkým broušeným povrchem. Její nádherná kresba obsahovala jak ptačí oči, tak přímé plameny – dýmku uvidíte i vy. A nejen ji.
Ruční výroba dýmek
Svídnická keramika
Alena Effenbergerová ze Svídnice u Slatiňan pracovala jako zdravotní sestra v bohnické léčebně. Spolu se svou kolegyní založila v rámci terapie keramickou dílnu.
Nechaly si koupit hrnčířský kruh a na „výuku“ přicházely vždy o hodinu dřív než pacienti, aby si v praxi vyzkoušely všechno to, co po večerech z tehdy dostupné literatury nastudovaly. Práce paní Alenu tak nadchla a začala tak bavit, že se jí stala životním koníčkem.
„Ke zdobení keramiky jsme si začali vyrábět svoje nástroje, protože nebylo nikde k sehnání očko – obrácený skalpel, vlepený do kusu dřeva,“ říká. Naše průvodkyně nám přiblíží výrobu krásné keramiky a ukáže nám, jak je takový střep vylepšován barevnými odstíny.
A taky se dozvíte, co je to režná keramika. A věřte, že i když jejich výsledné výtvory jsou plné lásky i laskavosti, je to mnohdy velká fuška. Ona i ta teplota je pekelná. Pohybuje se kolem 1200 stupňů.
Svídnická keramika
Pivnická rokle
Tuhle poměrně nedávno vyhlášenou přírodní památku nalezneme mezi obcemi Zderaz a Střítež u Skutče. Je to zalesněný kaňon, do nějž vybíhají pískovcové a opukové skály tvořící různé zajímavé útvary (tunely, jeskyně, převisy), žijí zde i vzácní živočichové a rostliny (kapraďorosty, mechorosty, mlok skvrnitý).
Pivnický potok rozděluje rokli do dvou větví. Území se stále vyvíjí, o čemž svědčí časté řícení skalních bloků. Patří k jedné z tzv. skalnatých poboček Regionu Toulavcovy Maštale.
Ty nejen místní řadí mezi nejzajímavější a nejmalebnější kouty Pardubického kraje. V oblasti Toulavcových Maštalí je překrásná příroda, která doposud nebyla příliš poznamenána civilizací.
Nacházejí se zde pískovcové skalní útvary Toulavcovy a Městské Maštale. Oblast je protkána sítí turistických stezek i cyklotras.
Neví se přesně, jak vznikl název Pivnice nebo Pivnická rokle. Možná tím, že lidem to připomínalo chlad jako v pivnici, možná to připomíná i teplotu sklepa, ve kterém se chladí pivo.
Druhý název Pivnic je také Žižkovy Maštale. Podle dochovaných pověstí vznikl tak, že se zde za husitských válek, údajně ukrývala husitská vojska v čele s Janem Žižkou.
V roce 1998 byla Pivnická rokle prohlášena za přírodní památku. A to hlavně proto, aby byly uchráněny unikátní pískovcové útvary, jako je třeba malá skalní brána.
Dalším důvodem ochrany je výskyt chráněných rostlin a živočichů: různé mechy a kapraďorosty nebo mloka skvrnitého.
Pivnická rokle
Rezervace Polom
Obec Polom (u Potštejna), kam nás zavedlo naše východočeské toulání, vznikla kolem roku 1495 (z tohoto roku pochází první písemná zpráva), a to na místě, kde stával hustý les, který byl zničen prudkou vichřicí.
Téměř všechny stromy byly polámány i z kořene vyvráceny. Po likvidaci polomů a vyčištění povstala tu paseka, usadilo se tu něco lidí a nazvali novou osadu Polom.
Je tu roubená zvonička, malý hřbitov a po léta chátrající kostelíček svaté Kunhuty, patronky uhlířů.
Odtud se pak vypravíme po Vlastivědné stezce krajem Chrudimky až do stejnojmenné přírodní rezervace. Ta je tak nějak přirozeně rozdělena do dvou částí: na Malý a Velký Polom.
Určitě se musíme zmínit i o vysoké jedli, která tady rostla až do roku 1905. Na svět shlížela z výšky 46 metrů a v obvodu čítala 580 centimetrů. Jedlí tu rostlo ale víc – říkalo se jim královny.
A pak vás dokonce zavedeme i do pralesa se vzácnými dřevinami i rostlinami.