Reportáže v regionech
Těsný důl
K nejpůvabnějším místům v našich největších horách patří Těsný nebo taky Klauzový důl. Své zvláštní jméno získal podle přehrady pomáhající k plavení dřeva, která tu vyrostla v 16. století. Říkalo se jí klauza. Údolím nevede žádná turisticky značená cesta, možná i proto se tu dochovala takřka divoká příroda a návštěvníci Krkonoš o téhle perle až tak moc nevědí. My ji ale důkladně prozkoumáme. Nejprve nás bude zajímat, proč se chodník, po kterém půjdeme, jmenuje Luisina cesta. Vede mimo jiné přes Černohorský potok, který zdobí několik vodopádů. Všechny jsou dílem přírody, jen některým kaskádám daly podobu lidské ruce. Dozvíme se i to, jak moc tady v minulosti řádila velká voda a co poslední povodně odhalily geologům.
Těsný důl
Herlíkovice
Zimní sezóna v našich horách se pomalu chýlí ke konci, tak si společně užijeme ještě tentokrát značně chudé sněhové nadílky. Místo běžek nebo sjezdových lyží nazujeme sněžnice a vydáme se do okolí krkonošských Herlíkovic. Kdy se tady usadili první lidé, to v historických pramenech nenajdeme. Víme ale, že to byli nejspíš dřevaři a horníci. V kraji se totiž dobývala železná ruda. Zlatými časy těžby by se dalo nazvat 16. století. Věk devatenáctý pak přivedl do regionu turisty. Nejprve výletníky z nedalekého Vrchlabí, později milovníky horských túr ze všech koutů země i ze zahraničí. Dnes jsou Herlíkovice známé především zásluhou milovníků sjezdového lyžování. Při naší procházce jejich okolím si připomeneme, jak se tu dřív žilo.
Herlíkovice
Ledárium
Do časů muže, který si vysloužil označení Otec vlasti, se vypravíme ve Špindlerově Mlýně. Že vám tohle spojení moc nejde dohromady? Vyvedeme vás z omylu. Právě v oblíbeném středisku zimních radovánek totiž vyrostlo první ledárium u nás. A v něm nás přivítají ledové sochy Karla IV. a všech jeho žen. Zajímavostí v neobvyklé expozici najdeme ještě víc. My ale zapátráme po tom, jak se zrodil neobvyklý nápad a co všechno obnášela jeho realizace. Dozvíme se, kolik ledu bylo zapotřebí, kde ho provozovatelé sháněli a jak se z něj rodily jednotlivé postavy. Zeptáme se i na to, co s nimi provedly nepříliš zimní teploty přelomu roku a kolik práce přidělaly tvůrcům jednotlivých exponátů.
Ledárium
Cesta horských nosičů
V Krkonoších si připomeneme těžký život horalů. Náklady přepravovali na saních rohačkách a především v dřevěných krosnách. Nasadili si ji na záda, připevnili k ní náklad a pěkně po svých za sluníčka i ve sněhové vánici vyrazili. Takhle dokonce zásobovali hůř přístupná místa potravinami. Společně se vydáme na cestu horských nosičů, která vedla z Velké Úpy přes Portášovy boudy na Sněžku. Je sice dlouhá jen šest a půl kilometru, ale její převýšení je bezmála tisícovka metrů. Silní chlapi po ní putovali až do začátku druhé poloviny minulého století. Pak osiřela. Dnes na ni vyrážejí turisté. Vznikla tu totiž naučná stezka, na které si zájemci mohou vyzkoušet, jak náročná tahle práce byla, ale hlavně se dozvědí spoustu zajímavostí o nosičích.
Cesta horských nosičů
Horní Albeřice
Horní Albeřice mají historii dlouhou už víc než sedm set let, což je řadí k nejstarším obcím v našich nejvyšších horách. Ale až na počátku 19. století místní obyvatelé přišli na to, že se jejich kraj pyšní bohatstvím v podobě vápence. Nejprve se pustili do jeho těžby, kterou dodnes připomíná několik povrchových lomů. A pak u nich vystavěli pece, kde vytěžený materiál pálili. Do dnešních časů se dochovala jen jedna, která ale dlouho chátrala. Před několika lety se dočkala záchrany a dokonce i dřevěné nástavby. V té našlo azyl malé muzeum, které připomíná život lidí ve zdejším kraji. I to, že na konci 19. století tu žila víc než tisícovka německy mluvících obyvatel. Po jejich poválečném odsunu pak obec osiřela. Prozradíme vám, kdo se tehdy zasloužil o to, že znovu ožila.
