Reportáže v regionech
Ledárium
Do časů muže, který si vysloužil označení Otec vlasti, se vypravíme ve Špindlerově Mlýně. Že vám tohle spojení moc nejde dohromady? Vyvedeme vás z omylu. Právě v oblíbeném středisku zimních radovánek totiž vyrostlo první ledárium u nás. A v něm nás přivítají ledové sochy Karla IV. a všech jeho žen. Zajímavostí v neobvyklé expozici najdeme ještě víc. My ale zapátráme po tom, jak se zrodil neobvyklý nápad a co všechno obnášela jeho realizace. Dozvíme se, kolik ledu bylo zapotřebí, kde ho provozovatelé sháněli a jak se z něj rodily jednotlivé postavy. Zeptáme se i na to, co s nimi provedly nepříliš zimní teploty přelomu roku a kolik práce přidělaly tvůrcům jednotlivých exponátů.
Ledárium
Cesta horských nosičů
V Krkonoších si připomeneme těžký život horalů. Náklady přepravovali na saních rohačkách a především v dřevěných krosnách. Nasadili si ji na záda, připevnili k ní náklad a pěkně po svých za sluníčka i ve sněhové vánici vyrazili. Takhle dokonce zásobovali hůř přístupná místa potravinami. Společně se vydáme na cestu horských nosičů, která vedla z Velké Úpy přes Portášovy boudy na Sněžku. Je sice dlouhá jen šest a půl kilometru, ale její převýšení je bezmála tisícovka metrů. Silní chlapi po ní putovali až do začátku druhé poloviny minulého století. Pak osiřela. Dnes na ni vyrážejí turisté. Vznikla tu totiž naučná stezka, na které si zájemci mohou vyzkoušet, jak náročná tahle práce byla, ale hlavně se dozvědí spoustu zajímavostí o nosičích.
Cesta horských nosičů
Horní Albeřice
Horní Albeřice mají historii dlouhou už víc než sedm set let, což je řadí k nejstarším obcím v našich nejvyšších horách. Ale až na počátku 19. století místní obyvatelé přišli na to, že se jejich kraj pyšní bohatstvím v podobě vápence. Nejprve se pustili do jeho těžby, kterou dodnes připomíná několik povrchových lomů. A pak u nich vystavěli pece, kde vytěžený materiál pálili. Do dnešních časů se dochovala jen jedna, která ale dlouho chátrala. Před několika lety se dočkala záchrany a dokonce i dřevěné nástavby. V té našlo azyl malé muzeum, které připomíná život lidí ve zdejším kraji. I to, že na konci 19. století tu žila víc než tisícovka německy mluvících obyvatel. Po jejich poválečném odsunu pak obec osiřela. Prozradíme vám, kdo se tehdy zasloužil o to, že znovu ožila.
Horní Albeřice
Hornický skanzen
V Krkonoších se těžívala železná ruda. I na Žacléřsku, kde na ni v 15. století navázalo dobývání uhlí. Do časů, kdy tu horníci tenhle poklad ze země získávali, se vrátíme při prohlídce skanzenu v Žacléři. Vidět v něm můžeme, jak vypadal povrchový důl a dochovaly se i některé budovy. Nejstarší je ta s těžní věží. Uhlí se nejdřív používalo v kovárnách, nejvíc se ho tu ale vytěžilo v 19. století, kdy v okolí fungovaly textilky a sklárny. V areálu najdeme i vybavení, které havířům sloužilo v druhé polovině minulého století. Nahlédneme kupříkladu do strojovny, odkud řídili mimo jiné dopravu lidí v těžních klecích do šachty. Dozvíme se tu taky, jak se z hlubin dostával pryč vzduch, který už byl nedýchatelný a prohlédneme si i některé nálezy z doby mnohem starší.
Hornický skanzen
Hospital Kuks
Hospital Kuks určitě není potřeba příliš představovat. Zdejší lékárna U granátového jablka zřízená v roce 1743 je druhou nejstarší památkou svého druhu u nás. Najdeme v ní řadu zajímavých ingrediencí, které se tehdy používaly. Například draží krev, liščí plíce nebo račí oko. Prohlédneme si ale i další místa areálu a připomeneme taky muže, který stál u jeho zrodu. Hrabě Špork na počátku 18. století vybudoval nejprve zámek s lázněmi a pak taky špitál pro vysloužilé a raněné vojáky. Zatímco v zámeckých sálech i lázeňských prostorách bylo rušno jen za života zakladatele, hospital sloužil až do konce druhé světové války. V areálu najdeme dodnes řadu unikátních uměleckých děl, například 24 alegorií ctností a neřestí z dílny Matyáše Bernarda Brauna nebo nástěnné malby nazvané Tance smrti.