Reportáže v regionech
Cesta horských nosičů
V Krkonoších si připomeneme těžký život horalů. Náklady přepravovali na saních rohačkách a především v dřevěných krosnách. Nasadili si ji na záda, připevnili k ní náklad a pěkně po svých za sluníčka i ve sněhové vánici vyrazili. Takhle dokonce zásobovali hůř přístupná místa potravinami. Společně se vydáme na cestu horských nosičů, která vedla z Velké Úpy přes Portášovy boudy na Sněžku. Je sice dlouhá jen šest a půl kilometru, ale její převýšení je bezmála tisícovka metrů. Silní chlapi po ní putovali až do začátku druhé poloviny minulého století. Pak osiřela. Dnes na ni vyrážejí turisté. Vznikla tu totiž naučná stezka, na které si zájemci mohou vyzkoušet, jak náročná tahle práce byla, ale hlavně se dozvědí spoustu zajímavostí o nosičích.
Cesta horských nosičů
Horní Albeřice
Horní Albeřice mají historii dlouhou už víc než sedm set let, což je řadí k nejstarším obcím v našich nejvyšších horách. Ale až na počátku 19. století místní obyvatelé přišli na to, že se jejich kraj pyšní bohatstvím v podobě vápence. Nejprve se pustili do jeho těžby, kterou dodnes připomíná několik povrchových lomů. A pak u nich vystavěli pece, kde vytěžený materiál pálili. Do dnešních časů se dochovala jen jedna, která ale dlouho chátrala. Před několika lety se dočkala záchrany a dokonce i dřevěné nástavby. V té našlo azyl malé muzeum, které připomíná život lidí ve zdejším kraji. I to, že na konci 19. století tu žila víc než tisícovka německy mluvících obyvatel. Po jejich poválečném odsunu pak obec osiřela. Prozradíme vám, kdo se tehdy zasloužil o to, že znovu ožila.
Horní Albeřice
Hornický skanzen
V Krkonoších se těžívala železná ruda. I na Žacléřsku, kde na ni v 15. století navázalo dobývání uhlí. Do časů, kdy tu horníci tenhle poklad ze země získávali, se vrátíme při prohlídce skanzenu v Žacléři. Vidět v něm můžeme, jak vypadal povrchový důl a dochovaly se i některé budovy. Nejstarší je ta s těžní věží. Uhlí se nejdřív používalo v kovárnách, nejvíc se ho tu ale vytěžilo v 19. století, kdy v okolí fungovaly textilky a sklárny. V areálu najdeme i vybavení, které havířům sloužilo v druhé polovině minulého století. Nahlédneme kupříkladu do strojovny, odkud řídili mimo jiné dopravu lidí v těžních klecích do šachty. Dozvíme se tu taky, jak se z hlubin dostával pryč vzduch, který už byl nedýchatelný a prohlédneme si i některé nálezy z doby mnohem starší.
Hornický skanzen
Hospital Kuks
Hospital Kuks určitě není potřeba příliš představovat. Zdejší lékárna U granátového jablka zřízená v roce 1743 je druhou nejstarší památkou svého druhu u nás. Najdeme v ní řadu zajímavých ingrediencí, které se tehdy používaly. Například draží krev, liščí plíce nebo račí oko. Prohlédneme si ale i další místa areálu a připomeneme taky muže, který stál u jeho zrodu. Hrabě Špork na počátku 18. století vybudoval nejprve zámek s lázněmi a pak taky špitál pro vysloužilé a raněné vojáky. Zatímco v zámeckých sálech i lázeňských prostorách bylo rušno jen za života zakladatele, hospital sloužil až do konce druhé světové války. V areálu najdeme dodnes řadu unikátních uměleckých děl, například 24 alegorií ctností a neřestí z dílny Matyáše Bernarda Brauna nebo nástěnné malby nazvané Tance smrti.
Hospital Kuks
Po vrcholcích Krkonoš
Dokud ještě vládne alespoň na horách paní Zima, vydáme se na výpravu po vrcholcích Krkonoš. Abychom si cestu usnadnili, nazujeme speciální alpinistické lyže, které nám umožní vyšlápnout kopec a stejně snadno ho na nich sjedeme. A připravíme si taky takzvané tulení pásy. Vyrazíme z osady Svatý Petr, k jejímž dávným obyvatelům patřili i havíři dobývající tu vzácné rudy. Čeká nás stoupání, jehož nejnáročnějším úsekem je ten závěrečný k Výrovce se čtyřsetmetrovým převýšením. Zastavíme se u Červenkovy muldy, tedy terénního hrbu svažujícího se z Luční hory. A dozvíme se, jak a kdy přišla ke svému jménu. Pak si ještě připomeneme, že tady taky opakovaně zabíjely laviny. Skialpinistická trasa, po které poputujeme, jedna z osmi zdejších, nás pak dovede zpátky do Svatého Petra.